Zpověď režiséra Hynka Bočana

Zpověď režiséra Hynka Bočana

Tisk

bocan moje cesta zdivocelou zemiMladí režiséři, kteří v šedesátých letech zjednali tuzemské filmové tvorbě mezinárodní věhlas, byli s nástupem normalizace počátkem 70. let odstaveni; někteří natrvalo (jako v případě Jana Němce, Pavla Juráčka nebo Karla Vachka, ze starších Ladislava Helge), jiní dočasně, zvláště když sklonili hlavu, ochotni vykonat pokání - a právě mezi ně patří Hynek Bočan. Česká televize nyní vydala rozsáhlý, celou knihu zaplnivší rozhovor s ním Moje cesta zdivočelou zemí aneb S čerty nebyly žerty.

 

Pan režisér (narozen 1938) obhlíží celý svůj život, samozřejmě s důrazem na uměleckou dráhu. Vzpomíná, jak už v dětském věku, v patnácti letech, hrál v sociálním dramatu Olověný chléb, jak jej od té doby přitahovala filmařina a jak se hned na první pokus prodral na FAMU. A jak ve třiceti měl za sebou hned tři ceněné filmy, vesměs adaptace literárních předloh - Nikdo se nebude smát, Soukromá vichřice a Čest a sláva.

Čtvrtý projekt, Pasťák, už nesměl dokončit, prý jím pesimistický náhled pronikal natolik, že pro nové mocipány na Barrandově byl zcela nepřijatelný. Následovala pak vynucená pětiletá přestávka, než se směl vrátit k profesi. V 70. a 80. letech natočil zhruba další desítku celovečerních filmů, mezi nimi též pohádek, avšak více příležitostí mu poskytla televize, zvláště pak mnohaletou práci na rozměrném seriálu Zdivočelá země (viz barevné foto), nyní aktuálně vysílaném.

zdivocela zeme bocan

Na rozhovoru si cením jeho bezprostřednosti, vtělené i do písemného záznamu. Režisér, jehož jako bychom doopravdy slyšeli mluvit, mimoděk prozrazuje svou skromnost i pokoru, nikde nezaznějí nějaké sebevědomé postoje. Zpravidla láskyplně popisuje spolupráci s nejrůznějšími umělci, ať již to byli (spolu)scenáristé s Jiřím Stránským v čele, kameramani nebo hudební skladatelé, vybavuje si řadu úsměvných historek s herci, aniž by se uchyloval k ubližující skandálnosti. I ze vzpomínek na těžké, hořké okamžiky vane spíše tichý smutek nežli nějaká zaťatá pomstychtivost.

Avšak občas probleskne odstup od líčení osobních zážitků, když se Bočan rozpovídá třeba o specifikách herectví a rozdílných technikách herecké práce. Roztomile postihl třeba rozpaky, když se ocitl v situaci, že před kamerou musel vést své někdejší profesory. Své postoje přiblížil v několika stručných větách, když se vrátil ke svým studiím: "My jsme měli strašnou výhodu, že jsme měli v prvním ročníku pana profesora Lukavského, a to byla samozřejmě Stanislavského metoda práce. Tu jsme uměli celkem dobře ve smyslu teorie. Druhý rok jsme měli pana profesora Högera, který byl všechno, jen ne Stanislavskij, a měl na něj svůj, docela vyhraněný názor. Já myslím, že každý herec by měl volit způsob, který je mu bližší. /… / Můj úkol je dát to všechno dohromady tak, aby si nepřekáželi a abych věřil, že oboje je pravda." (s. 89)

hynek bocan zdivocela zeme

Rozhovor je pozoruhodný tím, že jej nesepsal novinář, nýbrž herec Jakub Wehrenberg - s Bočanem se zná, hrál i ve Zdivočelé zemi. Dokázal tím pádem vřadit do textu i další významové polohy, kdy mohl uplatnit vlastní profesní poznatky a zájmy. Avšak nedostatečná obeznámenost jak s dějinnými zákruty filmového dění, tak s analýzou filmového tvaru vedou k tomu, že ne vždy dokáže být Bočanovi rovnocenným partnerem, nediskutuje o zmiňovaných dílech, leckdy zvládnutých dosti toporně. Nezkoumá třeba, zda Bočan skutečně uspěl jako tvůrce komedií, kterým se hojně věnoval (podle mne nikoli). Nezabývá se ani tím, nakolik jeho díla zestárla a přestala v potřebné míře komunikovat.

Nechá Bočana, aby vzpomínal na své praktikování u režisérů Kachyni nebo Weisse, avšak ani jediná zmínka nepadne o tom, že rovněž asistoval Janu Němcovi při natáčení Démantů noci. Neupozorní ani na některá zkratkovitá tvrzení. Výmluvné je to třeba v případě historického dramatu Čest a sláva, asi nejzdařilejší položky v režisérově filmografii - viz čb fotografie, který se do kin rozhodně nedostal až v roce 1975, jak sám Wehrenberg mylně uvádí, a v distribuci určitě nepobyl jen chvilku, jak tvrdí Bočan. Premiéru měl počátkem roku 1969 a přinejmenším dva roky se uváděl, navštívilo jej přes dvě stě tisíc diváků. K jeho formálnímu stažení z distribuce došlo až po šesti letech.

cest a slava hynek bocan

Kniha je jistě cenná už tím, že ozřejmuje leckteré zákulisní taje, najmě mocenské zásahy do scénářů, které vedly až ke zničení jak dramatické stavby, tak původního záměru. Publikace se vyznačuje bohatou obrazovou přílohou, nalezneme zde úřední i soukromé dopisy, nechybí ani otisky dobových recenzí či diváckých ohlasů. Do textu jsou vkládána i vyjádření (samozřejmě že uctivá, ne-li přímo obdivná) Bočanových spolupracovníků, mezi nimi například Petra Nárožného, Nadi Konvalinkové, Jiřiny Bohdalové, Martina Dejdara či Miroslava Táborského.

Avšak větší péče mohla být věnována cudně připojené jednostránkové filmografii pana režiséra (s. 165), která se vyznačuje početnými nepřesnostmi. Některé filmy tu vůbec nenalezneme - například absolventskou povídku Nenávist vtělenou do filmu Hlídač dynamitu (v kinech uváděného roku 1963) nebo televizní snímky Zvláštní případ a Zítra se tančilo všude. Zmatečně je zmíněn televizní bakalářský projekt, který měl zastřešující pojmenování Jak jsem si začal vážit svého syna, své dcery a jehož jednotlivé části se nazývaly Stan, Rytíř a Česáč. Konečně se tu vyskytují dva tituly, které asi vůbec neexistují - Konečně sami a Kde jsme to přestali. Kdopak tenhle stručný soupis vlastně sestavoval?

bocan moje cesta zdivocelou zemi


Moje cesta zdivočelou zemí aneb S čerty nebyly žerty
Autoři: Jakub Wehrenberg, Hynek Bočan
Vydal/a: Česká televize, Praha 2012, 167 stran.
Hodnocení: 60 %

Zdroj foto: Česká televize, nexfoto.cz


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Letní kočičí a pohádkové novinky z LIKA KLUBU

lika klub logoZatímco si leckde stěžují na „okurkovou“ sezonu, v nakladatelstvích je tomu během prázdnin právě naopak. Všichni finišují s přípravami knih, aby byly všechny včas hotovy pro tak toužebně očekávaný vánoční trh.

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Čtěte také...

Film Hugo a jeho velký objev připomíná prvního filmového kouzelníka Georgese Mélièse
ImageGEORGES MÉLIÈS (1861-1938) začínal jako pouťový eskamotér, předváděl na jevišti kouzelnické výstupy, promýšlel nejrůznější iluzionistické triky, konstruoval mechanismy automatů, které někdy připomín...

Literatura

Hledáte poklidnou detektivku plnou sněhu?

Snezna slepota 200Do horkých letních dní se hodila kniha Sněžná slepota odehrávající se v městečku Siglufjördur na severu Islandu. Jaká tato detektivka byla?

...

Divadlo

Santiniho jazyk, hlubší smysl k hledání a nalezení textového univerza?

santiniMěstské divadlo v Brně uvedlo jako svou třetí inscenaci sezóny a padesátousedmou inscenaci vůbec zajímavou a ojedinělou hru, která je inspirovaná literární předlohou Miloše Urbana, Santiniho jazyk. Autory jevištního převyprávění jsou režisér a herec, Stanisl...

Film

Valerie a tisíc hereckých tváří jedné herečky ve filmu Přišla v noci

prisla v noci200Tak až v únoru jsem konečně viděl český film Přišla v noci! Neskutečný a přitom uvěřitelný horor! Nebo jde o černou komedii? Každopádně se hned v úvodu článku přimlouvám o jeho pokračování! Dvojka by „bodla“! Protože Simona Peková, pře...