Jaké to je Být ženou?

Jaké to je Být ženou?

Být ženouJeden svět “kouká” na nás všude. Reklamní plochy, internet, televize. Všude tam je nám připomínán ten svět sám pro sebe, dokumentární ostrov, na který máme možnost udělat si výlet. Široká nabídka pohledů do jádra všemožných problémů, denních realit i raritních životů stojí za pořádné soustředění s diářem v ruce, abychom si vybrali to nejlepší, na co zajít. Protože všechno se rozhodně stihnout nedá. Nalezneme snímky lákavé pro širokou veřejnost i témata více méně pro okrajové nadšence. Některá promítání jsou již několik hodin před začátkem beznadějně vyprodaná a jedním z nich byl i dokument Být ženou.

Být ženou. My, které jsme se tak narodily i anatomicky uzpůsobené, vnímáme spoustu věcí jako běžnost, realitu a někdy i otravnost. Pět hlavních hrdinek dokumentu ne. Ženami se sice narodily, ale bohužel v mužském těle. Transsexualita už není žádné tabu, alespoň v naší společnosti, přesto ještě její vnímání populací nedosáhlo alespoň takových rozměrů tolerance, jako gay páry. Pořád je to spíše cizokrajný ostrov s tématem jinakosti, pořád stačí vyprávět příběh jedince, který prodělal změnu na opačné pohlaví a tím strhnout nemalou pozornost. Ale režisér dokumentu Michiel van Erp se vydal za lidmi, za kterými ještě nikdo jiný nebyl. Za na první pohled osamocenými “babičkami”, trávícími pozvolné stárnutí různými způsoby a při zběžném zhlédnutí ničím zcela nevybočujícími. Ten, kdo by netušil, na jakém dokumentu v sále sedí, by odkrýval zvláštnost těchto dam pomalu. Jedna skoro dva metry vysoká, další s nepřirozeně hlubokým hlasem, jiná s hormonálními tabletkami na okraji umyvadla v koupelně. Zkrátka ty, jež se narodily jako muži, ale stárnou už jako ženy.

Stáří. Přesně to, na co se režisér zaměřil. Když už něco o transsexuálních lidech vzniká, často se to týká života před, během a těsně po přeměně. Rozhodně logičností je, že stárnoucích transgenderů není mnoho, operace a hormonální léčby se začaly provádět až v 60. letech minulého století. Jedním z vůbec prvních doktorů, kteří se do tohoto riskantního zákroku pouštěli, byl doktor Burou, který své pacienty operoval v Casablance. A právě hlavní hrdinky dokumentu prošly rukama tohoto úžasného lékaře, který pomohl desítkám jedinců se znovu narodit. Vzpomínají na dobu před zákrokem, na samotný pobyt v Casablance i na mládí. Na první lásky i delší vztahy, s nostalgií na práci v tanečních barech a krásná těla rozkvetlého ženství. Občas lze zachytit bolestnější tón, smutný pohled, či přímo slzy. A je jedno, zda ve spojitosti diskriminace, nelehkého životního příběhu, či osamělosti. A právě tímto je celý dokument ve znamení křehkosti. Bravurně natočené, prolínající se výpovědi, záběry z bezpečí bytů a ani jedno zbytečné slovo navíc. Ucelený pohled do světa, který je pro většinu z nás tak vzdálený, přesto s prostorem pro naše vlastní emoce. Michielu Van Erpovi se povedl malý soukromý zázrak, který možná pootevře srdce některým z nás.

Jeden svět je ze svých festivalových kolegů rozhodně nejvíce propagován a dosáhl jednoho z největších formátů. Úctyhodné. Tak to má být s tak zásadními filmy na poli dokumentárním. Sorta návštěvníků se prolíná nadšenci, ale i běžnými diváky. Jenže co mají dělat ti, kteří nebydlí v dosahu ani jednoho z měst, která festival hostí? Dokument Být ženou byl jedním z nejlepších dokumentů, které jsem kdy viděla (nejen v rámci tohoto festivalu), má v sobě jisté poselství o naději a předsudcích, které se týká nás všech, i když jsme neprošli změnou pohlaví. Jenže kdy a kde ho bude moci shlédnout i další český divák?


Být ženou/ I am a Woman Now

Dokument
Původ: Nizozemí
Režie: Michiel van Erp
Stopáž: 86 minut
Hodnocení: 95%
Zdroj foto: jedensvet.cz, aktuálně.centrum.cz


 

Přihlášení



Soutěže

Hana Zagorová dokázala oživovat písničky, byla v nich krása, oduševnělost a poetika

I kdyby nazpívala třeba jen třetinu toho, co ve své kariéře Hana Zagorová skutečně natočila, tak by byla pořád tou milovanou zpěvačkou. I když nevyzpívala tři oktávy, uměla chytit za srdce, zaujmout. Už od svých uměleckých začátků dokázala oživovat písničky. Textem, výrazem, atmosférou a pak ještě čímsi, co v sobě nemá každý zpěvák.

Bouřlivé ticho po pobřežní cestě

Po tisícikilometrové Jihozápadní pobřežní cestě se manželé Raynor a Moth snaží vrátit k normálnímu životu a zase žít mezi čtyřmi zdmi. Jenže to pro ně není vůbec jednoduché. Raynor bojuje se strachem z lidí i z budoucnosti a Moth vzdoruje postupující nemoci. Ale postačí neuvěřitelné gesto někoho, kdo si přečetl o jejich putování a ztrátě domova, a znovu se v nich probudí síla a odhodlání.
Kazda
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Genny Ciatti: Mám horkou italskou krev

Genny Ciatti 1 perexSympatická zpěvačka a herečka s italskými kořeny Genny Ciatti Vám v následujícím rozhovoru prozradí, jak se jí líbí její role v muzikálu Srdcový král, který měl v září premiéru v Divadle Kalich, a jaké jsou její plány na blí...

Hledat

Odvážná rebelka, která jako jediná může zachránit království

Malá Mia je sirotek žijící ve středověkém městě, v němž zná každý kout. Je samostatná a velmi vynalézavá, a tak se jí a jejím třem lasičkám daří přežít na ulici, a to zejména díky krádežím jídla. Jednoho dne Mia prchá před strážemi a narychlo se převlékne do princeznovských šatů.
Kazda

Z archivu...

Čtěte také...

Bláznivá dovolená – velká dávka nostalgie

blazniva-dovolena-perexMám takový pocit, že každý z nás se alespoň na malou chvíli setkal s rodinkou Griswoldových, ať už s tou filmovou nebo jí velmi podobnou v reálném životě. Připomeňme si americkou komedii z osmdesátých let, která vás možná, ...


Literatura

Méně je někdy více

Mene je vice 200„Pro všechny rodiče, kteří zažívají v domácnosti chaos a jsou zahlceni svými starostmi (a takoví jsme téměř všichni) je tato kniha nedocenitelným rádcem pro klidný a šťastný život.“ Tak praví Gretchen Rubinová, autorka bestselleru Proje...

Divadlo

Měli bychom se na svět dívat růžovými brýlemi

ruzove bryle 200V Divadle Ungelt se v březnu představily v české premiéře dvě výjimečné herečky – Hana Maciuchová a Zuzana Byndžovská. Milan Hein pro ně vybral hru Růžové brýle...

Film

Někdy smrt není tím nejhorším, co nás může potkat

hrbitov 200Román Řbitov zviřátek (název je skutečně gramaticky špatně, protože je odvozen z nápisu na hřbitově, který napsaly malé děti, které ještě neumí pravopis) patří k tomu nejlepšímu a zároveň nejděsivějšímu, co kdy nap...