Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Prvního dubna uplyne 129 let od narození filmového herce Lona Chaneyho – muže, jenž byl průkopníkem v oblasti hororu a hrůzy. Byl to právě on, kdo uvedl horor do americké kinematografie. Svět ho znal pod vystihujícím přízviskem „muž tisíce tváří“. Tato přezdívka dokonale definovala Chaneyho mimořádné nadání převtělovat se do rozmanitých postav. Lon Chaney ztvárnil bizarní příšery, výstřední šílence, zrůdy i vrahy ...

Lon Chaney se narodil prvního dubna 1883 v Coloradu. Oba jeho rodiče byli hluchoněmí a tak s nimi byl nucen hovořit znakovou řečí. Tato zkušenost mu velmi prospěla při práci u němého filmu. Byl zvyklý vyjadřovat se expresívní pantomimou. K herectví tíhnul již od dětství. Ve čtrnácti letech se stal statistou u Demberského divadla. Později měl šanci stát se operním zpěvákem, Lon se však rozhodl pro film. V Hollywoodu se začal prosazovat již od roku 1913. Během deseti let se objevil ve více než stovce filmů, které dnes již nestojí za zmínku. Hrával zejména malé role zločinců a neurvalců. Zlomový okamžik přišel s rolí falešného mrzáka ve snímku Čaroděj z roku 1919. V dalších snímcích si již sám navrhoval masky, kterými proslul. Chaneyho umění nacházelo inspiraci v představeních potulných cirkusů a kabinetů kuriozit, v nichž mohli davy zvědavců zahlédnout nejrůznější rozmary přírody a lidské zrůdy.

Lon Chaney sehrál nespočet rolí, přičemž se vždy dovedl vcítit do mentality dané postavy. Řada jeho filmů se pohybovala na hranici kýče. Zkušenější režiséři, jakými byli Wallace Worsley či Viktor Sjöström, však dokázali využít Chaneyova mistrovství. Z roku 1920 pochází snímek Penalty, v němž Chaney ztvárnil choromyslného vůdce sanfranciského podsvětí, jemuž v dětství amputovali dolní končetiny. Pro tuto roli si Lon pevně svazoval nohy za zády a velmi přesvědčivým způsobem kráčel po kolenou, čímž si trvale poškodil svaly. Snímek je charakteristický tíživě temnou atmosférou a démonickým antihrdinou. O dva roky později se Chaney dokonale vžil do role Číňana Yen Sina, a to ve filmu Shadows. Následovala adaptace románu Victora Huga Zvoník u Matky Boží, která vznikla v roce 1923. Chaney jako hrbáč Quasimodo zaujal nejen působivou maskou ale také mistrným vyjádřením vnitřní tragiky postavy. Při natáčení se nechával spoutat pásy, které mu znemožňovaly napřímení. Těžký sádrový hrb ho svou vahou tisknul k zemi, Chaney se přesto pohyboval neobyčejně živě a vitálně. Tento zvířecí Quasimodo se v mnohém liší od svých následovníků. Chaneyho hrbáč nepřipomíná onoho romantického hrdinu z novějších adaptací. Následující role si Chaney již pečlivě vybíral. Za zmínku stojí snímek Ten, jehož políčkují z roku 1924. Chaney zde hrál ponižovaného geniálního vědce, jenž se stává cirkusovým klaunem. Triumfem Chaneyho maskérského a hereckého umění se stala titulní postava Fantoma Opery z roku 1925. Šílený hudebník, mistr černé magie, uprchlý trestanec, vynálezce a démonický pán labyrintu pod pařížskou operou v jedné osobě se stal životní rolí Lona Chaneyho. Film i původní předloha je nasycena neobyčejně intenzivní atmosférou strachu a makabričnosti. Fantomova tvář, která je v původním románu Gastona Lerouxe popsána jako žijící lebka se zetlelým masem, je v Lonově podání charakteristická neobvykle vystouplýma očima, zdeformovaným nosem a zkroucenými ústy, z nichž trčí ostré zuby. Do této podoby se Lon stylizoval pomocí rybí blány, kterou si povytáhl nos směrem k čelu. Oči si bolestivým způsobem rozšiřoval pomocí tenkých drátků. Podobným způsobem si vytvořil masku i ve filmu Příšerné stíny z roku 1927. Poslední kopie tohoto snímku byla bohužel zničena při požáru v roce 1965. Prý se jednalo o jeden z Chaneyho nejlepších výkonů. Zachovalo se mnoho dobových fotografií, z nichž bylo možno snímek alespoň částečně rekonstruovat. Z roku 1927 pochází snímek Alonzo, muž bez rukou, v němž se Chaney opět podíval do cirkusového prostředí. Ztvárnil titulní postavu vrhače nožů, jenž předstírá, že nemá horní končetiny. Roli klauna si Chaney zopakoval ve snímku Směj se paňáco. Osudným se stal příchod zvukového filmu, jenž Chaney vnímal s neklidem, neboť se správně domníval, že film s expresivní pantomimou skončil. Chaney se rozhodl, že bude také „mužem tisíce hlasů“. V roce 1930 natočil zvukový remake svého staršího snímku Bezbožná trojice, kde hrál břichomluvce. V nové verzi hovořil hned čtyřmi různými hlasy, při natáčení si však namáhal hlas natolik, že mu praskla krční céva. V nemocnici mu byla diagnostikována rakovina hrtanu. Hlasové vypětí jen urychlilo nezvratný proces. Lon Chaney zemřel v srpnu 1930.

Tento mistr pantomimy a génius masky se stal pojmem pro celou generaci diváků. Jeho jméno je úzce spjato s hororovým žánrem, na jehož zrodu měl lví podíl. Syn Lona Chaneyho kráčel v otcových stopách, obsazován byl však především do nízkorozpočtových snímků.

Zdroje:

KOŁODYŃSKI, Andrzej. Schůzky s upírem: Od grotesky po sci-fi. s. 29-51. ISBN 80-7004-054-8
FRÝDA, Myrtil. Nesmrtelné stíny. (televizní dokument)
Historie maskérství. [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: makeupfx.borec.cz/A.Historie.html

Zdroje foto:

unmixed-obsesiones.buzznet.com/
en.wikipedia.org/
phantomonabudget.bravehost.com/