Kinematografie a stát v českých zemích mezi roky 1895-1945

Kinematografie a stát v českých zemích mezi roky 1895-1945

Tisk

kinema 200Doposud se slovo "kinematografie" vztahovalo především na filmovou tvorbu. Teprve Ivan Klimeš se v knize Kinematografie a stát v českých zemích 1895-1945 soustředí na to, jak stát a jeho předpisy ovlivňovaly kinematografické podnikání - výrobu i distribuci filmů, provoz kin atd.

 

Objemná, téměř šestisetstránková kniha zachycuje dění na prostoru "zemí Koruny české", okrajově též Slovenska a Podkarpatské Rusi. Začíná událostmi takříkajíc ještě za císaře pána, kdy vznikala první zákonná opatření týkající se filmu (ohledně provozování kin a jejich bezpečnosti, ale třeba také cenzury apod.).

Řešila se první úskalí: dnes si sotva dokážeme představit, že promítání v oněch pionýrských dobách bylo nebezpečné: filmový pás byl prudce hořlavý a obtížně hasitelný, takže hrozba požáru byla značná. Záhy také vyvstala potřeba cenzurního dohledu: nejprve se uplatňovaly požadavky starého divadelního zákona, záhy ještě rakouské úřady nachystaly výnosy omezující předvádění libovolných filmů.

Trnem v oku byly zejména necudnosti a prostopášnosti, tedy vše, co v dobovém pojetí narušovalo mravnost, případně veřejný pořádek. Neboť ohroženy byly zejména děti a dospívající, kteří v často pochybných špeluňkách s nadšením sledovali první senzační příběhy. Dobové ohlasy rozhořčeně informovaly, že diváctvo doslova vylo rozkoší.

Ovšem s ustanovením cenzurní komise musel každý uváděný film získat svolení této komise (často provázené požadavkem vyloučit nevhodné mezititulky - v případě němých filmů - nebo rovnou celých scén), bez jejího souhlasu se žádný snímek nesměl předvádět. Jen je škoda, že působení cenzury v předmnichovské republice věnoval autor pouhé dvě strany. Aspoň že upozornil na obsáhlé, do devíti pokračování rozvržené Rádlovy texty, které odsuzovaly iracionalitu cenzurních zásahů - otiskla je Peroutkova Přítomnost v roce 1932 (lze je dohledat ZDE - http://www.pritomnost.cz/archiv/cz/1932/). Odkazy na konkrétní místa ovšem naleznete jedině v knize.

kinema2

Kniha je rozčleněna do několika oddílů, které pokrývají jak politické dění (kinematografie za Rakouska-Uherska, v době samostatné republiky i za německého protektorátu), tak předěly ve vývoji filmového podnikání - tím byl především sklonek 20. let minulého století, kdy dosud němá kinematografie přechází na zvukovou.

To si vyžádalo zvýšené náklady jak při výrobě filmu (u běžného titulu stouply zhruba čtyřnásobně), tak ve vybavení kin, která si musela pořizovat zvukovou aparaturu. Výrobci reagovali různě: než se rozšířilo dabování, vznikaly několikeré jazykové verze téhož filmu jejich souběžným natáčením v různém hereckém obsazení i s různými štáby. Týkalo se to, zejména v první půli 30. let, také českých děl, u nichž vznikaly převážně německy mluvené protějšky (jako příklad lze uvést veselohry s Vlastou Burianem), které tak oslovovaly i německy mluvící publikum nejen v ČSR, ale také v Německu Rakousku a Švýcarsku.

Mimochodem - díky přehledným tabulkám - se dovídáme lecjaké zajímavosti třeba o počtu kin nebo množství uváděných filmů. Tak třeba kin (již ozvučených) bychom nalezli v českých zemích, a to více než 1700, zatímco na Slovensku to byly zhruba dvě stovky a na Podkarpatské Rusi se počet biografů pohyboval kolem pouhých deseti. Mimo jiné to dokládá až neuvěřitelně rozdílnou úroveň - hospodářskou i kulturní - jednotlivých částí předmnichovské republiky.

Množství celovečerních zvukových filmů, uvedených v předválečném Československu, se přiblížilo ke třem tisícům titulů. Němých děl se pak napočítalo více než dvojnásobek. Zní to téměř neuvěřitelně: od vzniku samostatného státu (1918) až do konce druhé světové války (1945) se o přízeň publika ucházelo na jedenáct tisíc filmů. Odkud nejčastěji pocházely? Z USA (celá třetina), dále z Německa a Francie; značný podíl tvořila také domácí produkce.

Kniha shrnuje autorovy nejdůležitější studie, dosud v rozličných verzích zveřejněné jen časopisecky (např. v Iluminaci) nebo ve sbornících tuzemských i zahraničních. Některé obsahuje již Klimešova předchozí kniha Kinematograf! Psal jsem o ní ZDE http://www.kultura21.cz/film/9534-kinematograf

Za mimořádně cenné považuji přílohy, které zpřístupňují dávné úřední dokumenty, a to od Dekretu dvorní kanceláře z roku 1836 o policejním dozoru nad kočujícími skupinami herců, provazolezců, gymnastů, hudebníků atd. až k Dekretu prezidenta republiky z roku 1945 o zestátnění veškerých kinematografických odvětví počínaje provozem filmových ateliérů a konče vlastnictvím kin. Zveřejněných dokumentů nalezneme celkem 44.

kinema1

Ivan Klimeš: Kinematografie a stát v českých zemích 1895-1945.
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2016. 575 s.

https://e-shop.ff.cuni.cz/knihy/monografie/kinematografie_a_stat_v_cesky__zemi__1895_1945-1322

Hodnocení: 90 %

Foto: kniha, www.wikimedia.org, www.newsweek.pl


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Tanečník Jan Onder: „Společenské tance jsou těžké všechny, jsou ale krásné, protože je to pro dva!”

Onder kurzy 200Dnes vám přinášíme rozhovor s mladým charismatickým živlem Janem Onderem, jehož vášní je tanec. Se svou životní partnerkou Lucií Hunčárovou patří do elitní skupiny nejlepších tanečních párů u nás, často reprezentují Českou ...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Atlas mraků: touha po svobodě, důstojnosti a pravdě ovlivňuje lidský život

atlas mrakuU počátku filmu Atlas mraků stála mnohovrstevná kniha Davida Mitchella, která nyní vyšla také u nás, dokonce již ve druhém vydání. Film stejně jako kniha souběžně splétá celkem šest příběhů, časově i...


Literatura

Hořící drát – mistrně elektrizující zážitek

HORICI DRAT 200Pokud znáte knihy Jefferyho Deavera, ve kterých vystupuje Lincoln Rhyme, geniální kriminalista, víte, že si autor se čtenáři pohrává jako kočka s myší. Tentokrát si vzal na mušku neviditelného protivníka – elektřinu – nebezpečí, které je...

Divadlo

Ať vejde ten pravý. Švandovo divadlo uvede drama o lásce, dospívání, šikaně a blízkosti

At vejde ten pravy 200Prvním divadlem v metropoli, které už koncem května otevře dveře divákům, je pražské Švandovo divadlo: a publikum přivítá hned premiérou. Hru Ať vejde ten pravý nastudovanou podle světoznámé předlohy uvedou u Švandů v české...

Film

Kritiky očekávaný film Dítě číslo 44 míří do kin

44 perexFilm Dítě číslo 44 s podtitulem Jak najít vraha v zemi, kde vraždy neexistují, se točil před dvěma lety v Praze a také v dalších českých městech. Na natáčení se významně podílelo pražské filmové studio Barrandov, kde v...