Apostrof: Ženský úsměv

Apostrof: Ženský úsměv

Tisk

altPraha má za sebou již čtrnáctý ročník divadelního festivalu nezávislé a amatérské tvorby Apostrof. V Divadle Na zábradlí a v experimentálních prostorech NoD se odehrálo ve čtyřech dnech celkem devět představení. Objevily se soubory z mnoha evropských zemí i divadelníci tuzemští. Program byl bohatý, každé představení lákalo na něco jiného. Já jsem zašla na představení polského divadla Teatr Nikoli s názvem Ženský úsměv. Bylo skutečně “úsměvné”?

 

Polský soubor Teatr Nikoli byl založený před dvaadvaceti lety v Kyjevě a o dva roky později se přestěhoval do polského Krakowa. Skupina divadelníků je to skutečně aktivní, účastní se každoročně mnoha festivalů a některé z nich i spolupořádají (například Festival smíchu v domovském Krakowě), či si vozí domů vítězné trofeje (například Hlavní cena 9. ročníku Mezinárodního festivalu nezávislých divadel). Režisér souboru, excentricky, přesto velmi sympaticky působící Nikolai Veprev, je již od dětství milovníkem pantomimy, klaunů a různých divadelních způsobů (sebe)vyjádření. Pravidelně pořádá divadelní workshopy, přičemž s některými účastníky naváže pak dlouhodobou spolupráci a nabídne jim i místo v souboru. Prý během prvních pěti minut ví, zda herectví v člověku je, nebo není. O svých svěřenkyních, Dominice Jucha a Dominice Drag, byl od začátku přesvědčen, že jim v žilách koluje velký talent. Spojil ho a nechal duo ztvárnit němé ženské přátelství a až hysterickou touhu po mužích.

Divadelní groteska

Pod pantomimou se většině z nás vybaví rudé rty, bílý obličej a možná tak ještě rukavičky ve stejné barvě. Vybaví se nám převážně muži a jednoduché hry, skoro až dětské. Navíc se někomu může zdát, že základním lidským komunikačním prostředkem je právě ona chybějící řeč. Chyba. Neverbální komunikace nám sdělí mnohem více, než pouhá slova, navíc nechává diváka sledovat skutečnou podstatu věci a nedovolí rozptylovat se nad “zbytečnostmi”. Pantomima může mít své kouzlo, obzvláště jsou-li hlavní hrdinové ve skutečnosti hrdinky a po bílé barvě na jejich obličeji ani stopy. Nepřipomíná to potom spíše legendární němé grotesky?

alt

Dvě ženy, nejlepší přítelkyně, podnikající spolu svou bláznivou každodennost, lační po mužích. Jsou to ony, které zírají na jejich záda (a níže samozřejmě), kdo se natřásá a předhání ve své kráse. Evokují tím typicky chlapské chování, ovšem zachovávají svou (zde spíše údajnou) křehkost. Mají se rády, žárlí na sebe a trochu spolu šílí. A především čekají, bok po boku, na toho pana Pravého. Na toho, kvůli kterému vytáhnou lodní kufr ze skříně a pomažou do světa, jenž začíná slovem “my”. Jsou ale dvě. On bude jen jeden. Která bude plakat?

Dvě ženy ve spodničkách

Hned úvodem divák pochopil, že slečny Jucha a Drag dávají pantomimě nový rozměr. Předvedly zřejmě ten nejvíce rozkošnický striptýz (samozřejmě v rámci dobrých mravů) a zároveň připomněly, jaké “sexy” spodní prádlo oblékaly každé ráno naše (pra)babičky. Uvedly publikum do děje, do svých všedností a myšlenkových pochodů, pomocí gest a těla. Naprosto perfektní mimika rozkreslila povahové rysy a nastínila postavení ve dvojici. Bravurně zvládnutý začátek hry se po chvíli stal slabším rozjezdem, protože celý příběh pak vyvolával hlasitý smích publika, vtáhl mysl k pódiu a nedovolil, vrátit se k realitě. Obě představitelky toužících žen hrály s takovou důrazností, představivostí, ale zároveň i lehkostí, že se jejich situace stávala reálnou samozřejmostí našich životů. Výsledkem byl rozhodně úsměv. Široký, mužský i ženský, úsměv všech.

alt

Ženský úsměv
2. července 2012, Divadlo Na zábradlí
Divadelní soubor: Teatr Nikoli (PL) www.facebook.com/teatnikoli?ref=tn_tnmn , www.nikoli.art.pl
Režie: Nikolai Veprev
Hrají: Dominika Jucha, Dominika Drag
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: apostrof.org, nazabradli.cz


 

Přihlášení



Banner

Vznešená vyrovnanost hvězdné kariéry Dagmar Peckové pokračuje i po 43 sezónách

Vypadá to, jako by dosáhla met, přetěžko posunutelných dál. Ve svém žánru si udržovala několik desítek let pozici, u níž jsme nikdy zcela jasně neodhadli, není-li právě tou první – podle čeho se určuje nejtalentovanější a nejúspěšnější česká pěvkyně v zahraničí. Přitom vznešená vyrovnanost umělecké úrovně Dagmar Pecková pokračuje i v době, kdy „sestoupila“ z mezinárodních jevišť a pódií, ale přitom je stále hvězdou.

Otřesné svědectví o morálce dnešní doby

Možná vám to bude znít nadneseně, ale takový dojem ve mně zanechalo čtení knížky „Férová práce“ Kim Scottové. Sice píše o Americe, nemyslím si však, že u nás to bude o mnoho lepší. Nevím, jak je to v Česku s platy, zda je mzda mužů tolik odlišná od mzdy žen jako tam, avšak sexuální morálka, podle zjištění poslední doby (případy Feri, Cimický nebo šetření na vysokých školách), je přinejmenším stejná.


Jan Melvil Publishing
Banner

Hledat

Rozhovor

Herečka Bára Lukešová v rozhovoru o svém otci a pražské výstavě jeho filmové tvorby

bara lukesova perexVýběr z realizovaných i nerealizovaných návrhů filmového architekta Rudolfa Lukeše (1923 – 1976) přinese výstava v galerii Lucerna. Očekávaná expozice nazvaná „Rudolf Lukeš – Filmové návrhy“ bude ot...

Videorecenze knih

Anketa

Květen, měsíc lásky. Co vám láska připomíná?
 
Banner

Co se stane, když naše vnitřní dítě mrzne?

Mít nějaký životní plán. To je to, co starší generace očekává od svých potomků. Jasnou vizi, do detailů promyšlenou cestu, po které by šli. Potomkové však nic takového nemají. Ano, vědí, co nechtějí, ale není jim jasné, jak by vlastně se svým životem měli naložit. Důležité je ale pro ně pořádně se vůči rodičům vymezit. Tyto rozdíly v očekávání pak způsobují střet generací, ve kterém není ani vítězů, ani poražených. A někde v tom všem zmatku mrzne naše vnitřní dítě…


divadlodisk.cz

Čtěte také...

Příliš drahý jed. Švandovo divadlo uvede hru o smrti agenta Litviněnka

Prilis drahy jed 200Příliš drahý jed, inscenaci o případu otravy Alexandra Litviněnka, agenta ruských i britských tajných služeb, uvede 6. listopadu ve Velkém sále pražské Švandovo divadlo. Hra britské dramatičky Lucy Prebble na motivy knihy Luka H...


Literatura

Veronica Monet: Vědomá prostitutka

prosti200Je to jako kdybyste nahlédli pod střechu luxusního nevěstince. Jakobyste nahlédli někam, kde se beze zbytku uspokojují mužské touhy. Kde i pro nejdivočejší představy najdete tu pravou společnici. Je to kniha, která pro podobné hrátky dodá odvahu i vá...

Divadlo

Zlínské divadlo čekají dvě kulturní neděle

 

divadlo zlin 200Městské divadlo Zlín má stále zavřeno, ale čekají je dvě neděle s divadlem, alespoň ve formě audio a online.

...

Film

Šimon a Matouš nikdy nezestárnou a budou bavit ještě mnoho generací

Film Šimon a Matouš jedou na riviéru (1975) byl ve své době velmi populární a podepsal se na duši nejednoho malého rváče. Proč je mlácení a urážení lidí taková legrace, těžko říci. Oba hrdinové totiž narazí na šéfy mafie, kteří jsou sice mocní a n...