Apostrof: Ženský úsměv

Apostrof: Ženský úsměv

Tisk

altPraha má za sebou již čtrnáctý ročník divadelního festivalu nezávislé a amatérské tvorby Apostrof. V Divadle Na zábradlí a v experimentálních prostorech NoD se odehrálo ve čtyřech dnech celkem devět představení. Objevily se soubory z mnoha evropských zemí i divadelníci tuzemští. Program byl bohatý, každé představení lákalo na něco jiného. Já jsem zašla na představení polského divadla Teatr Nikoli s názvem Ženský úsměv. Bylo skutečně “úsměvné”?

 

Polský soubor Teatr Nikoli byl založený před dvaadvaceti lety v Kyjevě a o dva roky později se přestěhoval do polského Krakowa. Skupina divadelníků je to skutečně aktivní, účastní se každoročně mnoha festivalů a některé z nich i spolupořádají (například Festival smíchu v domovském Krakowě), či si vozí domů vítězné trofeje (například Hlavní cena 9. ročníku Mezinárodního festivalu nezávislých divadel). Režisér souboru, excentricky, přesto velmi sympaticky působící Nikolai Veprev, je již od dětství milovníkem pantomimy, klaunů a různých divadelních způsobů (sebe)vyjádření. Pravidelně pořádá divadelní workshopy, přičemž s některými účastníky naváže pak dlouhodobou spolupráci a nabídne jim i místo v souboru. Prý během prvních pěti minut ví, zda herectví v člověku je, nebo není. O svých svěřenkyních, Dominice Jucha a Dominice Drag, byl od začátku přesvědčen, že jim v žilách koluje velký talent. Spojil ho a nechal duo ztvárnit němé ženské přátelství a až hysterickou touhu po mužích.

Divadelní groteska

Pod pantomimou se většině z nás vybaví rudé rty, bílý obličej a možná tak ještě rukavičky ve stejné barvě. Vybaví se nám převážně muži a jednoduché hry, skoro až dětské. Navíc se někomu může zdát, že základním lidským komunikačním prostředkem je právě ona chybějící řeč. Chyba. Neverbální komunikace nám sdělí mnohem více, než pouhá slova, navíc nechává diváka sledovat skutečnou podstatu věci a nedovolí rozptylovat se nad “zbytečnostmi”. Pantomima může mít své kouzlo, obzvláště jsou-li hlavní hrdinové ve skutečnosti hrdinky a po bílé barvě na jejich obličeji ani stopy. Nepřipomíná to potom spíše legendární němé grotesky?

alt

Dvě ženy, nejlepší přítelkyně, podnikající spolu svou bláznivou každodennost, lační po mužích. Jsou to ony, které zírají na jejich záda (a níže samozřejmě), kdo se natřásá a předhání ve své kráse. Evokují tím typicky chlapské chování, ovšem zachovávají svou (zde spíše údajnou) křehkost. Mají se rády, žárlí na sebe a trochu spolu šílí. A především čekají, bok po boku, na toho pana Pravého. Na toho, kvůli kterému vytáhnou lodní kufr ze skříně a pomažou do světa, jenž začíná slovem “my”. Jsou ale dvě. On bude jen jeden. Která bude plakat?

Dvě ženy ve spodničkách

Hned úvodem divák pochopil, že slečny Jucha a Drag dávají pantomimě nový rozměr. Předvedly zřejmě ten nejvíce rozkošnický striptýz (samozřejmě v rámci dobrých mravů) a zároveň připomněly, jaké “sexy” spodní prádlo oblékaly každé ráno naše (pra)babičky. Uvedly publikum do děje, do svých všedností a myšlenkových pochodů, pomocí gest a těla. Naprosto perfektní mimika rozkreslila povahové rysy a nastínila postavení ve dvojici. Bravurně zvládnutý začátek hry se po chvíli stal slabším rozjezdem, protože celý příběh pak vyvolával hlasitý smích publika, vtáhl mysl k pódiu a nedovolil, vrátit se k realitě. Obě představitelky toužících žen hrály s takovou důrazností, představivostí, ale zároveň i lehkostí, že se jejich situace stávala reálnou samozřejmostí našich životů. Výsledkem byl rozhodně úsměv. Široký, mužský i ženský, úsměv všech.

alt

Ženský úsměv
2. července 2012, Divadlo Na zábradlí
Divadelní soubor: Teatr Nikoli (PL) www.facebook.com/teatnikoli?ref=tn_tnmn , www.nikoli.art.pl
Režie: Nikolai Veprev
Hrají: Dominika Jucha, Dominika Drag
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: apostrof.org, nazabradli.cz


 

Přihlášení



Antarktida. Nejlepší povídky z pera Claire Keeganové

Oceňovaná autorka a královna povídek Claire Keeganová si drží i u našich čtenářů čestné místo a velký zájem, bývá velmi čtená a oblíbená. Její povídky v různých souborech vydává nakladatelství Prostor. Tentokrát nabízí obsáhlejší publikaci nazvanou Antarktida, v níž najdete hned patnáct povídek Claire Keeganové a já si myslím, že by tato knížka rozhodně neměla chybět ve vaší knihovně.

Doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamenů. Ale co doba ropná?

Už více než 150 let používá lidstvo ropu. Už více než 150 let určuje ropa hodnotu půdy a definuje mezinárodní vztahy. A stejnou dobu trvá život May (Marie Anna Myšičková). May je žena, která žije na chudé farmě v Anglii. S rodinou svého manžela moc nevychází a touží po jiném, lepším životě nejen pro sebe, ale i pro dítě, které čeká.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Dělám věci tak, jak je cítím. Naplno, říká zpěvák Pavel Novák


pavel novak 200I když je synem slavného zpěváka Pavla Nováka a navíc jde v jeho šlépějích, své postavení hned v několika oblastech si vybudoval jen díky svému talentu a pracovitosti. Nevěnoval se vždy jen muzice, ale nakonec se v ní zase našel. Pr...

Je mi skvěle

Chceš vědět, jak se cítit skvěle? Tahle knížka plná zábavy, básniček, otázek k zamyšlení, pokusů, her, vychytávek a vtipných obrázků ti ukáže, co dělat, když ti není úplně hej. Odpoví na otázky, jak vést zdravé vztahy, mít silné tělo, kterému budeš rozumět, a dobré návyky, jak pěstovat silnou vůli, odolnost, cílevědomost. Pomůže ti hledat smysl života. Zjisti, co všechno se v tobě odehrává.

Čtěte také...

Vězeňský kvintet

vezensky kvintet200Máj - lásky čas. Jaro je v plném květu a omamná vůně vítězství se line osvobozenými pražskými ulicemi, jež se stávají němými svědky příběhů se šťastnými konci i přívalů radosti vyvěrajících z návratů, setkávání a toliko kýžené t...


Divadlo

Hrajte mi mý blues: Divadlo Viola představí písně skladatele Luboše Sluky, radostným hudebním večerem provede Klára Cibulková

hrajte mi blues200Večer plný skvělých písní, krásných hlasů a živé hudby, který se ponese na vlně energie a radosti. Taková bude novinka v Divadle Viola s názvem Hrajte mi mý blues, jejíž premiéra se chystá 20. května. Představení bude věnované písním ...

Film

Knick - doktoři bez hranic

knick 200Newyorská nemocnice Knickerbocker, v níž se desetidílný seriál Knick - Doktoři bez hranic odehrává, skutečně existovala (na rohu 131. ulice a Convent Street) už od dob občanské války, svému účelu sloužila do 60. let m...