Láska, hádky, chtivost, závist, nemoc, alkohol – život? Nadčasovou divadelní hru si tentokrát rozebralo Divadlo Šumperk pod režijním vedením Petra Štindla.
Psychologické divadelní drama Tennesseeho Williamse z roku 1955 patří mezi jeho druhou inscenaci, která získala Pulitzerovu cenu. Často se hraje až půl třetí hodiny, ovšem tento fakt se naštěstí nestal důvodem k tomu, aby se režiséři nepouštěli do nových zpracování.
Velkému množství režisérů se podařilo stěsnat děj do dvou hodin, což je pro běžného diváka mnohem přijatelnější délka představení. Učinil tak i šumperský režisér Petr Štindl. Premiéru jsme mohli zhlédnout 17. září 2011 v Šumperku. Po Novém roce se inscenace v Divadle Šumperk hraje nadále.
V jednoduchosti je síla
Osm postav, jednoduché výstižné kostýmy, děj plný vypětí a emocí, tímto způsobem bych charakterizovala šumperské zpracování. Scéna divadla přenesla diváky do šatny amerických fotbalistů, zde se odehrála první scéna zlomeného Bricka (Matěj Kašík) a jeho manželky ,,kočky“ Maggie (Vendula Nováková).
Brick byl v době svého mládí pohledný a úspěšný fotbalista. Po sebevraždě nejlepšího přítele Skippera a po zranění svého kotníku se však ocitl na rozhraní manželské, ale především životní krize. Začal tedy hledat útěchu v alkoholu. Maggie, toužící po starém dobrém Brickovi, se nehodlala s jeho stavem smířit a prohrát boj o manžela. Ten k ní od přítelovy smrti cítil až nenávist. K nápadné dějové linii se zde vyskytly hned dvě další – chorý otec (Petr Komínek) a nemorální podlézání druhého syna Goopera (Jiří Bartoň) i jeho manželky Mae (Bohdana Pavlíková) jen proto, aby zdědili tatíčkovo jmění.
Tatíček, posílen falešnými nadějemi doktorů i svou buldočí povahou, se pokouší vyřešit životní krizi svého syna Bricka namísto léčení své nemoci. Neuvědomil si totiž, že zpráva o jeho uzdravení byla pouze milosrdná lež. Jeho potenciální dědici byli však dosti bystří, aby fakt odhalili, a tak začali všemožně tatíčkovi podlézat a přetvařovat se. To nebyl případ tatíčkovi manželky (Olga Kaštická) a Maggie, která celou dobu ztělesňovala kočku na rozpálené plechové střeše. Metafora se v ději objevila vícekrát a dokonce celý děj zakončila. Symbolizovala totiž jakési životní motto zoufalé ženy, která touží po šťastném manželovi.
Střet lásky životní mizérie a lidské podlosti v divákovi vyvolává určitě mnoho různorodých pocitů. Navíc složitý děj byl díky dobře napsanému scénáři, monologům a výkonům herců, zcela jasný a dostatečně důrazný. Proto se zpracování rozhodně řadí k jedněm z nejlepších představení šumperského divadla za poslední období.
Foto zdroj: www.divadlosumperk.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Narodil sa v Hranicích. Odmalička veľa čítal a doslova hltal westerny. Neskôr knihy zahodil, začal športovať a objavil v sebe najhoršieho futbalistu okresu. Časom zahodil aj loptu, vzal do ruky meč a objavil v sebe srdce bojovníka. Raz šermoval s ta...
Letos v červnu Městské divadlo Brno opět nabídne průřez tím nejzajímavějším, co se odehrává v oblasti hudebního divadla na českých i zahraničních jevištích, a vás tak čeká pestrá ochutnávka pozoruhodných uměleckých počinů, které ukážou, co všechno n...
Soubor přibližně sta originálních fotografií nebo autorských grafik ikony české ateliérové umělecké fotografie Jana Saudka nabídne hodová výstava v Galerii města Přerova na Horním náměstí. Všechna díla budou prodejní, k dispozici pro návštěvníky budou k...
Říká se, že pachatel se vrací na místo činu. Občas je těch pachatelů víc, třeba čtyři. A vracejí se na míst více. Třeba do Zlína a třeba do pravěku. Přesně tak tomu bylo v neděli 2. listopadu, kdy se ve zlínském Městs...
Asociace českých filmových klubů přichystala na podzim 2013 kolekci krátkých filmů, které František Vláčil vytvořil v rozmezí let 1953-1958 během svého nasazení v Československém armádním filmu. Ať Vláčil zpracovával jakékoli téma, snažil se je ozvláštni...