Dům jako živá bytost?
Kultura21.cz

Dům jako živá bytost?

ImageCo je to “domov”? Nelehká otázka, viďte? Pro každého z nás tento pojem může představovat něco naprosto odlišného, ale vždy velice osobního. Je to hnízdo, ze kterého jsme, sotva plnoletí, vyletěli vstříc nástrahám života? Nebo možná malá garsonka, ve které začínáme budovat vlastní budoucnost? Pro hrdiny – a zároveň tvůrce – novinky z divadelně-experimentálního prostředí pražského NODu se domovem stal malostranský secesní dům, kde někteří z nich pobývali jen krátce, ovšem dokázali nalézt nejenom místo, kam se chtějí vracet, nýbrž i vlastní identitu.

 

Tisková zpráva lákala na alternativní performanci spojující tři prvky v jednom: divadelní hra byla tím nejméně podstatným. Nejvíc tvůrci – absolventi pražské FAMU srbského původu Dragan Dragin a Biljana Golubovič – sázeli na dokument “97 kroků”, vzniklý na základě časosběrného materiálu natočeného v průběhu dvouletého loučení se s domem. Třetí součástkou měla být fotografická výstava zobrazující poslední roky života malostranského baráku v té podobě, v jaké se zakořenil v paměti jeho obyvatel.


Leporelo příběhů jednotlivých obyvatel bylo hned na začátku, po úvodním slově Dragana a Biljany, doplněno “překvapením”: besedou se starousedlíky. Starší pár upoutal pozornost stovky návštěvníků rodinným albem, kterým listoval tak trochu nostalgicky, tak trochu neúčastně. Po jejich pětiminutové rozmluvě a krátké prohlídce “domácích” fotografií made by Dragan Dragin diváci pokračovali do sálu s netrpělivými výrazy v očích – neortodoxní začátek! – co teprve bude následovat?

Dočkali jsme se komorní scénky pohřbu: že by ta slibovaná divadelní inscenace? I když od divadla v ní zbylo málo. Záhadný muž ležící na stole celý v černém a smutečná procese sedávající okolo. Koho oplakávají? Dům či své životy v něm? Nebo se loučí se šťastnými společnými chvílemi, které se už nezopakují? Srbská tradice (mít něco červeného v ruce při pohledu na mrtvolu) se červenou nití dostávala do vědomí diváků a černý pes – dle všeho neméně důležitý obyvatel domu – oddaně sekundoval dalším účinkujícím. Pár minut ticha doprovázených hrou na (červený!) akordeon se nedá zařadit mezi mistrovské divadelní počiny (ostatně od “očitých svědků” se žádné velké divadlo ani nečeká), ale jako úvod do příběhu posloužilo zcela bezchybně.

Následoval dokument. Část evidentně nejrozporuplnější. Příběhy obyvatel krásného malostranského domu do sebe zapadaly jen zřídkakdy, výkladová linie se často nelogicky kouskovala – odtud komplikace chronologického charakteru. Dopis z cizinecké policie “vyťukaný” tvrdým tonem a zpráva z úřadu oznamující plán na zbourání baráku celý tragický – a to až vyčerpávajícím způsobem – příběh odstartovaly. Dál to jen blikalo různými odstíny šedé.

Image


Snímek svou konstrukcí připomínal nedávnou Wendersovu Pinu – jednotlivci tvořící jeden smutný obraz – kvalit výrobku slavného režiséra dokument 97 kroků natočený ruční kamerou a s nízkým rozpočtem samozřejmě dosáhnout nemohl. Je pravda, že tvůrci v daném případě měli zcela jinou ambici: především dát vědět, vykřičet do světa, sdílet svou osobní tragedii. Zapomněli však na jeden důležitý detail: když je tragedie natolik osobní (a tudíž i divákům vzdálená), musí existovat něco, co ho, diváka, upoutá u obrazovky na nelegrační dvě hodiny stopáže. Na to tvůrci (či chcete-li, pořadatelé) vymysleli svůj recept. Nespočíval ovšem v charismatické podobě filmu, ale v typické srbské pohostinnosti.

V polovině byl snímek zastaven a na scénu se začaly sjíždět stoly, shromažďovaly se talíře, příbory cinkaly a diváci jen nechápavě přehlíželi celý ten servírovací proces: co to na nás opět zkoušejí, že by po scéně pohřbu následovala svatba? Byli však na omylu: jednalo se o velkorysou hostinu, na kterou jsme všichni byli vřele pozváni. Na přípitek, ochutnání dobrot a na kus řeči. Vskutku nečekaný krok, ale – na rovinu – co v projektu “Dům” bylo čekané? S milým úsměvem vyprávěla Biljana střípky ze společného života v “domě”, doplňovala nejasnosti z dokumentu, kde se sotva prohodilo pár vět, s nadějí mluvila o budoucnosti a následně si “přiťukla” s každým (ale opravu každým!!) hostem.

Těžko říct, zda pohostinný krok splnil své poslání, ale nedalo se nevšimnout, že když začal běžet druhý díl, každý divák, posilněný vínem a jablečným štrúdlem, alespoň trochu přikyvoval v takt příběhu, cítil se s jeho hrdiny, možná se dokonce ztotožnil s tou osobní tragedií a začal vnímat Dům jako živou bytost, přesně tak, jak ho viděli tvůrci.

Zdroj foto: nod.roxy.cz


 

Pro dobrou náladu...

Přihlášení



Soutěže

Bílá voda si zaslouží být knihou roku

Na jaře vyšla v nakladatelství HOST dlouho očekávaná kniha Kateřiny Tučkové s názvem Bílá Voda, která rozhodně stojí za to!
HOST

Pohádky z Kouzelného palouku si děti přečtou i samy

V nakladatelství Fragment vyšel unikátní Čtenářský systém, který má za cíl usnadnit orientaci v knižní nabídce pro začínající čtenáře. Soustředili se nejen na prvňáčky a druháčky, ale i na předškoláky a spolupracovali se zkušenou pedagožkou Kamilou Balharovou.
Fragment (Albatros Media)

Videorecenze knih

Rozhovor

O české hudbě s Wolfgangem Sawallischem

200 sawallischVýběr z rozsáhlého rozhovoru s Wolfgangem Sawallischem, který vedl v září 1987 v Praze Milan Slavický. Ten v úvodu píše, že dirigent odpovídal na otázky způsobem, který charakterizuje i jeho práci s interprety: „s vlídnou uvážlivostí, ...

Hledat

Rozhovor s Ondřejem Neffem. Jak se mu vyhodnocovaly soutěžní povídky?

Ondřej Neff se stal patronem naší literární soutěže sci-fi a fantasy povídka, jejíž výsledky jsme nedávno vyhlásili. Osobně měl tu čest vybrat tři nejlepší povídky a my jsme měli tu čest s ním spolupracovat. Jak se mu povídky hodnotily, kterou svou knihu má nejraději a co pro své čtenáře chystá do budoucna?
Sledovat články Ondřeje Neffa můžete zde.

Čtěte také...

Divadlo Metro uvádí brilantní komedii Miluji tě, tak se měj

miluji te200Jen dva herci na jevišti a barvitý příběh ožívá v nové inscenaci, kterou uvádí nedávno zrekonstruované pražské Divadlo Metro. Představení nese název Miluji tě, tak se měj a jeho protagonisté jsou známí a zkušení herci Ljuba Krbová a Adrian Jastrab...


Literatura

Recenze: Případ Pavlína

Pripad Pavlina 200Nová kniha Případ Pavlína od české spisovatelky Martiny Formanové byla slavnostně pokřtěna 30. října v Pražském paláci Luxor  za přítomnosti spisovatelky a také  dvou hlavních aktérek Pavlíny Pořízkové a její maminky Anny. Kniha v...

Divadlo

Derniéra kultovního muzikálu Andrewa Lloyda Webbera Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť z Plzně už 22. května streamem!

muzikal josef 200Velkolepá a zábavná muzikálová show pro všechny generace z autorské dílny Andrewa Lloyda Webbera a Tima Rice Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť dobyla doslova celý svět!!! Muzikál s podtitulem Bible v rytmu rokenrolu vznikl na m...

Film

Muž z oceli aneb Návrat Supermana na filmová plátna

Superman je asi nejslavnější komiksovou postavou na světě a patří k největším klenotům, jaké tato literatura má. Celovečerní film Richarda Donnera z roku 1978 byl navíc průkopníkem, protože tehdy se podobné adaptace nenosily a šlo o velké riz...