"Tovární haly, žhnoucí pece, vířící částečky smaltu ve vzduchu…“Dvě křehké ženy v zajetí uměleckého smaltu

"Tovární haly, žhnoucí pece, vířící částečky smaltu ve vzduchu…“Dvě křehké ženy v zajetí uměleckého smaltu

Tisk

smalt 200Nejsem výtvarník, obrázky hodnotím stylem „líbí-nelíbí“, různé techniky nedokážu rozlišovat bez pomoci odborníka. K jedné spíš opomíjené jsem se dostala díky kamarádce a někdejší kolegyni Alexandře Horové. Umělecký smalt. Zdá se mi tajemný, lidmi neobjevený, přitom geniální pro výzdobu koupelny... A tak jsem vyzvala dvě dámy, které tato výtvarná technika uchvátila, aby se navzájem vyzpovídaly. Přečtěte si, čím a kdy umělecký smalt okouzlil výtvarnice, jak vnímají svět kolem sebe Alexandra Horová a Olina Francová.

A. H.: Povídat si o umění, to se snadno řekne, ale jak na to? Tak se tedy zeptám naprosto jednoduše: Olino, co vlastně děláš a proč to děláš?

O. F.: To je tedy otázka:-). Dělám, co mě baví, dělám to tak, jak sama chci, dělám se železem, smaltem, ohněm… Vzpomínáš, jak jsme spolu hned po skončení studia v devadesátých letech založily ženskou výtvarnou skupinu Koza Nostra. Takže možná, jak říkal pan Hrabal, je to ve mně, jako v koze.

A. H.: Věnuješ se tématu ženy. Proč?

O. F.: Celý život se věnuju tématu ženy a muže a jejich vztahů. V tuto chvíli, máš pravdu, se věnuji už delší dobu ženě. Minulý rok jsem měla velkou výstavu Via Genderosa v Galerii Klenová, kde bylo osmnáct železných plastik dvou až čtyřmetrových Holek-Burek, doplněných o dvourozměrné třímetrové želené Panny.Letos navazuji na Panny cyklem s pracovním názvem Ženy-Evy. Jsou to dvoumetrové, dvojrozměrné postavy žen, vyříznuté laserem z ocelového plechu. Mají částečně smaltovaná těla a rezavé, pohyblivé ruce a nohy. Symbolizují role, do kterých jsme tlačeny, které jsou nám automaticky přisuzovány či které si samy a dobrovolně vybíráme.

smalt1

A. H.: Vidím, že to máš ráda ve větším. Musíš dělat kompromisy?

O. F.: Život je jeden velký kompromis. A jak jsi správně podotkla, u mě je to právě v té velikosti, protože jsem limitovaná velikostí pece. Řeším to tak, že věci nastavuji, šroubuji k sobě a tím nějaký ten metr navíc naženu.
Co ty a kompromisy?

A. H.:Smaltování je náročné na čas, na vybavení a třeba i na příkon, proto ani já se jistým kompromisům nevyhnu.
Na tvých sochách, například na Pannách, se objevuje technika smaltu. Co tě na uměleckém smaltu baví?

O. F.:Baví mě využití kontrastu rezavého železa s atraktivním zářivě barevným smaltem.Prostě mě přitahují protiklady. Fascinuje mě oheň, žár pece a přerod surového materiálu v něco jiného, krásného. Člověk nikdy není úplně připraven na tu proměnu, na to, co na něj z pece „vyskočí“.
Nedávno jsem slyšela, že se chystá vydání odborné publikace o uměleckém smaltu, která se bude jmenovat SMALT VE VÝTVARNÉ TVORBĚ – historické i současné techniky. Samozřejmě nevím, jakou úroveň tato kniha bude mít, nicméně mě to zjištění potěšilo, a tak jsem se chtěla podívat, co o této výtvarné technice, které se už desetiletí věnujeme, říká Wikipedie – a světe div se: „na váš dotaz nebyly nalezeny žádné výsledky…“

A teď taková trochu podpásovka – jak se vyrovnáváš s ignorováním a v podstatě neuznáváním uměleckého smaltu jako plnohodnotné výtvarné techniky (kategorie?) od teoretiků a odborné veřejnosti? Co říkáš na téměř nekritický obdiv našich kunsthistoriků ke všemu, co má v názvu „koncept“? Když se však před nimi vysloví „smalt“, pokud vůbec, tak ho okamžitě zařadí do škatulky „užité umění“?! Neštve tě to? Mě tedy děsně!

smalt Olina2

A. H.: V záplavě konceptualistů a videoartistů teď dost fandím všem, kdo pracují s objemem a barvou, všem malířům a sochařům. Je doba mediální, plná celebrit. Proto na tvůrčí umělecká setkání bývají zvána jména známá z obrazovek. Jejich nositelé pak pomáhají přitáhnout pozornost ke konání těchto akcí. Věřím, že například takový Smalt Art napomůže tomu, že umělecký smalt brzy vstoupí do povědomí lidí, získá uznání odborné veřejnosti a bude mít důstojné místo v galeriích.

O. F.: Co tě tedy tak fascinuje na smaltu? Vystudovala jsi kov a šperk, takže ke smaltu jsi měla teoreticky blíž než já, ale přece…?

A. H.: První smaltovaný pokus jsem vytvořila asi před třiceti lety.

O. F.: To jsi ještě tahala na šňůrce kačera, ne?

A. H.: Byl to šperkařský transparentní smalt na mědi. Když jsem z pece nedočkavě vyndala ještě žhavý kousek, byla jsem unešená a lapená…

smart alexandra2

O. F.: To já se k smaltu dostala jak slepý k houslím, vystudovala jsem ateliér Grafiky na AVU, ale možná tak, jako toho slepce hudba, mě okouzlila atmosféra smaltovny – tovární haly, žhnoucí pece, švitořící ženské na šablonárně, vířící částečky smaltu ve vzduchu… to rozechvění, co nakonec ta ohnivá obluda vyplivne… Jo a ještě, všimla sis, jak ve smaltovně úplně jinak ubíhá čas? Napřed se zastaví a najednou je ráno. Také to tak vnímáš?

A. H.: To je výborný postřeh. Ano, při práci se smaltem má čas jiný běh.
Abych ale dokončila myšlenku: začala jsem šperkařským smaltem, ale nejzajímavější pro mě byla možnost vytvořit smalty velké 2,5 metru na sympoziu Smalt Art ve Vítkovicích, kde je možná největší pec v Evropě.

O. F.: Na sympozium ve Vítkovicích také ráda vzpomínám! Nejen na setkání se skvělými výtvarníky, jako Honza Hendrych, František Hodonský, Kateřina Štenclová, Jiří Kačer či Aleš Lamr, ale i na celkovou atmosféru. Ta úžasná tovární hala, nad hlavou jezdící jeřáby a ten formát 2,5x1,5 m…
A co v současné době připravuješ ty?

smalt Vitkovice

A. H.: Po velké sérii Prádla, které jsem se věnovala několik let, chystám prostorové smaltované obrazy, tedy spíš barevné reliéfy. Jen by to chtělo nějakou pěknou výstavní prostoru, tím se dostáváme k vystavování. Máš letos „zálusk“ na nějakou galerii?

O. F.: Právě teď ne. Vloni jsem měla dvě výstavy a můj kontokorent se z toho nevzpamatoval dodnes. Nejde totiž jen o to věci vytvořit, ale také je musíš nějak přepravit z bodu A do bodu B, což u mě znamená – jedna výstava– jedna tuna. A v tu chvíli vždy se slzou v oku vzpomínám na grafiku, kterou jsem vystudovala. To celou výstavu člověk odveze tramvají v deskách v ruce.

A. H.: Doprava velkých smaltů není legrace… výstavu šperků taky dovezeš téměř v kapse…
Když začínáš vytvářet nový smalt, máš přesný plán, skici nebo dokonce model, nebo jen nějakou mlhavou ideu?

O. F.: Vždycky jsem připravena, mám kresby a představu, co budu malovat, což neznamená, že v průběhu práce něco neměním. Jak jsi na tom ty?

A. H.: Já mám většinou jen plnou hlavu plánů, co chci vyzkoušet, a pár skic.
Hodně jsi cestovala. Kde ses cítila tak dobře, že bys tam chtěla nějakou dobu pobývat a pracovat? Kde tě to nejvíc inspirovalo?

smalt5 Na dece

O. F.: Nejvíc mě asi inspirovalo Mexiko, ale vždycky jsem si říkala, že bych chtěla, až budu stará, být dědkem v řecké vesnici. Mohla by být případně i španělská.
Co tebe inspiruje nejvíc?

A. H.: Sem tam mne těší odkrývat tajnosti intimních šatníků. Takže prádlo, krajky, košile… Zajímá mě také téma plotů. Ať už jako symbolu, nebo skutečného kovového artefaktu a kutilského kousku.

O. F.: Že by intimita za mříží železného plotu? Předpokládám, že je to hledání cesty ven, nebo už je to velká symbolika?

A. H.: Zatím jsem tato dvě témata nekombinovala. Držím je pěkně oddělená od sebe.

O. F.: Ještě taková epická otázka! Co sny? Jaké máš plány do budoucna, sníš o něčem konkrétním? Týkají se tvé sny smaltu? A když už jsme u toho snění, zdál se ti někdy nějaký zajímavý smaltérský sen? Kdy tě navštěvuje múza? Mně většinou těsně před rozedněním, nebo v takovém tom polokómatu, kdy si člověk není jistý, jestli ještě spí, či bdí.

A. H.: Moje smaltérské sny se točí kolem obrovských formátů železných, měděných a nerezových plechů, figurují tam kýble smaltu, jeřáby a tovární haly… Opravdová múza? Polonahá ženská postava hned po ránu by mě trochu zaskočila, asi bych si myslela, že jsem v sanatoriu, ale možná bych se podívala, jaké má prádlo. Má-li vůbec nějaké…

O. F.: Kdybys byla sudička, nebo jí alespoň mohla trochu napovídat, co bys chtěla dát naší české kultuře do vínku? Co vidíš jako největší neštěstí naší výtvarné scény? Možná naši provinciálnost, malost a nepřejícnost? Peníze...

A. H.: Před nedávnem se rozhodovalo o financování tzv. živé kultury. Ze státního rozpočtu na ni bylo vyčleněno téměř o sto milionů méně než loni. Co dodat? Máme zřejmě uvěřit tomu, že jediné skutečné umění je to, které si na sebe vydělá...

A teď zase vím více o technice zvané umělecký smalt. Věřím, že vzájemný rozhovor vás také zaujal, jako mne. Pokud se chcete o obou dámách dozvědět více, navštivte jejich stránky, kde si můžete prohlédnout jejich obrazy (O. Francová – www.olinafranco.cz a A. Horová – www.artenamel.cz)

Jana Semelková


 
Banner

Přihlášení



S toxickými vztahy je to jako s chřipkou – virus daleko snadněji napadne člověka s oslabenou imunitou

S velkou nadsázkou by se tenhle příběh dal nazvat „Jíst, meditovat a milovat po česku“. Jen to není taková selanka, i když se děj odehrává v romantickém přírodním prostředí Grand Canyonu. Hlavní hrdinka tam ani nemedituje, ani si neužívá místních kulinářských specialit, ale tvrdě maká a kručení v břiše už ani nevnímá. A milování? Počáteční elektrické výboje vzrušení brzy vystřídají bolest, paralýza ze strachu a živočišný odpor. Naštěstí zafunguje i pud sebezáchovy.

Pointa

Skřítci Houbáci opět zasahují

Děti, co mají pod kloboukem, už jistě znají skřítky Houbáky. Ti se nyní vracejí na scénu a s nimi spousta dalších lesních bytostí, bez nichž by to v lese nebylo tak úplně ono. Na světě je druhý díl Houbáčků, knížky, která by měla ležet na čestném místě všech knihkupectví. Čím je tak výjimečná? Je prostě jedinečná!

Pointa

Banner

Hledat

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Hořice

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Videorecenze knih

Fotbal je magie, je to souboj umění, techniky a síly se soupeřem, který chce taky vyhrát

Na svém kontě má 130 fotbalových zápasů v nejvyšší československé soutěži, během nichž vystřelil 11 gólů. Kromě toho je dvakrát mistr Kostariky a jednou mistr střední Ameriky, z doby kdy působil v kostarickém klubu LD Alajuelense. Řadu let byl fotbalovým expertem a komentátorem fotbalových zápasů v České televizi. Spolu s manželkou, dcerou a synem pořádají každoročně pravidelně rodinný příměstský tábor pro děti Multi Art Camp, o který je obrovský zájem. Věnuje se také grafice a malování obrazů. Řeč je o Pavlu Karochovi.

Z archivu...

Čtěte také...

Architekt Vladimír Karfík a jeho inspirace Amerikou

karfik 200Zlínský mrakodrap, Společenský dům (dnes hotel Zlín) nebo například zimní lázně, to je pouze několik z mnoha staveb architekta Vladimíra Karfíka, kterými se zapsal do dnešní podoby Zlína. Nová výstava v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně se vě...


Literatura

Martina Boučková: Deník zoufalé třicítky

Denik-zoufale-tricitky perexJe vám třicet, jste žena a už se dosti čeká, že budete vdaná a mít děti. „Do konce roku nikoho nenajdu? Končím s chlapy!“ Ok. Téma...

Divadlo

Celebrity

Celebrity 200Představení Celebrity je spíše než hrou hořkou výpovědí o stavu dnešní doby, a to nejen života celebrit, chcete-li slavných osobností, ale i našich životů a toho, co vše jsme schopni obětovat v zájmu naší důležitosti.

Film

Festival francouzského filmu: Svatý pan Oscar a ministr, jemuž chcípnul motor

holy motorsHned pět francouzských filmových titulů, které budou mít příští týden českou premiéru, uvádí v předpremiérách 15. ročník Festivalu francouzského filmu. Festival nastartoval motor ve čtvrtek projekcí snímku Thérèse D...