Mezipatra 2012: Dolan a Laurence svádějí boj za emancipaci jako jeden muž

Mezipatra 2012: Dolan a Laurence svádějí boj za emancipaci jako jeden muž

Tisk

laurence anyways dolanZ řady nesporně zajímavých tvůrců, jejichž snímky se objevily na programu letošního ročníku festivalu queer filmů Mezipatra a stojí za pozornost, má třiadvacetiletá režisérská hvězda z Québecu Xavier Dolan pravděpodobně největší mezinárodní renomé. Jeho barvami hýřící vize z filmu Imaginární lásky už před dvěma lety okouzlily publikum v Cannes a letos tam v sekci Un Certain Regard sklízela úspěch jeho novinka nazvaná Laurence Anyways. Ta byla o pár měsíců později na festivalu v Torontu vyhlášena nejlepším kanadským filmem roku. Co na tomhle nepochybně talentovaném frankofonním tvůrci přitahuje takovou pozornost? A stojí za ni i jeho poslední 159 minut dlouhý opus?

Harmonie a chaos

Xavier Dolan svými filmy, kam vedle výše uvedených patří ještě jeho celovečerní debut Zabil jsem svou matku, zastupuje sny a ideály mladé generace, či, lépe řečeno, určité její skupiny složené z lidí, kteří rádi staví na odiv svůj vytříbený módní vkus. V Imaginárních láskách Dolana zajímala přítomnost narcismu v dnešních vztazích, přičemž se mu mimoděk podařilo u některých starších ročníků vyvolat iluzi, že tvoří generační výpověď, ačkoli ve výsledku šlo o perspektivu naprosto odvrácenou od fenoménů dnešní doby. Dokázal ovšem, že je autorem, který umí vnést do filmu nadhled a má smysl pro humor, i když to chtě nechtě znamenalo vkládat do děje různá terapeutická intermezza, ve kterých se na kameru svěřují zástupy zoufalců.

V Laurence Anyways se Dolan vrací do devadesátých let, která líčí jako dobu, v níž je mnohem složitější překonávat společenské konvence, byť jde třeba o tak obyčejnou věc jako změna pohlaví. Laurence Alia, kterého hraje francouzský herec Melvil Poupaud, pracuje jako učitel literatury, žije šťastný život se svojí extrovertní partnerkou Fred (Suzanne Clément) a jejich oblíbenou činností je sepisovat si seznam věcí, které jim kazí radost. Po oslavě svých narozenin se Laurence rozhodne pro největší změnu ve svém životě: sdělí partnerce a rodině pravdu o své sexuální identitě a nechá se přeoperovat na ženu. Zdánlivou harmonii pak vystřídá naprostá disharmonie, která v Dolanově režii připomíná cosi, co by se dalo pojmenovat jako „naaranžovaný chaos“.

laurence anyways dolan

Ecce homo exces

Film pak různými oslími můstky přeskakuje do dalších období Laurencova života: od tragikomického začátku, kdy se učí používat řasenku a poprvé jde do práce oblečen(á) jako žena, až k netradiční romanci, kdy vydává svou první sbírku básní, v níž se zřejmě vyznává ze svých citů k Fred, která od něj/ní mezitím utekla. Kolorit osudů Laurence a jeho/její „femme fatale“ (toto označení je vzhledem k hysterické povaze citově nestálé Fred nutné brát s rezervou) dokreslují devadesátkové hity a jejich reprodukování bok po boku klasického hudebního doprovodu: jedině v Dolanově filmu mohou vedle sebe koexistovat Depeche Mode, Celine Dion a Montékové a Kapuleti od Prokofjeva. Stejně kontrastní je i vizuální stránka: sekvence plynulého snímání se tu střídají se záběry natočenými těkající kamerou.

laurence anyways dolan

Zdaleka nejzajímavější je na Laurence Anyways asi to, že i když se postavy chovají jako naprostí cvoci, nemění se přitom v karikatury, které se ve filmech o jemnocitných mužích a impulzivních ženách mohou často objevovat. Ačkoli se kvůli úmyslně odfláknuté psychologii postav a přehnaným gestikulacím nezdá, že by jejich pocity měly znamenat něco důležitého, naprosto opačný dojem vyvolávají opět mimořádně vyšperkované dialogy. Oproti filmům, v nichž se hrdinové vyjadřují spíše sporadicky, vylévají Dolanovy postavy svá srdce neprodleně v nezadržitelné záplavě slov a gest. Je to zvláštní směsice nastolované upřímnosti, vážných situací a mimoděčné vtipnosti, které zpravidla končí naprostými excesy a splýváním vyložených protikladů. V momentech, kdy v přívalu frustrace rozmlátí příteli starožitný telefon, nebo když při odchodu ze zasedací místnosti po oznámení o vyhození z práce píše na zeď nápis „ecce homo“, postava Laurence demonstruje střídavě beznaděj i neochvějnost v boji za svou identitu. Jak závěrem říká v interview, jehož fragmenty se prolínají celým vyprávěním, do nového milénia vkračuje ne sebejistá, ale odhodlaná.

laurence anyways dolan

Emancipace nebo love story?

Možná se, koneckonců, tento Dolanův návrat do devadesátých let snoubí s jeho postmoderní vizí 21. století jako éry emancipovaných identit, za něž jejich nositelé kdysi sváděli tuhé boje plné paradoxů. Laurence Anyways by tudíž mohl svým způsobem publiku nabízet stejně zevrubný popis okolností změny pohlaví, jaký poskytla ve své knize čtenářům autorka cestopisů Jan Morris(ová), která se v sedmdesátých letech nechala předělat z muže na ženu. Ve filmu Xaviera Dolana ale kupodivu nespatřujeme radikalizaci emancipačního zemětřesení, známého z druhé poloviny minulého století, nýbrž pouze „trochu uhozenou“ romanci, kterak čtyřicátník s párem chromozomů XX nemůže zapomenout na svoji bývalou. A dá se asi vést dlouhá diskuse o tom, který z obou příběhů – emancipace nebo love story – má být ten hlavní a který vedlejší.

Laurence Anyways
Drama / Romantický
Kanada / Francie / 2012
Scénář a režie: Xavier Dolan
Hrají: Melvil Poupaud, Suzanne Clément, Nathalie Baye, Monia Chokri, Yves Jacques, Susie Almgren
Stopáž: 159 minut

laurence anyways dolan

Zdroj foto: mezipatra.cz


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Andrea Buršová: „Chci zpívat s patřičným ponorem i nadhledem.“

aandrea-bursova200Herečka brněnské scény Husa na provázku Andrea Buršová nedávno vydala báječné album s názvem Nůž na ticho. Dvaadvacet písní svědčí o silném vztahu k šansonu a poezii. Pokud hledáte něco, co se jen tak...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

I mafián musí na záchod

oskar plakat 200Film Oskar (1991) je předělávkou slavné komedie s Luisem de Funésem. V hlavní roli zde vystupuje tentokrát Sylvester Stallone a dává do příběhu něco, co tomu tenkrát chybělo. Úspěšný a drsný mafián Ange...


Literatura

Netradiční čtení nejen pro děti – Arina Evy Hölzelové

arina 200V listopadu si vydala autorka Eva Hölzelová novou knížku s poutavým názvem i obálkou Arina. Pokud vás zajímá česká literární krev a její směřování, určitě si na Arinu posviťte. Ačkoliv je kniha určena pro čtenáře od devíti let, určitě přinese radost ...

Divadlo

Zlínské divadlo hlásí Osobní poplach

osobni poplach 200Úspěšnou knihu zlínského spisovatele Josefa Holcmana Osobní poplach oživí na jevišti Městské divadlo Zlín.

...

Film

Do kin se přivalí německy mluvené filmy

Dasfilmest perexBěhem října startují jedna filmová přehlídka za druhou. Před několika dny jsme psali o dnech španělsky mluvených filmů i nabídce titulů uvedených na prestižních festivalech v Berlíně, Benátkách a Cannes – viz Filmová sezona začíná (kultur...