Zbyněk Sekal: Skládané obrazy a schránky aneb bez nároku na vnější odezvu

Zbyněk Sekal: Skládané obrazy a schránky aneb bez nároku na vnější odezvu

zbynek sekal topicuv salonSpolečnost 1. Art Consulting Brno – Praha a Společnost Topičova salonu nainstalovaly v prostorách Topičova klubu docela neobvyklou výstavu materiálových reliéfů a schránek, které Zbyněk Sekal vytvořil v první polovině 60. let. Cítíme v nich osobní soběstačné ticho klauzury, očištěné od jakéhokoliv nároku na vnější odezvu.

 

Zbyněk Sekal byl malíř, sochař, kreslíř a překladatel, jehož způsob tvorby i poloha výtvarných úvah se vymyká českému i světovému sochařství. Nejdříve vytvářel emotivní kresby, od druhé poloviny 50. let se projevoval sochařsky, zejména v důsledně patinovaném bronzu. Zemřel v emigraci. Kurátorkou současné výstavy je Ilona Víchová.

zbynek sekal topicuv salon

Skládané obrazy - ztracené věci inspirací

Vznikaly kontinuálně od roku 1962 a považujeme je za důležitou, nejtypičtější část Sekalova díla. Vstoupíme-li do výstavního prostoru, octneme se mezi exponáty, které představují různé schránky a obrazce. Autor si zvolil jako materiál především nalezené dráty, kovové destičky, plechy, prkénka, dřevěné špalíčky, ale i pozůstatky lidské činnosti – dvířka, hřeby a šrouby. Tyto nepotřebné, poškozené, většinou zahozené předměty uvedl do nových kontextů jako věcné fragmenty neznámého světa a autentické svědky lidského bytí. Autor např. s oblibou omotává dráty do neprostupných skrumáží a ukotvuje je na dřevěném nebo plechem pobitém podkladu, nebo vytváří dřevěné desky na principu probíjením nebo stahováním šrouby. Zde se Sekal snad nejvíce přibližuje výrazovosti umělců z okruhu pražských Konfrontací, s nimiž také vystavoval na výstavě D (1964). Jeho informelně směřovaný projev však nesklouzává k drásavě existencionálnímu dramatu, ale vyplývá ze zájmu o významové možnosti materiálu jako zdroje asociací následných interpretací.

zbynek sekal topicuv salon

Dřevěné schránky

Princip skládaných obrazů vyústil počátkem 80. let v dřevěné objekty, tzv. schránky. Zde překročil dvojdimenzionální hranici a systém ukládání a fixování nalezených částí rozvinul do prostoru. Schránky připomínají svatyně a chrámy, jejichž úkolem je chránit „ono“ vzácné uvnitř. Ale pozor, nenajdeme v ní relikvii, ale třeba kus dřeva, prkénko s páskem kůže, prostě běžný předmět ze života nás, lidí. Lidská pomíjivost tak v Sekalově díle získává širší rozměr. Člověk je osvobozen od vlastní individuality i limitu uchopitelného času a stává se nositelem paměti v nekonečném čase vesmíru.

zbynek sekal topicuv salon

Sekalovy otisky

Sekal nikdy nepodléhal dobovým aktualitám. Jeho výtvarné myšlení bylo vedeno vlastním programem a od začátku směřovalo k řádu, objektivizaci a vyvážené formě. Obzvlášť citlivý je okruh skládaných obrazů pracujících s otiskem. Vryp, skvrna, plošný nebo reliéfní obrys zde vnímáme jako stopu zmizelého, jako záznam doby, kdy použitý materiál žil vlastním životem, naplněn dějem a událostmi svázanými s člověkem. Sekal tak vytváří desky s krajně minimalistickým dělením plochy i složitější prkénkové reliéfy, jejichž skladbu taktéž podřizuje jasnému geometrickému řádu. Tuto racionální organizaci využil i při práci s plechem. Jednotlivé geometrické elementy ukotvuje na podklad pomocí hřebíků či šroubů, které pak v ploše „vykreslí“ lineární skladbu, ať již lapidární, nebo rozvětvenou do komplikovanější sestavy. Materiálové vlastnosti železného nebo měděného plechu otvírají možnosti, jak může světlo vizuálně ovlivnit a vytvářet nečekané procesy jako je odraz, vyzařování nebo proměna barevného tónu.

zbynek sekal topicuv salon

Všude vládne smutek…

Procházíme-li jednotlivými místnostmi, prohlížíme si exponáty, ale moc naše oči nepotěší. Skládané obrazy, otisky i schránky jsou příliš tmavé, smutné… příliš ponuré v tomto podzimním čase, zřejmě se skutečně na autorově práci podepsaly útrapy v koncentračním táboře, v nesvobodě, které musel v době své puberty prožít za II. světové války. Jinak řemeslně zdařile zvládnuté exponáty však čekají na naše pochopení, vcítění a uznání…

zbynek sekal topicuv salon

Z jeho života

12. července 1923 – narodil se v Praze
1934 – 1941 studium na gymnasiu, reálce a obchodní akademii, vyučil se knihkupcem
1941 – činnost v ilegální skupině komunistické mládeže – zatčení gestapem,
do konce války vězněn na Pankráci, internace v koncentračních táborech Terezín a Mathausen
1945 – 1950 – studium na Umprum u profesora Františka Tichého, Františka Muziky a Emila Filly
l950 – přerušení studia a práce propagačního referenta, později redaktor v nakladatelství Svoboda
1953 – 1958 – stěhování do Bratislavy, práce překladatele
60. léta – cestování a účast keramického semináře v Gmundenu (Rakousko) a sochařského symposia v St. Margarethenu (Rakousko)
1969 – odchod do emigrace do Berlína
1970 – trvale se usazuje ve Vídni
1972 – 1974 – působí jako pedagog na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu
1984 – cena města Vídně za sochařství
24. února 1998 – zemřel ve Vídni

zbynek sekal topicuv salon

Topičův klub - Praha
6. 11. – 7. 12. 2012
Praha 1 - Národní 9 – 1. patro

www.topicuvsalon.cz
www.brno-galllery.cz

Setkání se sběrateli, galeristy a historiky umění se konají v Topičově salonu v Praze vždy od 18 hodin. Podrobnosti o akcích na www.artplus.cz


Foto: Petr Zhoř, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript


 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

Vladimír Socha: „Takzvaný Největší Evropan všech dob nebyl žádný král, filozof ani prezident, zato ale vážil přes padesát tun“

Socha 200Vladimír Socha je publicista, bývalý pedagog, autor populárně naučné literatury a popularizátor paleontologie a přírodních věd. Je autorem patnácti knižních titulů pro děti a dospělé a jeho poslední novinkou je kniha Pravěcí vládci Evropy, která vyšla...

Hledat

Z archivu...

Čtěte také...

Od kouzelných momentek k nádherným snímkům

200aChcete fotograficky zaznamenat život své rodiny, ale nevíte, kde začít? Díky průvodci, ve kterém autorka poradí jak dokumentovat život rodiny, dokážeme objevit kouzlo běžného domácího dění.

...

Literatura

Šaman vidí lidem do hlavy a neví, co s tím

saman 200V nakladatelství Práh vyšla v loňském roce kniha Šaman od Martina Fendrycha, který po odchodu z politiky řídil deník Respekt a nyní pracuje jako komentátor a glosátor serveru Aktuálně.cz. Kniha mě nalákala svou anotací a také jsem si říkala, že si po...

Divadlo

Mariina volba. Dramatik Milan Uhde představil svou verzi biblického příběhu

Mariina volba foto perexVážený náš dramatik, kdysi zakázán režimem, pak vyzdvižen na politický piedestal, jenž s pochopením všech, kteří ho znají, opustil, aby se dál věnoval tomu, co umí a miluje. Dramatické tvorbě. Takového ho známe, tak...

Film

Temná a zdařilá minisérie Pustina vyšla na DVD

pustina perexV letošním „masarykovském“ šílenství na Českých lvech mohlo klidně zaniknout, že se předávala i cena za Nejlepší dramatický televizní seriál, kterou si odnesli tvůrci osmidílné série s názvem Pustina. Tu vyprodukovala televizní stanice HBO a ...