Kultura21.cz

Podtitul opravdu zajímavého díla zni: Romantická kabaretní komedie s pohádkovými rysy, s Ivanou Hloužkovou a Romanem Blumaierem v hlavních rolích!

Myslím, že je vhodné hned na začátku recenze uvést, že jediným neštěstím této premiéry je právě podtitul. Nejde totiž o žádné pohádkové rysy a nejde ani o komedii. (Byla by tragédie, kdyby toto dílo bylo pojato jako komedie.)

Podívejme se však na genezi představení. Slavný nízkonákladový film německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera věrně do divadelní podoby přetlumočili Jan Frič a Petr KlariN Klár, v překladu Martina Sládečka, s dramaturgií Martina Kubrana. (Na scéně a s kostýmy Jana Štěpánka, ve světelném designu Martina Špetlíka.) Tolik základní údaje o kvalitním přetlumočení filmu realizátory, od scény po režii Jana Friče.

Pokud je zde konstatováno, že je vše kvalitně přetlumočené, je nutné ještě přidat, že inscenace jde ještě dál a výš. Snad inspirována muzikálem Kabaret libretisty Freda Ebba vložili autoři samotný komorní příběh do vnější atmosféry kabaretu, který má sice své důležité kořeny v předválečném Německu, ale vůbec nepřekáží, že se vlastně odehrává v nadčasovém prostředí.

Pojďme ještě kousek zpátky, k režiséru Fassbinderovi. Narodil se v roce 1945, zemřel předávkován barbituráty na infarkt, v roce 1974, tedy v třiceti sedmi letech. Jsou umělci, kteří jako by cítili, že nemají dost času a v mladém věku stihnou udělat tolik, co jiným umělcům trvá skoro století. Rimbaud zemřel ve věku 37 let, Mozart vše stihl do 35 let, Van Gogh se zastřelil, když mu bylo 37, Apollinaire zemřel na následky španělské chřipky, když mu bylo 38 a tak bychom mohli pokračovat. Ovšem Fassbinder byl skutečným rekordmanem. Je nepochopitelné, že mezi záchvaty způsobenými alkoholem a barbituráty stihl natočit čtyřicet celovečerních filmů, napsal čtyřiadvacet divadelních her z kterých většinu režíroval, v některých hrál, byl hudebním skladatelem, často kameramanem a střihačem svých filmů, manažerem i hercem. Stačí? Určitě stačí. Fassbinder ve své tvorbě byl ovlivněn Bertoldem Brechtem a jeho sociálně kritickými sociálními pohledy na společnost. V období našeho socialismu mohli diváci Fassbinderove filmy občas vidět, protože naše ideologie je hodnotila jako socialistický pohled na společnost, a kritiku kapitalismu. Ovšem Fassbinder je mnohem komplikovanější a celistvější, prvoplánová levicová ideologie na něj nestačí. Ve filmu je pak cítit jeho inspiraci Jean Luc Gogardem a francouzskou Novou vlnou, François Truffautem, Jeanem Vigo (který mimochodem, také umřel už v třiceti čtyřech letech).  

Film Strach jíst duši natočil Fassbinder v roce 1974 s nízkým rozpočtem za patnáct dnů. Vyhrál s ním mezinárodní cenu kritiky v Cannes a právě tento film mu otevřel cestu do Hollywoodu.

Příběh vypráví o marockém gastarbeiterovi Alimovi (Salimovi), který se zamiluje do jednoduché německé vdovy, uklízečky Emmy Kurowski. Byl by to docela běžný příběh, popisující nerovné přátelství (a lásku) křesťanské Němky a muslimského Araba, kdyby tady ještě navíc nebyl velký věkový rozdíl. Vdova snad po padesátce a mužný svalnatý dělník, Maročan snad po třicítce, to je přece jenom sousto pro všechny, co žijí v jejich dosahu. Návštěvníci hospody, která je „sídlem“ arabských gastarbeiterů, kolegyně uklízečky, Krista – její dcera, Evžen – její zeť, Albert – její syn. Všichni se k nenadálé lásce těch dvou stavějí nejdřív výsměšně, pak pobouřeně. Někteří si zvyknou a drží tomu nerovnému páru palce, jiní jsou hodně nepříjemní a plní rasistické, xenofobní záště, se zkazkami o tom, jací jsou ti emigranti příšerní (konstatují uklízečky) a jaké neštěstí je pro Německo tato náplava. (Kdyby Fassbinder žil dnes, co by asi řekl? Asi by se vyjadřoval stejně jako v roce 1977.)

Salim v jedné slabé chvíli podlehne nástrahám „bílé“ slečny a vyspí se s ní. To je pro stárnoucí a milující uklízečku Emmu hrozná rána. Odpouští mu, ale Salim sám sobě neumí odpustit. A když je ve svízelné duševní situaci, ozve se jeho dávná nemoc, upadá do zdravotního šoku a už se zdá, že příběh bude mít tragické rozuzlení. Ale Fassbinder přeje trpícím. Ve filmu se dostává Salim do nemocnice, je „na kapačkách“ a u postele sedí věrná a milovaná Emma.

Divadelní představení režiséra Jana Friče je opravdu věrnou výpovědí díla slavného režiséra. Ale celek je pojat revuálně a tak nechybí exaltovaný glosátor událostí, který mluví německy a je hned do mikrofonu překládán, nechybí revuální kostýmy, nadsázka, hyperbola. Obrovská manželská postel, svalnaté zlaté kostýmy gastarbeiterů, ve vzduchu se vznáší flitry a koule uprostřed baru hází lesklá prasátka. A právě na tomto podkladě levné revuální podívané vyniká ostrý kontrast skučného, až fádního života, ve kterém se rozsvítí ohýnek opravdové, i když nerovné lísky.

Herecký koncert v tomto titulu předvedla především představitelka stárnoucí Emmy, Ivana Hloušková, a.h. , stejně jako její marocký milenec a později manžel Salem, Roman Blaumaier. Hráli v tom představení všichni své role přesně a věrohodně, ale tito dva protagonisté, kterým dal už Fassbinder patřičný prostor, v brněnské inscenaci opravdu zářili.

Divadlo REDUTA brněnského Národního divadla má nový titul. Zábavný. (Ne veselý, v tom je totiž rozdíl. Bavit se můžeme, i když nám mráz běhá po zádech a vůbec nám z toho není veselo). Takový to je teda titul. Moudrý, alarmující, především v dnešní době zjednodušeného vidění světa, kdy každý muslim je považován za teroristu a xenofobní nálada se díky zázračným schopnostem sociálních sítí nebezpečně rozrůstá. To představení je hodně, řekli bychom, Brechtovské. A nekonstatoval snad Bertold Brecht, že vychovávat lidstvo je jednoduchá věc, která se tak těžce dělá…?

Snad aby zde nezněly jenom superlativy, tak ještě jedna poznámka: Podtitul díla zní: Romantická kabaretní komedie s pohádkovými rysy. Myslím, že je vhodné uvést, že jediným neštěstím této premiéry je právě podtitul. Nejde totiž o žádné pohádkové rysy a nejde ani o komedii. (Byla by tragédie, kdyby toto dílo bylo pojato jako komedie.) No ale jinak, vše je přesné, správné, umělecky náročné a vypovídající. K tomuto titulu lze jenom blahopřát.

REDUTA
Národní divadlo Brno
Strach jíst duši
autor: Rainer Werner Fassbinder 
režie: Jan Frič 
překlad: Martin Sládeček 
úprava: Petr KlariN Klár, Jan Frič 
dramaturgie: Martin Kubran, Petr KlariN Klár 
scéna: Jan Štěpánek 
kostýmy: Jan Štěpánek 
světelný design: Martin Špetlík 

Osoby a obsazení na premiéře, 19.04.2017 19.00
Emmi Kurowski: Ivana Hloužková j. h. 
Salem: Roman Blumaier 
Barbara, hostinská: Michaela Rykrová j. h. 
Katarina /Krista, Emmina dcera / uklízečka Paula a další postavy: Isabela Smečková j. h. 
Faud, arab/ tanečník / mechanik a další postavy: Petr Bláha 
Evžen, Emmin zeť/ obchodník Angermayer / fízl 1 a další postavy: Jan Grundman 
Albert, Emmin syn/ Gruber / fízl 2 a další postavy: Dominik Teleky j. h. 
Obchodnice / uklízečka Yolanda / sousedka Kargusová/ a další postavy: Monika Maláčová 
Uklízečka Hedvika/sousedka Ellisová/a další postavy : Gabriela Ježková j. h.