Letošní zlínský festival Culturea je věnován Francii a Brazílii. V redakci Kultury21 jsme nachystali sérii článků, které se budou týkat jak samotného festivalu, tak obou zemí. K francouzské kultuře patří neodmyslitelně malíři. Právě ve Francii vznikal v 19 století nový směr IMPRESIONISMUS. Využitím nových poznatků o barvách a působivých světelných efektů, kdy na obrazech převládly prchavé dojmy, se tehdy nedostalo uznání.
V roce 1874 poprvé na společné výstavě malíři ukázali tento nový směr, který o mnoho později zapůsobil i na ostatní umělecké druhy (hudbu, literaturu, divadlo). Třicítka malířů ukázala na výstavě 165 svých obrazů, bez zájmu veřejnosti a nepřízni kritiky. Mezi vystavenými díly byl i obraz pod názvem Impressio, soleil lavant (dojem, východ slunce) od tehdy neznámého malíře Claude Moneta (původně ho nazval Moře a název byl někým změněn při instalaci díla, což malíře překvapilo) a také to, že se novému směru začalo říkat Impresionistický i přes tehdejší námitky malířů se název začal běžně užívat.
Představitelé impresionismu pocházeli z velmi rozdílného společenského prostředí, byli si však věkem blízcí (narozeni 1830-1841), studovali většinou v Paříži, někdy i u stejných učitelů.
Edouard Manet (1832-1883), odmítl se zúčastnit výstavy v roce 1874, jeho tvorba se lišila, ale byl mezi impresionisty zařazen. Namaloval přes 400 olejů, přes 100 akvarelů a grafických listů. Uznání se dočkal až na sklonku svého života. Mezi nejcennější jeho díla patří Olympie a Snídaně v trávě.
Za zakladatele impresionismu se pokládá Edgar Degas (1834-1917). Věnoval se vyjádření pohybu, znázorňoval baletky i baletní vystoupení. V Louvru je vystaven jeho obraz z roku 1876 ABSINT. Věnoval se i portrétům a aktům, také byl sochařem vytvářející s hlíny ženské akty vztahující se k tanci.
Claude Oscar Monet (1840-1926). Jeho tvorba byla zaměřena na zkoumání světelných proměn na přírodu. Dokázal přesně zachytit atmosféru proměn světla a barev ve svých dílech. Což je příznačné pro jeho cyklus obrazů krajin, města Londýna či lekníny z jeho zahrady. Monet svou zahradu budoval po celou dobu 40 let co tam žil, tak aby ji mohl malovat. K ruce měl sedm zahradníku, ale vše navrhoval sám. Kombinoval různé barvy, vyměňoval si sazenice či si je nechával posílat z ciziny, nevadil mu ani plevel. Ovšem největší vášní bylo jezírko, kolem kterého vzniklo vlastní mikroklima, nechal si postavit japonský můstek a zasadil k němu vistárií. Po jeho smrti se o vše starala jeho nevlastní dcera, po její smrti začalo vše pustnout. Až v roce 1966 dědic věnoval zchátralou nemovitost s pozemkem francouzské Akademií výtvarných umění. Zub času ale pracoval až do roku 1977, kdy přišel nový správce, který získal peníze od bohatého mecenáše, začal rekonstruovat dům, ateliér, nechal zrestaurovat starožitný nábytek a upravovat zahradu do původní podoby.
Prohlédnout si jeho obrazy můžete na www.famousartistsgallery.com/gallery/monet.html zahradu pak na http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz/1106/giverny-monetova-zahrada
Jeho současník Pierre Auguste Renoir (1841-1919) patřil k největším francouzským impresionistům. Zobrazoval každodenní život běžných lidí, zachycující bezprostřední optimistickou atmosféru pařížských ulic a kaváren. Jeho akta vyjadřují jemnost a hru světla na lidském těle. K nejznámějším obrazům patří Houpačka, Manet či Snídaně veslařů. Namaloval také sérií obrazů tančících lidí na vesnici i ve městě.
Auguste Rodin (1840-1917) nebyl malíř, ale pokládá se za největšího sochaře tohoto stylu. Většinu jeho děl si zájemci mohou prohlédnout v jeho muzeu v Paříži.
http://pariz-pro-pokrocile.blog.cz/1308/musee-rodin-meudon-rodinovo-muzeum-v-meudonu
Mezi postimpresionisty patří Eugene Henri Paul Gauguinu (1848-1903), který experimentoval s barvou, vyjadřoval jednoduché i přehnané tvary lidského těla s výraznými kontrastními barvami. Jeho nejúspěšnější obrazy vznikly na Tahiti, kde léta pobýval (Mangovníky).
Obrazy Henriho de Toulouse-Lautrec (1864-1901) ve kterých navazuje na impresionismus a postimpresionismus zachycují život na pařížském Montmartru, návštěvníky kabaretů, tanečnice i prostitutky. Ve městě Albi v bývalém biskupském paláci je možno uvidět velkou část jeho díla, ale také i obrazy Edgara Degase, díla Augusta Rodina a mnohých dalších. Muzeum je velmi zajímavé a doporučuji si na něj reservovat dostatek času.
V polovině osmdesát let sice skončilo umělecké hnutí skupiny malířů, kteří na sebe vzájemně působili, nezištně se podporovali k vytvoření nového způsobu malířského vyjádření, který umožňoval každému z nich si najít svůj osobitý výraz. Po jeho dosažení se dál ubírali svou cestou. Nebylo to tedy jen krátká epizoda ve vývoji malířských technik, ale etapa mezi uměleckou tvorbou a viditelným světem nalézající nové výtvarné prostředky co umělec sám vidí či cítí.
Jsou to díla, jejichž kvalitu ověřil čas.
Prameny: Wikipedie fotografie obrazů jsou volná díla
Více informací o festivalu Culturea naleznete zde:
http://culturea.cz/2015/
| < Předchozí | Další > |
|---|
Na jaře letošního roku jsme vyhlásili literární soutěž. Soutěžící měli napsat erotickou povídku. Je pravdou, že hned na počátku si porotci museli vyjasnit i to, co je ještě erotika a co už je za hranou… V září jsme odta...
Čas prověřuje umění a to bez rozdílu, jestli vzniklo před tisíci, nebo padesáti lety. Tato skutečnost patří k jednomu z jeho půvabů. Čas je zde relativní. Umělecké dílo tak mluví k divákům své současnosti, tedy k těm, pro které byl...
Velmi rádi jsme přijali pozvání na vernisáž Mám dát Mandát jedinečného umělce Romana Řeháka, která se konala 12.7.2018 v Praze na Ladronce.
Když slyšíte název Betonová zahrada a nečetli jste novelu Iana McEwana ani neviděli její filmovou verzi, asi máte mnoho představ, co se za trochu sterilním názvem skrývá. Přesně pro takové diváky bude nová inscenace mrazivým zážitkem. V Česku...
O období normalizace, o dusném bezčasí 70. a 80. let minulého století, kdy lidé, pokud se hlasitě nestavěli proti režimu a spokojili se s málem v oblasti hmotné i duchovní, mohli vcelku pohodlně žít, pojednává kniha Pauliny Bren Zelinář a jeho televize. ...
