Kultura21.cz

Poslední místo naší literární soutěže patří básni Celý svět od Violy Jíchové. 

 Ne, nelituji dnů, kdy šla jsem domů,

šla jsem jim naproti, jako štěstí,
oni však nemohli se pochopit.

Nelituji, že minula mne láska,
znala jsem tu svoji,
i jejich víru, naději.

Krev má s jejich pojila se hned,
stejně tak i srdce,
očí bylo tolik, jako na zemi sladkých řek,
bylo tolik i sladkých slov.

Jsou lidé, jako básně se slovy,
ale jen sovy ve škole světa jim odpoví,
jak tajemství štěstí zdobí oblohy.

Takový je život a jeho rozhodnutí,
jít jim naproti, i když odchází
a žít jejich štěstí
a žít to, co žijí oni.

V životě vychází slunce,
poutá nás s ním čas,
ale tam, kde se tmí,
nelze oči otevřít.

Jsou ty oči
uzavřené vůči sobě,
marné je chtít jim dát napít
a plnit jejich studnu,
byť pro lásku
nebijí jejich hodiny.

Chtělo srdce,
chtělo mne vést
a odejít z prachu cest.
Já šla s ním vlnami,
s důvěrou a odhodláním
za jeho pochopením.

Přijímáni i odmítáni jsme byli,
šli tak, jak bylo nám dáno,
s přesvědčením cestou domů
za doprovodu Slunce,
připraveni vnímat začátky a konce.

Skončila cesta, tady jsme doma,
oči zří domov,
přišel nejkrásnější den,
nejlepší ze všech
Život je všemi a vším,
je celý svět.

O autorce:

Viola Jíchová (*1982)

Bydlí ve Zdicích u Berouna a pracuje jako fyzioterapeutka. Vystudovala tři roky střední zdravotní školy a studium doplnila kurzy fyzioterapie. Psaní se věnuje od svých 9ti let, kdy napsala první sbírku nazvanou Básně napsané uprostřed luk a polí. Básně jí ale vyšly až v 27 letech v prvotině Veselé slzy. Sama se domnívá, že její tvorbu mohla ovlivnit klinická smrt, kdy byla tři měsíce v kómatu. Hned poté začala psát, tužku a papír mívá pořád u sebe. Nikdy neví, kdy, co a kde ji překvapí, proto si říká, že je škoda text nenapsat.

Vidí v textech bohaté zkušenosti se životem, a to nejen svým. Proto v knize Pouta Růže, kterou teď připravuje k vydání, píše o Růži Světla a Vesmíru. Vnímá svou tvorbu tak, že se píše sama a je tak motivací pro hlubší poznání smyslu života. Texty písní, které Viola napsala, prozatím nebyly publikované, ale zpívají se třeba na jejích výstavách. V budoucnu by je rovněž chtěla vydat.

Zdroj foto: archív Violy Jíchové