Nejen během léta může člověk zažít řadu zajímavých setkání, která mohou vyústit v pěkná přátelství, anebo na ně rád vzpomíná. Já měl docela nedávno štěstí na "stretko" s jednou zajímavou dámou, kterou obdivuju už řadu let. Jde o zpěvačku Marcelu Laiferovou, s níž jsem se koncem července setkal ve slovenském lázeňském městě Piešťany. Schůzku s první dámou slovenské pop music mi domluvil kamarád, slovenský moderátor Miro Fančovič, i když já sám jsem s paní Laiferovou v kontaktu už minimálně rok.
Začalo to v době, kdy jsem připravoval knížku Legendy československé populární hudby - 70. a 80. léta. Tehdy mi bylo jasné, že pokud tam budu dávat kapitoly zabývající Helenou Vondráčkovou, Waldemarem Matuškou, Janou Kocianovou, Karolem Duchoněm a mnoha dalšími, nemohu vynechat Marcelu Laiferovou. Ještě že kamarádím se slovenským moderátorem Mirem Fančovičem, který se zná téměř se všemi slovenskými zpěváky, a Marcelem Majšíkem, který vede Marcelin fan klub – právě oni mne se slovenskou popovou divou už loni zkontaktovali.
Tehdy mi ve dvou třech telefonátech o svých začátcích a kariéře řekla leccos zajímavého. Spoustu informací i fotografií mi ale poskytl i Marcel Majšík, a tak jsem mohl kapitolu o zpěvačce Marcele Laiferové dát dohromady. Samozřejmě, že hodně věcí – jako její písničky - jsem si pamatoval. V paměti mi zůstaly i televizní vystoupení stejně jako úryvky z recenzí a rozhovorů, které s ní vycházely. Přesto ale bylo dobré, že jsem s Marcelou telefonoval a ona mi o své kariéře i o svém hudebním vkusu i cestě ke slávě vyprávěla sama.
Knížka, kterou koncem minulého roku vydalo nakladatelství Grada, se docela povedla, ale i tak jsem si přál sejít se s touto dámou osobně. Díky Mirovi Fančovičovi se mi totiž do rukou a posléze i do uší dostaly některá její cédéčka z poslední doby, a byl jsem uhranut. Zpěvačka zpívá stále báječně a doma na Slovensku je dodnes velmi aktivní. Kromě úspěšných desek s moderním repertoárem natočila i album muzikálových melodií, ale objevilo se i několik naprosto skvělých retrospektivních výběrů, které přinášejí ucelený pohled na zpěvaččinu kariéru.
Tohle všechno jsem si ovšem poslechl až poté, co jsem se před nedávnem s paní Marcelkou setkal v Piešťanech. Původně jsme se sešli na zahrádce piešťanského hotelu Jalta, kde jsme si popovídali o všem možném, ale ten den následovalo ještě další setkání se slavnou zpěvačkou - přímo v jejím domě, který stojí kousek za Piešťanami. A tak proběhla v jeden letní den dvě milá setkání, během nichž jsem se dozvěděl také o jejích literárních aktivitách (vyšlo jí už několik knih), o její sběratelské vášni (jde o výtvarné umění) anebo třeba o přednáškách, které vede na vysoké škole.
Zasvěcení dobře vědí, že zpěvačka má už léta titul MUDr., který ale vzhledem ke své pěvecké kariéře nepoužívá. Zato se s ní hodně dobře povídá, prakticky o čemkoliv. Ještě dnes jsem z našich dvou setkání nadšený, a proto se tak těším na zářijový koncert, který chystá v Bratislavě. Měl by připomenout nejen její nedávné kulatiny, ale také padesát let na scéně.
Skvělou zpěvačku mi dnes doma připomíná několik cédéček, kterými mě v Piešťanech obdarovala. Kromě výběru 20 NAJ II. (což je dvojka navazující na výběr 20 NAJ) s dvacítkou dalších velkých hitů a známých písní jsem od paní Marcelky dostal i pětidiskové Collection, které si s největší pravděpodobností sestavila zpěvačka sama (usuzuji podle toho, jak jsou jednotlivé disky koncipovány: nesou názvy jako Moje najmiljšie 1., Moje najmiljšie 2., Hity, Včera a dnes a Sviatočné). A právě tohle album je síla, kdy si člověk uvědomí, co všechno a jak interpretka natočila. Jde o více než stovku písniček, z nichž mnohé jsou i po těch letech mimořádnou záležitostí. A hlavně se dobře poslouchají.
Dalším zajímavým cédéčkem, pro které mám od prvního poslechu slabost, je i album Včera a dnes, tak trošku připomínající Vodopád Heleny Vondráčkové, prostě moderní a svěží album s nádechem nových cest. Něco jiného je pak album Dotknúť sa hviezd, což je zase disk plný slavných a velkých muzikálových melodií, tedy další žánr, který Marcele Laiferové sluší.
S chutí však poslouchám i její dvě (původně vinylová) první alba z let 1969 a 1974, která teď mám i na CD. Na jednom ji doprovází Orchestr Karla Vlacha, na tom druhém Orchestr Gustava Broma. Prostě samé veličiny a k tomu pořádný kopec dobré muziky a dokonalého zpívání.
Upřímně přiznávám, že mi cédéčka udělala ohromnou radost a neustále se k nim ve volných chvílích vracím. Ve vzpomínkách se mi vrací i úsměv paní Marcely, která v mých očích ještě stoupla. Je to neuvěřitelně pohodová ženská, která si na nic nehraje, a už vůbec ne na hvězdu, jíž ve skutečnosti je. Piešťanské setkání mne v tom jen utvrdilo a následně vše umocnil poslech desek, co jsem dostal dárkem.
Konečně mám snad už dokonalý přehled o její kariéře, o tom, jak šla její alba za sebou a co všechno přinášela. Z každé desky je cítit něco jiného, každá je zase o kousíček dál od té předcházející. Je cítit i zpěvaččino hledání, její cit, vkus a třeba i odvaha, se kterou některé desky natočila.
Díky tomu všemu se těším na další setkání s Marcelou Laiferovou - na její živý koncert, který proběhne v září v Bratislavě jen pro pozvané hosty. Pokud vím, tak by ho měl uvádět Štefan Skrúcaný, přičemž by se vedle hlavní hvězdy měli představit také Pavol Hammel, Peter Lipa, Nela Pocisková a Juraj Zaujec. Určitě vám je jasné, že pokud jsem pozvaný, nemohu na této slávě chybět v publiku...
Foto archiv Robert Rohál (Piešťany, červenec 2015)
| < Předchozí | Další > |
|---|





Na svých vystoupeních má stále výraznější úspěch, což se už děje i za hranicemi Česka. Řeč je o kapele Karel Gott revival Morava, kde je tím "goťákem" zpěvák Josef Bouda. Hudební formace, která má základnu v Bučovicích, je stále pop...
Až do 2. září bude v Galerii Portheimka (Štefánikova 68/12, Praha 5) k vidění výstava 28 českých výtvarníků a výtvarnic. Pod názvem Via Regia aneb Cesta královská.
Společnost Topičova salonu a 1. Art Consulting Brno – Praha uspořádaly v pražském Topičově salonu výstavu s prostým a jasným názvem, Alexandr Paul - ...
Nová inscenace pražského Divadla pod Palmovkou sází na osvědčenou klasiku. Pygmalion G. B. Showa je hrou, jejíž děj je, troufám si říci, všeobecně známý. Autor ji napsal na počátku minulého století, ale v Londýně s jejím uvedením poněkud váha...
Pravěký veleještěr pojmenovaný Godzilla se v japonských kinech poprvé objevil přesně před šedesáti léty (film v tuzemské distribuci nazvaný Probuzená zkáza mohli čeští diváci spatřit až o tři...