Kultura21.cz

Nejen během léta může člověk zažít řadu zajímavých setkání, která mohou vyústit v pěkná přátelství, anebo  na ně rád vzpomíná. Já měl docela nedávno štěstí na "stretko" s jednou zajímavou dámou, kterou obdivuju už řadu let. Jde o zpěvačku Marcelu Laiferovou, s níž jsem se koncem července setkal ve slovenském lázeňském městě Piešťany.  Schůzku s první dámou slovenské pop music mi domluvil kamarád, slovenský moderátor Miro Fančovič, i když já sám jsem s paní Laiferovou v kontaktu už minimálně rok.

Začalo to v době, kdy jsem připravoval knížku Legendy československé populární hudby - 70. a 80. léta. Tehdy mi bylo jasné, že pokud tam budu dávat kapitoly zabývající Helenou Vondráčkovou, Waldemarem Matuškou, Janou Kocianovou, Karolem Duchoněm a mnoha dalšími, nemohu vynechat Marcelu Laiferovou. Ještě že kamarádím se slovenským moderátorem Mirem Fančovičem, který se zná téměř se všemi slovenskými zpěváky, a  Marcelem Majšíkem, který vede Marcelin fan klub – právě oni mne se slovenskou popovou divou už loni zkontaktovali.

 Tehdy mi ve dvou třech telefonátech o svých začátcích a kariéře řekla leccos zajímavého. Spoustu informací  i fotografií mi ale poskytl i Marcel Majšík, a tak jsem mohl kapitolu o zpěvačce Marcele Laiferové dát dohromady. Samozřejmě, že hodně věcí – jako její písničky - jsem si pamatoval. V paměti mi zůstaly i televizní vystoupení stejně jako úryvky z recenzí a rozhovorů, které s ní vycházely. Přesto ale bylo dobré, že jsem s Marcelou telefonoval a ona mi o své kariéře i o svém hudebním vkusu i cestě ke slávě vyprávěla sama.

Knížka, kterou koncem minulého roku vydalo nakladatelství Grada, se docela povedla, ale i tak jsem si přál sejít se s touto dámou osobně. Díky Mirovi Fančovičovi se mi totiž do rukou a posléze i do uší dostaly některá její cédéčka z poslední doby, a byl jsem uhranut. Zpěvačka zpívá stále báječně a doma na Slovensku je dodnes velmi aktivní. Kromě úspěšných desek s moderním repertoárem natočila i album muzikálových melodií, ale objevilo se i několik naprosto skvělých retrospektivních výběrů, které přinášejí ucelený pohled na zpěvaččinu kariéru.

Tohle všechno jsem si ovšem poslechl až poté, co jsem se před nedávnem s paní Marcelkou setkal v Piešťanech. Původně jsme se sešli na zahrádce piešťanského hotelu Jalta, kde jsme si popovídali o všem možném, ale ten den následovalo ještě další setkání se slavnou zpěvačkou - přímo v jejím domě, který stojí kousek za Piešťanami.  A tak proběhla v jeden letní den dvě milá setkání, během nichž jsem se dozvěděl také o jejích literárních aktivitách (vyšlo jí už několik knih), o její sběratelské vášni (jde o výtvarné umění) anebo třeba o přednáškách, které vede na vysoké škole.

Zasvěcení dobře vědí, že zpěvačka má už léta titul MUDr., který ale vzhledem ke své pěvecké kariéře nepoužívá. Zato se s ní hodně dobře povídá, prakticky o čemkoliv. Ještě dnes jsem z našich dvou setkání nadšený, a proto se tak těším na zářijový koncert, který chystá v Bratislavě. Měl by připomenout nejen její nedávné kulatiny, ale také padesát let na scéně.

Skvělou zpěvačku mi dnes doma připomíná několik cédéček, kterými mě v Piešťanech obdarovala. Kromě výběru 20 NAJ II. (což je dvojka navazující na výběr 20 NAJ) s dvacítkou dalších velkých hitů a známých písní jsem od paní Marcelky dostal i pětidiskové Collection, které si s největší pravděpodobností sestavila zpěvačka sama (usuzuji podle toho, jak jsou jednotlivé disky koncipovány: nesou názvy jako  Moje najmiljšie 1., Moje najmiljšie 2., Hity, Včera a dnes a Sviatočné). A právě tohle album je síla, kdy si člověk uvědomí, co všechno a jak interpretka natočila.  Jde o více než stovku písniček, z nichž mnohé jsou i po těch letech mimořádnou záležitostí. A hlavně se dobře poslouchají.

Dalším zajímavým cédéčkem, pro které mám od prvního poslechu slabost, je i album Včera a dnes, tak trošku připomínající Vodopád Heleny Vondráčkové, prostě moderní a svěží album s nádechem nových cest. Něco jiného je pak album Dotknúť sa hviezd, což je zase disk plný slavných a velkých muzikálových melodií, tedy další žánr, který Marcele Laiferové sluší.

S chutí však poslouchám i její dvě (původně vinylová) první alba z let 1969 a 1974, která teď mám i na CD. Na jednom ji doprovází Orchestr Karla Vlacha, na tom druhém Orchestr Gustava Broma. Prostě samé veličiny a k tomu pořádný kopec dobré muziky a dokonalého zpívání.  

Upřímně přiznávám, že mi cédéčka udělala ohromnou radost a neustále se k nim ve volných chvílích vracím. Ve vzpomínkách se mi vrací i úsměv paní Marcely, která v mých očích ještě stoupla.  Je to neuvěřitelně pohodová ženská, která si na nic nehraje, a už vůbec ne na hvězdu, jíž ve skutečnosti je.  Piešťanské setkání mne v tom jen utvrdilo a následně vše umocnil poslech desek, co jsem dostal dárkem.

Konečně mám snad už dokonalý přehled o její kariéře, o tom, jak šla její alba za sebou a co všechno přinášela. Z každé desky je cítit něco jiného, každá je zase o kousíček dál od té předcházející. Je cítit i zpěvaččino hledání, její cit, vkus a třeba i odvaha, se kterou některé desky natočila.  

Díky tomu všemu se těším na další setkání s Marcelou Laiferovou - na její živý koncert, který proběhne v září v Bratislavě jen pro pozvané hosty.  Pokud vím, tak by ho měl uvádět Štefan Skrúcaný, přičemž by se vedle hlavní hvězdy měli představit také Pavol  Hammel, Peter Lipa, Nela Pocisková a Juraj Zaujec.  Určitě vám je jasné, že pokud jsem pozvaný, nemohu na této slávě chybět v publiku...

Foto archiv Robert Rohál (Piešťany, červenec 2015)