Kultura21.cz

Je to pár týdnů, co kapela Laura a její tygři pokřtila v Lucerna Baru Music album Zoo Zoo!, které natočila s dětským sborem Ústecké Bambini. Současně byl při této příležitosti odprezentován videoklip Návrat divokých koní, po němž následovala devadesátiminutová show. A protože kapela oslaví v příštím roce čtyřicet let existence, v plánu je nové řadové album i „oslavné“ koncerty. Více v následujícím rozhovoru, který poskytl Karel Šůcha, kapelník a autor všech písní Laury.

Není to tak dlouho, co jste v Praze pokřtili nové album ZOO ZOO! s novým repertoárem s dětským sborem Ústecké Bambini. Jak akci hodnotíte?

Myslím, že se nám akce povedla. Dramaturgie koncertu byla následující - nejprve jsme vystoupili s písničkami z alba Zoo Zoo! společně s dětským sborem Ústecké Bambini, následoval křest alba, kde se role kmotra chopil ředitel pražské zoologické zahrady pan Miroslav Bobek, promítli jsme nový videoklip Návrat divokých koní a následoval klubový devadesátiminutový program Laury a jejích tygrů.

Mám výborné ohlasy, zejména na vystoupení dětí, které sbormistryně Lenka Berešová perfektně připravila. Děti se nezalekly početného publika, zpívaly a vystupovaly jako profesionálové. Byla to od nich skvělá show.

Předpokládám ale, že se vystoupení v Lucerna Music Baru neobešlo bez vašeho kultovního repertoáru…

Ano, tak to je, alespoň co vím, u všech dlouho fungujících kapel. I když představují nové album, neošidí své publikum o hity. Představte si zklamání publika, kdyby například Rolling Stones nezahráli Satisfaction nebo Start Me Up.

Stejně by mě zajímalo, které písničky jsou podle publika ty nejžádanější. Vyjmenuješ první pětici těch nejúspěšnějších?

Největší ohlas mají písně Dokud budu a Žár trvá z prvního alba, ale dobře si také vedou i písničky z následujících alb, například To se mi snad zdá, Rytmus, Peníze nebo Trávas Maria z alba posledního.

Jaký máš z toho i po těch letech pocit, že Laura hraje tebou napsané písničky. Máš spočítáno, kolik si jich napsal celkem?

Jaký mám pocit? Ani nevím, asi jsem si za ty roky zvykl, že Laura hraje víceméně pouze mé písničky. Kolik jsem jich napsal si nepamatuji, ale natočených jich je 144.

Což je skvělé číslo. Máš v plánu pokračovat i s psaním nových písniček a nového „dospěláckého“ alba? A mají na koncertech šanci i ty novější, ne moc známé? Je pravda, že chystáš písně v náladě šedesátých let…?

Určitě natočíme nové „dospělácké“ album, už na tom pracuji. V duchu si dávám dohromady témata a do notýsku zapisuji nápady. Nálada šedesátých let, na tu bych si netroufl, z nahrávek se zdá, že to byla „projasněná“ doba plná naděje, dnes jsme v jiné situaci. Náladou tedy budeme jinde, ale chtěl bych, aby sound kapely byl inspirovaný zvukem konce šedesátých a začátku sedmdesátých let.
Pokud jde o nové písně, musíš vyzkoušet, jak budou v koncertu fungovat. Kdybychom spoléhali pouze na zavedený repertoár, nikam by to nevedlo, ale jak už jsem řekl, známé písně vynechat nemůžeš. Vždy když dokončíme nové album, zkusíme zařadit většinu nových písniček a koncerty ukáží, které se v repertoáru udrží. Rozdělím-li písničky na období 1985-2000 / 2000-2015 / 2015 – současnost, je to zhruba 1:1:1, takže je to poměrně vyrovnaný.

I když jsi duše věčně mladá a tvořivá, tak co tě obvykle nejvíc inspiruje?

Inspiruje mne ledacos. Například kamarádův malý syn si něco kreslil a já se zeptal: „Co maluješ?“ A on: „To je most bez obou břehů“. Skvělá hláška – vytěžil jsem z ní rým: „Jsem most bez obou břehů, dávná touha spojit sílu a něhu“.

V loni na dušičky jsme byli s rodinou v Mostě, vzpomenout na rodiče a potom jsme se šli projít k novému jezeru, které vzniklo na místě starého města. Bylo moc hezké počasí, tak jsem si sedl u vody, pozoroval jezero a uvědomil si – zhruba tam kde plují labutě stála porodnice kde jsem se narodil, támhle stálo divadlo, lázně a asi tamhle někde byl Dům horníků, kam jsem chodil do tanečnících. Silný zážitek a inspirace pro věci příští…

Blíží se léto a s ním festivaly, což obnáší cestování. Nevadí?

Cestování mi nevadí, mám na cesty dobré společníky.

Vystoupí na koncertech obvyklá sestava anebo budou i hosté, třeba zpěvačky, které v Lauře působily?

V letošním roce budeme vystupovat v základní sestavě – Lucie Bakešová zpěv, Radek Němec trubka, Kamil Janský saxofony, Milan Král trombon, Tomislav Zvardoň kytara, Mirek Návrat bicí a já baskytara.

Hrajete téměř čtyřicet let, a proto se nemůžu nezeptat, co byste rádi s kapelou v rámci oslav připravili…

V listopadu roku 1985 Laura a její tygři vznikli, v listopadu 2025 budeme slavit čtyřicet let nepřetržité existence. Oslavy již připravujeme, máme vybrané místo, určené datum, načrtnutý rozpočet a rozpracovanou dramaturgii. Podrobnosti zatím neprozradím, dokud nebude vše dojednáno s případnými hosty, ale chceme, aby bylo jasné, že náš Žár stále trvá.

Dovedl bys říct, jaký je váš typický fanoušek - a můžeš odhadnout věkový průměr návštěvníků? To asi nebude jen jedna generace…

Záleží, kde hrajeme – pokud na náměstí při obecních slavnostech, přijdou různí lidé, od dětí a puberťáků, přes maminky s kočárkem, po důchodce o holi. Když hrajeme na festivalu, jde o klasické festivalové publikum a do klubu, přijde „naše“ publikum, což odhaduji na cca 30 - 60 let. Naši první fanouškové byli v 80. letech studenti, dnes jsou, doufám, z většiny úspěšní lidé středního věku.

Zajímavá zkušenost byla, když jsme v březnu hráli na 10. narozeninách časopisu Echo a tam jsem potkal spoustu VIP hostů, kteří nás měli a mají stále rádi, ale kvůli své vytíženosti se na koncerty nedostanou. Měl jsem pochopitelně velkou radost, vážím si lidí, kteří něco umějí a něco dokázali.

Zdroj foto: Laura a její tygři