Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Open Air Festival sice hostil zahraniční hvězdy velkých jmen, které na sebe strhly značnou pozornost, ale Kultuře21 neunikly ani stálice české poprockové scény. Kryštof Michal ze Support Lesbiens a Anna K. ochotně odpověděli na pár otázek (nejen) o koncertě na festivalu. Jak svůj výkon vidí umělci bezprostředně po skončení?

Kryštof Michal: "S festivalama jsme letos spokojený."

Páteční program přinesl několikero českých hostů, kteří se těšili velké pozornosti. Jedním z nich byla bezesporu i kapela Support Lesbiens. Letos tahle partička slaví dvacet let své existence, čeká je podzimní turné po českých divadlech a za sebou mají poměrně nabitou letní festivalovou sezónu. Zkrátka i po dvou desetiletích stále mají posluchačům co nabídnout, stále jsou vyhledávanou kapelou a jejich koncerty patří mezi ty nejlepší živé koncerty vůbec. Na Open Airu dostali prostor ve večerních hodinách, během jejich vystoupení se stmívalo, atmosféra tak byla silná. Jako vždy to byl koncert přímý, silný okamžikem i nábojem, na které kapela (evidentně) má své know-how. Zazněly nejznámější singly z dob posledních i takřka dávných a návštěvníci pod podiem se také dočkali premiérového live znění společné písně Tonyi Graves s kapelou. Singl Keeper z desky Homobot je spojením dvou ikonických a značně rozdílných hlasů, přesto ale ve skvělé finální podobě. Na festivalu se konečně podařilo Tonye Graves a kapele potkat v line-upu tak, že mohli singl společně zazpívat. Výsledek, stejně jako celý samotný koncert, byl výborný! Jak ho ale vnímal zpěvák Support Lesbiens Kryštof Michal?

Snažíte se nějak obměňovat festivalový playlist?

Snažíme se ho sezónně obměňovat.

Bez kterých písniček si vy konkrétně neumíte festivalový koncert představit?

Asi bez těch, které lidi znaj. Je to těžké z toho vyndávat.

Baví vás pořád hrát třeba Cliché?

Když se písnička povede, tak rozhodně. A zrovna Cliché je tak jiný od všeho, že hrát ho tisíckrát mi nevadí. Když se písnička povede, a hrajeme ji třeba milionkrát, tak to baví furt.

Když jste složili třeba právě Cliché a pustili ho do světa, tušili jste, že to bude ta písnička, která bude hitem?

To ne, ale mysleli jsme si to. Vsázeli jsme tehdy na to.

Je nějaká písnička, na kterou jste vsázeli, a nebyla to ta ona?

My většinou nevsázíme, děláme desku jako celek.  

Zpátky k festivalům. Hraje se vám na nich líp, když se stmívá, je tma, nebo je ještě světlo?

Tak samozřejmě ta tma je lepší. Ona dělá tu atmosféru, uzavírá prostor. Věci okolo zmizí, protože člověk nevidí nic jinýho než to podium.

Jako kapela jste ostřílení hosté mnoha letních festivalů už spoustu let. Co se vám honí hlavou, když zavřete oči, držíte mikrofon a zpíváte? Vy se asi nemusíte soustředit třeba na texty…

To je složitý. Zvuk na podiu pro muzikanty je pokaždý jinej. Takže velmi často se člověk skutečně musí soustředit na to hraní, na rytmus, na to, aby dobře slyšel. Abych sázel tóny správně, abych se nevyřvával. Já se snažím jenom kontrolovat to zpívání, abych uzpíval tu pecku a mohl zpívat dál. To, že mám dokonalej odposlech i zvuk, se stane třeba na jednom z deseti koncertů, takže já se neustále snažím mít pod kontrolou to zpívání, abych někde neodešel. A pak ten jeden koncert z deseti, kdy to nemusím řešit, slyším úžasně, nemusím nic kontrolovat a můžu zpívat podle chuti, tak tam opravdu můžu zavřít oči a přestat přemejšlet. Ale to já pak koukám na lidi. Zajímá mě, jak se tvářej.

Vidíte někdy někoho, kdo se zrovna nadšeně netváří?

Takovejch je tam spoustu vždycky.

A dělá to s vámi něco?

Ne. Najdu si někoho, kdo se tváří líp.

Vy jste letos byli na Rock for People, na Benátské noci i tady na Open Air. Který zpětně hodnotíte, i s dnešním koncertem, jako ten nejlepší?

Musím říct, že mám hroznou radost, protože si myslím, že se všechny ty tři koncerty povedly. Já nechci říkat, který byl nejlepší. A ani to nejde říct, protože každej byl trošku jinej. Benátská byla za denního světla, Rock for za děsnýho vedra a tady jsme hráli večer, takže to bylo trošku jiný pocitově. Nemám pocit, že by ten jeden z těch koncertů byl nějak extrémně lepší než ty dva ostatní a naopak mám radost, že se všechny tři povedly. Myslím, že lidi reagovali na všech těch třech koncertech super. S festivalama, co se udály letos, jsme spokojený.

Na závěr nejen k povídání s Kryštofem Michalem, ale i k jejich vystoupení nezbývá než souhlasit. Zkrátka kapela stále i po dvaceti letech dokazuje, že je právem mezi nejlepšími stálicemi české hudební scény.

Anna K.: "Je důležitý, aby na konci vyšlo to slunce."

Anně K. patřilo sobotní odpoledne. Stejně jako kapelu Support Lesbiens, netřeba představovat i tuhle poprockovou krásku. Její koncerty jsou sázkou takřka na jistotu, že se bude jednat o kvalitní a krásný hudební zážitek. Bohužel na letošním Open Air Festivalu vypověděla službu technika a Anna K. celé vystoupení bojovala s odposlechem ve sluchátkách. Přestože to byl boj tvrdý a kdekdo by to vzdal, tak zpěvačce se vrátila neskutečná podpora od publika a svůj koncert dohrála do konce. Jak se koukala nejen na technické problémy, ale i na to, že takřka “předskakovala” headlinerce Amy Macdonald?

Vaše vystoupení na Open Air Festivalu bylo ve stejný den jako vystoupení Amy Macdonald. Kdyby vám bylo nabídnuto, abyste byla její předskokankou pro sólový koncert, kývla byste na nabídku?

Jasně, určitě.

Celý koncert jste měla technické problémy. Co přesně se na podiu stalo?

Ve sluchátkách jsem neměla vůbec žádný zvuk a na velkém podiu je technicky dost náročné zpívat bez odposlechu. Tyhle technické potíže provázely celé vystoupení a mně to bylo už strašně líto. Jednu chvíli jsem přemýšlela, že odejdu a to jsem nikdy za celý svůj život neudělala. Člověk přece jenom nemůže ten koncert předvést tak, jak by měl být. Pořád se to nějak zastavuje, pořád říká ‚promiňte‘. Je to prostě trapný a těm lidem nevysvětlíte, čím to je. Ty lidi byly zkrátka zlatý. Já být na jejich místě, tak bych už možná dávno odešla. To, že tam vydržel takovej kotel lidí, to bylo úžasný!

Bez které písničky si neumíte festivalový koncert představit?

Bez těch velkejch hitů. Asi Nebe, Noc na zemi, Nelítám nízko. Večírek za koncem lidi rádi slyšej. To je podle nálady, podle druhu festivalu. Já mám ráda věci, který jsem musela dneska vyhodit z těch technickejch důvodů, protože ty by nešly vůbec hrát, takový trošku tvrdší písně, nebo složitější na hraní. Opravdu jak kdy. Jestli hrajeme za tmy, večer nebo je velkej kotel.

A hrajete právě raději za tmy nebo za světla?

Mně to je celkem jedno. Docela ráda vidím na ty lidi, takže odpoledne když se hraje, tak je to pěkný.

Jaký to byl dneska pocit, na konci vašeho koncertu, který jste tedy celý probojovala s technikou, při poslední písničce Nebe, když se najednou po třech dnech rozsvítilo na tom nebi to slunce?

Pecka. Bylo to super, protože jsem si říkala, že to stálo za to, že jsem ty technický potíže ustála. Vlastně o tom to je. Ať je jakkoliv, jsou samozřejmě daleko horší věci na světě, což jsem zmiňovala při koncertě, než nějaký technický potíže, to je jenom nějaká momentální technická závada, která vám znepříjemní na pár minut život, ale jsou daleko důležitější věci na světě. A pointa je, že je vždycky důležitý, aby na konci vyšlo to slunce, že to je ten happy end. Takže to byl takovej kýč. Krásnej a dobře to dopadlo.

Skutečně to bylo jako na objednávku s přesným časem doručení. Takový malý zázrak a revanš za technické trable a odměna za to, že to ani Anna K. a ani diváci nevzdali. Aneb zkrátka ukázkový příklad toho, že se při problémech nemá nic vzdávat:-)

Zdroj foto: Open Air Festival a fotograf Jan Šída