Kultura21.cz

Zpěvák Vlastimil Horváth byl posledních sedm let v ústraní a nyní přichází s novou deskou. Na co se můžeme těšit? Jaké budou texty a co nejvíce změnilo Vlastův život? To a mnohem více se dozvíte v tomto rozhovoru!

Jak se máte v těchto dnech a co je hlavní náplní vašeho času?

Docela dobře, děkuji za optání. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl vydat své v pořadí třetí CD, tak je mou hlavní náplní momentálně práce na nových písních. Samozřejmě ale vedle toho musím stíhat spoustu dalších aktivit, jako je například mé účinkování v divadle nebo vyučování na mezinárodní konzervatoři. 

Vaše poslední deska Do peří nefoukej vyšla před sedmi lety – co stálo za touto prodlevou?

Potřeboval jsem se na chvíli zastavit a vše si trochu promyslet. Má první deska musela vyjít dva měsíce po mém vítězství v soutěži a hned za rok se vydávalo druhé CD. Scházel mi jakýsi odstup a nadhled. V důsledku toho všeho jsem vlastně ani nebyl spokojený a nedokázal tak docenit to, co jsem vytvořil. Tlak, který byl na mě vyvíjený ze všech stran, byl neúnosný, až jsem si jednoho dne zkrátka řekl, že to takto nechci. No a tu největší ránu mi zasadila má tehdejší kapela. Byli to kamarádi z dětství, se kterými jsem měl za sebou 10 let hraní před soutěží. Dal jsem jim naprosto vše a oni to v tom nejlepším prostě vzdali, se slovy končím, už mě to nebaví. Vlastně jsem ani sám netušil, že se to takto celé protáhne, ale bylo to nezbytné a já toho určitě nelituji. 

Nechyběly vám koncerty? Jaká byla vaše motivace vrátit se na hudební pole?

Ta pauza nebyla až tak striktní. I když jsem vystupoval podstatně méně, stále jsem udržoval kontakt se svými fanoušky a právě oni byli a jsou mou motivací vrátit se zpět. Na druhé straně jsem po celou tu dobu rozhodně nezahálel. Ve svém domácím studiu jsem neustále skládal a zdokonaloval jsem se ve studiové práci, což hodlám v budoucnu zúročit ve spolupráci s jinými interprety. Mohu říci, že můj "šuplík" je dnes opravdu plný písní a nápadů.

Nebylo po takové době složité najít opět svůj styl a dát dohromady album?

Nebudu nic zastírat, ano, bylo to velice složité. Vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl vše realizovat sám, tak mi mnohdy byly překážkou věci, které by za normálních okolností ostatní interpreti neřešili. Řešil by je za ně producent a další, což samozřejmě stojí nemalé peníze. Z tohoto důvodu dnes vím, že své další CD vytvořím s naprostou lehkostí. 

Povězte nám něco o novém albu. Je na něm něco speciálního? Singlem je píseň Silnější než já. Zpočátku na mě působí jako vyřvání se („sám sobě podléhám“, „marně oheň zhasínám“), ale na konci je mnohem smířlivější a optimističtější. Popisuje nějaké vaše období?

Na rozdíl od minulosti se dnes snažím v mých textech opírat o vážnější a skutečná témata. Text k této písni jsem napsal ve chvíli, kdy jsem, řekněme, nebyl zrovna v klidné náladě. Myslím, že tuto situaci prožívá často každý z nás, když nás přepadne rozhořčení nad čímkoliv. Myšlenka je jednoduchá, ale jak jsem řekl, opisuje reálnou situaci.

Jak vlastně vznikala celá deska? Jak probíhalo tvůrčí období? Bylo to spíše klidné nebo náročné a stresující?

Bylo to velmi tvůrčí období plné změn a hledání, což, jak jste naznačila, mnohdy bylo velice náročné, ale zároveň vzrušující. Je jedno, jestli budu mluvit o stavbě podkroví pro mé studio nebo o samotném skládání písní a psaní textů. To všechno bylo součástí celého procesu. 

Texty si píšete sám – máte k tomu nějaký rituál? Popisujete životní události nebo jen poeticky skládáte slova k sobě?

Já sám jsem byl vždy zastáncem textů, které něco říkají nebo o něčem vypovídají. Takže pokud jsem si psal text sám, vždy se jednalo o nějakou osobní zkušenost nebo nějaký příběh. Je ale pravdou, že texty, které pro mě v minulosti napsali někteří renomovaní textaři, byly poetické a někdy až složité. Speciální rituál nemám, ale nejlépe se mi píše večer v posteli, kdy už všichni spí.

Vystupujete v rockové opeře Antigona. Jaká je to zkušenost a jak moc je to náročné?

Je to zvláštní, ale cítím se tam jako ryba ve vodě. Pro mě osobně je to další velká zkušenost, kdy jsem si prověřil, kam až mohu ve svém zpívání zajít. V tomto projektu se nedá někde něco ošidit a zpívání v něm je velice náročné. Každé představení pozoruji diváky, jak udiveně hledí, zda ten malý démon, kterého v minulosti znali úplně jinak, je ten Vlasta Horváth.

Jak vzpomínáte na soutěž Superstar? Co vám dala a vzala?

Vzpomínám samozřejmě rád. Vždyť právě tato soutěž mi pomohla dostat se do širokého povědomí a umožnila mi tak věnovat se profesionálně hudbě. Jen nechápu směr, kterým se tato soutěž ubírá. Jsem moc rád, že jsem byl u toho všeho na samém začátku, protože dnes jít touto cestou není zrovna výhra.

Co vaše rodina a dcera Linda? Je po tátovi? Dělá vám radost?

Ona je ten největší dar, který jsem mohl dostat. Společně s mojí manželkou Markétou jsou ony vždy na prvním místě a až teprve pak je vše ostatní. Dcera nám dělá neustále radost, je úžasná, velmi vnímavá a citlivá.

Jaká věc zásadně změnila váš život? Ať už k lepšímu či horšímu?

Právě narození mé dcery Lindy. Pomohla mi dospět a vyrovnat se s věcmi, které jsem v sobě v minulosti nosil.

Co je pro vás v životě nejdůležitější? A jaké je vaše životní heslo?

Zdraví a štěstí mé a mé rodiny. Heslo: Být sám sebou.

Na tomto místě vás poprosím o vzkaz pro čtenáře.

Všem čtenářům serveru Kultura21 bych rád popřál hodně pohody a zajímavého čtení. Mějte se fajn.