S Barborou Schneiderovou nejen o storytellingu a festivalu Vikingové

S Barborou Schneiderovou nejen o storytellingu a festivalu Vikingové

Tisk

vikingove 200Od 23. do 26. září se v Městské knihovně v Praze bude konat festival Vikingové, jehož součástí bude Večer se staroseverskými bohy. Ten má pod taktovkou mimo jiné paní Barbora Schneiderová, ředitelka občanského sdružení Storytelling a také dramaturgyně Divadla na cucky. V tomto rozhovoru se tak dozvíte více nejen o severské literatuře, ale také o storytellingu samotném.

 

Tento rozhovor se bude točit kolem festivalu Vikingové a především části programu nazvané Večer se staroseverskými bohy, můžete nám o tom povědět více?

Festival Vikingové pořádá Skandinávský dům ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze, Divadlem na cucky a spolkem Storytelling. Program sestává z několika přednášek, filmových promítání a inovativního způsobu vyprávění zvaného storytelling a klade si za cíl představit život neohrožených vikingů a dědictví bohaté vikinské kultury.

Divadlo na cucky předvede inscenaci Saga III, která se točí kolem staroseverských literárních památek. Můžete o některých z nich něco říct nebo aspoň naznačit?

Při přípravách inscenace jsme hledali inspiraci především v Mladší Eddě Snorriho Sturlussona, ale také obecně v textech zaměřenýh na severskou mytologii. Pracovali jsme například s knihou Soumrak bohů Heleny Kadečkové nebo s různými seversky založenými teoretickými spisy. Veškerou literaturu poctivě načítal a studoval dramaturg Petr Pláteník a pak předal nejzajímavějí texty vypravěčům ke čtení a dlouhým diskuzím. A všichni jsme si jednoznačně zamilovali Mladší Eddu, všechno důležité ale uslyšíte při představení, tak nechci příliš prozrazovat.

vikingove sagaIII

Máte vy sama nějaký oblíbený severský příběh? Jaký a čím vás okouzlil?

Oblíbených příběhů i postav mám hned několik, a co na severské mytologii nejvíc obdivuji, je jakási syrovost ve spojení s neuvěřitelnou poetikou. Velice ráda mám příběh o stvoření světa, kdy kráva Audhumla líže solné kameny a z nich tak stvoří celý svět. Člověk vznikne ze dřeva vyplaveného mořem… Kouzlo tohoto příběhu je pro mě v tom, jak neuvěřitelně propracovaná je severská mytologie, každý detail má svůj význam a vedle něj se objeví další neobyčejný symbol, a to vše bez jakékoliv logiky, která by nám pomohla tento svět chápat. Jsou to neuvěřitelně působivé výjevy.

V rámci tohoto představení návštěvníky čekají tři formy, dva vypravěči a jeden příběh. Jak něco takového vznikne? Co je inspirací?

Důvodů, proč tato inscenace vznikla, je hned několik. Já jsem studovala metodu storytellingu v Norsku, kde jsem vyprávěla i severské příběhy a našla si k nim velký vztah. Navíc náš dramaturg Petr Pláteník je také nadšený do severské kultury. Inscenace Saga III má být určitou poctou severské metodě storytellingu, ale také pokusem zachytit vyprávění jako proces. Inscenace ukazuje jak tradiční pojetí příběhu, tak jeho rozumové zpochybňování i dětskou radost z toho, že si vyprávíme příběhy, protože nás to baví a obohacují nás.

Jste lektorkou a také ředitelkou občanského sdružení Storytelling, můžete nám nejprve o něm říci více?

Sdružení Storytelling se zabývá rozvojem metody storytellingu u nás, a to v mnoha odvětvích. Snažíme se vyprávět příběhy ve školách, a tím dětem pomoci vyložit náročnou látku a ucelit kontext celé problematiky. Zabýváme se také použitím storytellingu na divade nebo komunitními projekty. Více se chceme věnovat sociálně zaměřeným projektům. Věříme, že vyprávění příběhů vede k hlubšímu poznání, ať už sebe sama nebo určitého tématu a díky tomu je možné leccos vysvětlit a hlavně pochopit.

Storytelling samotný je pak vyprávění příběhů, samostatná jedinečná disciplína. Co je v ní obecně nejdůležitější? Pokud by se storytellingu někdo chtěl věnovat, jaké by měl mít předpoklady?

Jediným předpokladem je podle mého chuť vyzkoušet si to. Pokud je někdo dobrým vypravěčem od přírody nebo se naopak stydí, je to vlastně úplně jedno. Metodika je natolik otevřená, že si každý najde svoje - spíše přemýšlivé vytváření příběhu nebo pak naopak hereckou a improvizační část.

Vy sama jste storytelling studovala v Norsku a byla i na stáži ve Skotsku. Jak jste se k tomu dostala? Co vás motivovalo tento obor studovat?

Ke storytellingu jsem se dostala úplnou náhodou, když jsem v rámci studia dramaturgie a scenáristiky vyjela na Erasmus do Osla a domnívala jsem se, že budu studovat "nějaké tvůrčí psaní". A ono ne, ono to bylo něco úplně jiného. Když jsem pak zjistila, že storytelling je přesně to, čemu se chci v životě věnovat, musela jsem odjet do Skotska, protože tam se vypráví překrásné příběhy a žije to tam historií.

Když se ohlédnete zpět, co bylo na studiu to nejtěžší? Bojovala jste nějak i s jinou mentalitou než je ta česká?

Nejtěžší pro mě bylo vyprávět v jiném než rodném jazyce, studovala jsem totiž v angličtině. Myslím si ale, že s mentalitou jsem problém neměla, Norové mi připadali méně otevření a přátelští než Češi, ale o to více zase stálí, když už se otevřeli. A například jejich ironický, až sarkastický smysl pro humor, mi přijde velmi podobný tomu našemu.

Ještě se vrátím k tomu, že děláte lektorku a nabízíte různé workshopy. Můžete popsat, jak probíhají a co je na nich ta hlavní náplň?

Workshopy probíhají pokaždé malinko jinak podle tématu, kterému se věnujeme. Mohou to být například pohádky nebo nějaké konkrétní místo a jeho historie. Nebo si účastníci vytváří své vlastní autorské příběhy. Možností je velmi mnoho podle toho, jakému typu příběhu se chceme věnovat. Vždy ale workshopy vypadají tak, že si účastníci projdou mnoha hrami a cvičeními ve skupině, ve dvojicích a individuálně a část dílen je většinou zaměřená na tvůrčí psaní a část pak na vypravěčské dovednosti a práci s hlasem. Cílem workshopu bývá vytvořit si příběh a převyprávět před ostatními, ale záleží vždy na hodinové dotaci a tomu, co si chtějí účastníci nejvíce vyzkoušet.

Kdo se nejčastěji hlásí na tyto workshopy? A komu byste to vy sama doporučila?

Na workshopy se často hlásí učitelé nebo lektoři, herci či vedoucí dramatických kroužků. Já bych doporučila storytelling ale opravdu každému, aby si to aspoň na chvíli vyzkoušel a zjistil, jak kreativní a zábavný umí být, když se nechá vést skvěle fungující metodikou.

Když se řekne české slovo vyprávění, jedna z asociací je pohádka. Máte to tak také? Co se vám vybaví při slově „vyprávění"?

Mně už se vybaví tolik asociací, že asi neumím říct jen jednu :) Vybaví se mi krb, oheň, dobré víno a společnost, příjemný večer…

A jak jste na tom s pohádkami? Vyprávěli vám je v dětství hodně? Myslíte, že to mělo vliv na váš život?

Myslím, že ano, rodiče i babičky mi často vyprávěli, dokonce mi pohádky nahrávali na kazety, abych si je mohla pouštět. Vliv to určitě mělo, protože jsem si jako malá chtěla taky vymýšlet příběhy, když mi je vymýšlí maminka. Pro mě je to velmi důležité.

Na závěr vás poprosím, abyste naše čtenáře nalákala na festival Vikingové a především na ten váš večer.

Na festival Vikingové určitě přijďte, protože se vám otevřou nevídané světy, ve kterých je všechno možné. A to je přece nejhezčí, moct se na chvíli objevit v jiném světě a zapomenout na všední starosti.

Děkuji za rozhovor!

vikingove plakat

Více informací o festivalu naleznete zde: http://www.skandinavskydum.cz/festival-vikingove

( 0 hlasů )


 
Banner

Přihlášení



Kdo zabil Malého prince?

Autor policejních detektivek Michel Bussi se nechal inspirovat záhadnou smrtí Saint-Exupéryho a napsal napínavý příběh, který je hrou nejrůznějších náznaků a stop a zároveň je výjimečnou poctou Saint-Exupérymu a jeho malému hrdinovi.


JOTA

Dobrodružství mývala Gianlucy začínají na půdě malířské dílny mistra Leonarda da Vinciho

Fantasy plná napětí, záhad a humoru, odehrávající se v renesanční Itálii, se sice tváří jako četba pro děti a mládež, ale vůbec tomu tak nemusí být. Autor knihy Adam Folta totiž stvořil hrdinu – mývala Gianlucu, šibala, pohádkáře, dobrosrdečného naivku – který je sympatický jak svými kladnými vlastnostmi, tak svými nedokonalostmi.


65. pole
Banner

Rozhovor

Martin Lihač: K21 je pro mě nástrojem, kterým bych rád zúročil své zkušenosti a využil je pro dobrou věc

Lihac perexV redakci internetového magazínu Kultura21, který si klade za cíl přinášet co největší objem kvalitních informací z kulturní sféry, se za dobu jeho trvání vystřídalo již mnoho redaktorů. Ti skalní zůstávají věrni kme...

Hledat

Epocha nároků: Christopher Caldwell o soumraku demokracie

Epocha nároků s podtitulem Zákon o občanských právech a soumrak americké demokracie popisuje na příkladu Ameriky od šedesátých let do současnosti, jak se může dobře míněný zákon zvrhnout ve svůj protiklad. Dílo v překladu Aleše Valenty vychází v edici Agora, ve které nakladatelství Leda představuje nekonformní knihy zaměřené na politiku a společnost.


LEDA

Čtěte také...

VinCafe: „Zákazníci často odcházejí příjemně překvapení - nejlépe pak s lahvinkou v ruce“

VinCafe 200V dubnu tohoto roku se ve Zlíně otevřelo VinCafe – vinotéka s kavárnou. Dobré víno, výborná káva, lahodně vypadající dezerty, to vše v útulném prostředí ve stylu Provence. VinCafe vede matka s dcerou a my oslovili tu mladší z nich, Patricii Hluští...


Literatura

Mám, co jsem si zasloužil

gottw perex„Mám, co jsem si zasloužil.“Poslední slova Rudolfa Slánského jsou pravdivým a mr...

Divadlo

Na podzim do divadla: Listopad

200divO prázdninách divadla nehrají představení, ale připravují se na další sezonu. Díky nám si můžete vybrat, na co v podzimních měsících vyrazíte. Tentokrát vás zveme hru s příznačným názvem Listopad v podání Šaldova divadla.

...

Film

Léčivá marihuana a její legalizace

pohled zevnitr lecive vlastnosti marihuany 200Zelená barva rostlin marihuany dala jméno jedné oblasti v severní Kalifornii. Smaragdový trojúhelník (Emerald Triangle) je místem, kde jsou dvě třetiny obyva...