Kultura21.cz

„Cestování po stopách Sisi mě obohatilo nesmírně. Všude jsem se dozvěděla něco zajímavého a z jihu si přivezla hřejivé vzpomínky na kouzelné rezidence, zahrady, modré nebe a zářící slunce,“ přiznává autorka pětidílné knižní série o císařovně Alžbětě Rakouské zvané Sisi, Dagmar Beňaková, které v roce 2026 vyjde nová knížka Osudy vnučky císařovny Sisi: Rebelka Erzsi.

Váš zájem o císařovnu Alžbětu Rakouskou zvanou Sisi, začal již v dětství, když jste poprvé v italském lázeňském městečku v Meranu viděla její sochu z bílého mramoru a přišla vám přímo magická. A od té doby jste o ní nejen načetla spoustu knih v několika jazycích, ale i sama o ní napsala knih pět. Jak jste jednou řekla, v dětství vás Sisi oslovila coby „pohádková princezna“ a později vás císařovna zaujala proto, že to byla výjimečná žena, která šla vždy svou vlastní cestou. Kdybyste měla tu možnost se se Sisi osobně setkat, na co byste se jí ráda zeptala?

Asi bych ji pozdravila, chvíli na ni hleděla v němém úžasu a pak bych se jí zeptala, které místo na zemi měla úplně nejraději.

První knížku o Sisi jste nazvala Toulky po stopách císařovny Sisi (2022). Zpracovala jste její pobyty v jejím rodném Bavorsku, v Rakousku, v Maďarsku, které milovala, a to zejména sídlo Gödöllő nedaleko Budapešti, jako i její pobyty na území dnešní České republiky, ale i ve věhlasných lázních Bardejovské kúpele na Slovensku, kde mají i její sochu, muzejní apartmán, jako i apartmán, kde pobývala a kde je možné se ubytovat i dnes. Vyzkoušela jste si pobyt v apartmánu v Bardejovských kúpeloch? A jaké to bylo v sídle Gödöllő?

Pobyt v apartmánu v Bardejovských kúpeloch jsem si zatím nevyzkoušela, ale je zařazen v dlouhodobém cestovatelském plánu. Zato na zámku Gödöllő nedaleko Budapešti jsem byla několikrát. Podařilo se ho úžasně zrekonstruovat a fascinují mě tu tapety v barvě tmavomodrých fialek, napodobující původní tapety, které tu mívala Sisi. Alžběta měla totiž fialky a tuto barvu úplně nejraději. Jsou tu úžasné originální obrazy a sochy. Moc se mi líbila jak monumentální plátna, tak i obrázky menší, zachycující třeba císařovniny psy. Atmosféru dotváří originální kusy nábytku, nakoupené během různých aukcí, například císařovnin původní toaletní stolek.

V pokračování Za sluncem po stopách císařovny Sisi (2023) jste se vydala do Portugalska, Španělska, jejího oblíbeného Řecka, Gibraltaru, na Kypr, Maltu, do Itálie, Vatikánu, na francouzskou Riviéru, do lázní v Rumunsku. Také do zemí Blízkého východu a severní Afriky, Maroka, Tuniska, Alžírska nebo Egypta. Co jste se o Sisi dověděla při pobytu v paláci v Achilleion, který si nechala vystavět na ostrově Korfu?

Když jsem zavítala se svou rodinou do Achilleionu, nejprve mě naprosto uchvátila jeho kouzelná poloha na kopci nad mořem, strhující výhled na albánské hory za Korfským průlivem a zahrada plná palem a subtropické květeny. Sisi samotná tvrdila o parku před svým sídlem, že ani Semiramidiny zahrady v Babylonu, nazývané jedním ze sedmi divů světa, nebyly krásnější. Nadchla mě i Alžbětina sněhobílá socha. V interiéru se mi nejvíce líbil vestibul napodobující antické vily a monumentální schodiště. Palác v současné době prochází rekonstrukcí a já jsem moc zvědavá, jak bude vypadat po ní. Na Korfu plánujeme letět v příštím roce, tak uvidíme, jestli už bude rekonstrukce interiéru, plánovaná na rok 2022, dokončená nebo ještě ne. V každém případě do zahrady je vstup povolen.

V knize Dopisy od Sisi – Dosud nezveřejněná korespondence císařovny (2023) jste přeložila a uveřejnila 24 císařovniných dosud nepublikovaných osobních dopisů. Jak se vám psala tato knížka, jelikož Sisi psala v kurentu, což je obdoba novogotického kurzivního písma a přeložení jejich dopisů nebylo tím pádem lehké?

Psaní této knihy, respektive luštění Alžbětiných dopisů psaných v kurentu, se mi stalo přímo vášní. Po večerech jsem postupně odhalila každé z jejích slov. Nebylo to vůbec jednoduché. Zatímco naučit se číst tištěný švabach nebo frakturu, v nichž se tenkrát sázely knihy nebo noviny, není složité, psaný kurent je čitelný velmi obtížně. Řada písmen je v kurentu velice podobná: c, e, i, m, n, u. Liší se pouze počtem takzvaných dříků nebo tím, že nad „i“ se píše tečka a nad „u“ rozlišovací akcent. Jenže pisatelé, a především Sisi, tečky a akcenty často psali nad vedlejší písmena, jak se stává i dnes v našem písmu, v latince, když píšeme rychle. Písmo navíc odráží individualitu daného pisatele. Rukopis císařovny Alžběty je velmi těžké rozluštit. V průběhu času se vyvíjel. Svému řeckému předčitateli jednou svěřila, že její písmo je jako ona samotná: nepodřizuje se žádným pravidlům. Psala skutečně velice ledabyle. Navíc když jí došel papír, psala přes řádky psané horizontálně další text vertikálně – takové dopisy jsou obzvlášť špatně čitelné. A když jí vynechávalo pero, tahy nedopisovala. Občas prakticky nedělala mezery mezi jednotlivými slovy. Jindy zase vynechala trochu místa uprostřed jednoho slova. K tomu je potřeba říct, že i němčina té doby měla trochu jiný pravopis než dnes. Luštit císařovnino písmo byl opravdu oříšek. Vždycky jsem rozluštila část dopisu, nejprve úvodní a závěrečné formulace a pak jsem vždycky doplňovala další a další slova, až už nezbylo žádné nerozluštěné slovo. Alžbětiny dopisy jsem přepsala do našeho písma v němčině a pak už nebylo těžké přeložit je do češtiny. Ke každému dopisu je také podrobný komentář vysvětlující okolnosti, za nichž byl napsán. Představeny jsou rovněž všichni adresáti dopisů a jsou tu i jejich fotografie a pochopitelně i celá řada fotografií Sisi, z nichž některé jsou uveřejněny vůbec poprvé. V knize najdete pro ilustraci také několik skenů originálních dopisů, abyste si sami mohli udělat představu, jak Alžbětino písmo vypadalo. Koho zajímá grafologie, ten se může pustit do grafologického rozboru její zajímavé, nezkrotné osobnosti. Můžete se přesvědčit, že se Sisi podepisovala pouze s jedním „s“, tak je její jméno uvedeno i v názvu všech mých pěti publikací. Tvůrci známé filmové série s Romy Schneiderovou v hlavní roli však použili zřejmě kvůli výslovnosti v němčině i románských jazycích název Sissi se dvěma „s“. A toto jméno se vrylo do paměti široké veřejnosti natolik, že správně psané Sisi s jedním „s“ působí málem jako chyba.

Sisi byla ženou mnoha tváří a talentů a dodnes fascinuje svým citem pro módu, budováním kultu krásy a svými nevšedními zájmy – plavání, šerm, jízda na kole, jízda na koni… Ráda malovala a kreslila, četla, psala básně, hrála na několik hudebních nástrojů, byla také sběratelkou, sbírala kromě fotografií a uměleckých děl i nejrůznější bizarní předměty. A o tom všem píšete v knize Záliby císařovny Sisi (2024). O čem ráda psala? A co vše sbírala? Máte s ní nějaký společný zájem?

Ve svých tajných básních psala Sisi o moři, o horách, o svých ctitelích, ale také o své rodině, kterou často karikovala a jejíž členy přirovnávala ke zvířatům, dokonce ve verších také kritizovala habsburskou monarchii. Žena panovníka jedné z největších říší tehdejšího světa považovala za ideální státní zřízení republiku. Sbírala obrazy, sochy, fotografie, ale třeba i mořské šneky nebo otisky antických reliéfních rytin patřící do pečetních prstenů.

A k vaší otázce, jestli mám s císařovnou nějaký společný zájem, tak máme řadu společných zájmů – především cestování, četbu, učení se cizím jazykům. Sbírám pohledy, stejně jako Sisi sbírala fotografie zajímavých míst. Dříve jsem také ráda malovala a kreslila a rovněž skládala básně. K této zálibě jsem se vrátila, když jsem se snažila ve verších přeložit některé z Alžbětiných básní.

V pátém, posledním díle, nazvaném Na západ po stopách císařovny Sisi (2025) se nám císařovna představuje jako nespoutaná Amazonka, neúnavná turistka a poznáváme její milovaná místa v Anglii a v Irsku, kam jezdívala na hony, a také Švýcarsko, které si velice oblíbila v posledních letech svého života a kde také skončil její život tragicky. Říkáte, že cestovat po stopách císařovny vás nesmírně bavilo a baví. Kde to na vás nejvíce zapůsobilo? Jak vás pouť po císařovniných stopách obohatila, co vám dala?

Nejvíce se mi líbily ostrovy Madeira a Korfu, městečko Menton na francouzské Riviéře, zámek Miramare u Terstu, který jsem navštívila hned několikrát, naposledy letos. Nadchl mě i Sisin milovaný zámek Possenhofen na břehu Starnberského jezera v Bavorsku, kde strávila své dětství. Ten je možné si prohlédnout pouze zvenku, uvnitř jsou luxusní byty. Naprosto miluji Císařskou vilu v Ischlu, která má nádherné interiéry. Také vždy ráda zavítám do vídeňského Hofburgu, kde je úžasné muzeum Sisi, a do Schönbrunnu i na výše zmíněný maďarský zámek Gödöllő. Velký dojem ve mně zanechal i hotel Beau-Rivage ve švýcarské Ženevě, kde císařovna navždy zavřela své oči. Cestování po stopách Sisi mě obohatilo nesmírně. Všude jsem se dozvěděla něco zajímavého a z jihu si přivezla hřejivé vzpomínky na kouzelné rezidence, zahrady, modré nebe a zářící slunce.

A po knižní sérii o Sisi se hrdinkou vaší další knížky stala její vnučka, jediné dítě jejího syna prince Rudolfa, rakouská arcivévodkyně Alžběta Marie Henrietta Stefanie Gisela Rakouská (1883 – 1963), v rodině zvaná Erzsi, což je zdrobnělina jejího jména v maďarštině Erzsébet. Čím vás Erzsi tak zaujala, proč jste si vybrala právě ji?

Erzsi byla mimořádná žena silné vůle, okouzlující, výstřední a nezkrotná po své babičce Sisi a vášnivá po svém otci, korunním princi Rudolfovi. Prožila neobyčejný životní příběh. Všechny své nápady a všechny své lásky si prosadila navzdory všemu a všem. Zahořela vášní k Ottovi Windisch-Graetzovi, který se stal jejím prvním manželem. S ním měla čtyři děti. Její láska ke statečnému veliteli ponorky Egonu Lerchovi by vydala na román. Nakonec se zamilovala do politika Leopolda Petzneka a pod jeho vlivem vstoupila do sociální demokracie. Začalo se jí přezdívat „rudá arcivévodkyně“. Láska císařovy vnučky a muže, který pocházel z těch nejchudších vrstev, představovala velkou romantickou love story první poloviny 20. století. Těžko by se dal nalézt výraznější příklad spojení starého světa monarchie a nových společenských pořádků.

A právě této extravagantní, krásné, vášnivé ženě s neobyčejným osudem, která je velice zajímavou osobností, věnujete připravovanou knihu Osudy vnučky císařovny Sisi: Rebelka Erzsi, která vyjde v roce 2026. Na co všechno se mohou čtenáři těšit? A bude i pokračování?

V nové knize, která má vyjít už v únoru nebo březnu 2026, budou mít čtenářky a čtenáři možnost sledovat strhující životní příběh této neobyčejné ženy, v němž se odráží středoevropské dějiny od konce 19. století až po šedesátá léta 20. století. Bude plná barevných fotografií míst, která Erzsi navštívila, i unikátních černobílých snímků z jejího rodinného alba. Je to zároveň i jakýsi život v obrazech. Určitě vás překvapí, kolik let svého života strávila na území Českých zemí, a dozvíte se, kde přesně u nás pobývala. Můžete se těšit na popis delikates, které se jedly na císařském dvoře, i na fotografie nádherných rób, šperků a obrazy plesů a v myšlenkách se vznášet v rytmu Císařského valčíku. Zaujmout by vás mohl takřka detektivní příběh, v němž se snažím poodhalit okolnosti záhadné smrti Erzsina otce, rakouského následníka trůnu, korunního prince Rudolfa, a dozvíte se také něco z námořních bitev první světové války, jelikož Erzsinou životní láskou byl velitel ponorky. Na své si přijdou i milovníci psů, protože vnučka císařského páru byla slavnou chovatelkou německých ovčáků, a dokonce je křížila i s vlky. Koho zajímá ezoterika, může si přečíst kapitolu o spiritistických seancích, které „rudá arcivévodkyně“ na svém sídle pořádala. Publikace bude obsahovat dokonce i rodokmen Erzsiných, a potažmo Sisiných potomků, až do současnosti. A že jich není málo. Pokračování Erzsina příběhu nebude, protože celý její osud bude zachycen v této knize. Ale další knihy ve spolupráci s nakladatelstvím Grada plánuji.

A jak to máte se čtením vy? Zaujala vás v poslední době nějaká knížka?

Knihy obecně miluji. Hltám především literaturu vztahující se k rodu Habsburků a Wittelsbachů. Už jsem si k Vánocům objednala nejnovější rakouské a německé publikace. Vánoce bez knihy si neumím představit.

Foto: archiv Dagmar Beňakové