Kultura21.cz

Vždy byl přirozeně kreativní. Na gymnáziu se věnoval skládání elektronické hudbě. Pak objevil fotografování. Začínal focením krajin, věnoval se módní fotografii, která ho profesně formovala. Dělal i komerční a reklamní fotografii a rovněž uměleckou tvorbu a ženské akty. Jeho snímky se objevily v řadě světových časopisů. Na svém kontě má řad autorských výstav jak doma tak v zahraničí. V roce 2025 vyšla Lukáši Dvořákovi třetí autorská kniha, v níž oslavujete, podobně jako v těch předchozích, ženskou krásu.

Vyrůstal jste v horách v malebném prostředí Krkonoš. Než jste se začal věnovat fotografii, skládal jste elektronickou hudbu, kreslil a dělal grafiku. Co vás přivedlo ke skládání hudby?

Na gymnáziu jsem jednoho dne zaslechl, jak se dva spolužáci baví o tom, že dělají hudbu v mod trackeru. Hned mě to zaujalo a začal jsem se tomu věnovat. Neměl jsem žádnou předchozí zkušenost s hudbou, ale fascinovala mě myšlenka, že bych si udělal vlastní track. Samozřejmě první pokusy byly dost špatné. Kluci říkali, ať toho raději nechám. Já se ale nenechal odradit. Mod tracker vystřídaly pokročilejší programy a za tři roky už jsme jamovali všichni společně a já jsem napsal cca 6 soukromých CDček.

K fotografování jste se dostal, jak jste jednou řekl, čirou náhodou. „Kamarád, se kterým jsem dělal hudbu, mě požádal, abych mu udělal cover na CD. Nikdy předtím jsem nefotil, o čemž jsem ho ujišťoval. Ale on mi na to řekl, že umím kreslit, umím dělat hudbu, tak proč bych neuměl fotit.“ A tak jste to zkusil a ve fotografování jste se našel. Čím vás tak zaujalo?

Já jsem byl vždy přirozeně kreativní a bavila mě různá kreativní odvětví. Experimentoval jsem se vším, takže když přede mě někdo dal nějakou kreativní výzvu, tak jsem samozřejmě neodolal a pustil jsem se do tvorby. Fotografie mě zaujala, protože akorát nastupovaly na trh první digitální kamery a mě ta technologie fascinovala. Tenkrát nic takového nebylo. Najednou jste měli malou krabičku, která vypadala cool a instantně produkovala digitální soubory, které jsem mohl dál editovat. Takže řekněme, že to byla na počátku hlavně technologie, která mě primárně zaujala.

Začal jste fotit krajiny, pobýval krátce na Novém Zélandu, pak odjel do Milána, kde jste se věnoval módní fotografii, která vás profesně formovala. Postupem času jste začal dělat i komerční a reklamní fotografii a také uměleckou tvorbu. A hodně se věnujete focení ženských aktů. „Akt je pro mě uměleckým vyjádřením, nikoli provokací.“ Co vás přivedlo k focení aktů?

Focení aktů vzniklo tak nějak přirozeně z prostředí serveru Fotopátračka, kde jsem se pohyboval. Hodně kolegů fotilo akty a já jsem se s nimi začal potkávat. Ale nejdůležitější moment nastal, když chtěla fotit akty moje přítelkyně Kačenka. Jakmile jsme začali, fotili jsme je pak všude. Vzniklo to naprosto organicky a doprovázelo nás to všude. Akt se najednou stal naprostou součástí našeho života. A to mi pak zůstalo na dalších 18 let.

Na svém kontě máte přes 30 samostatných výstav po celém světě, např. Uffo galery Trutnov (2025) Gallery Thirtysix v Los Angeles (2024), Art and Coffee v Praze (2024), Leica Gallery v Praze (2023)… Připravujete výstavu v Čechách? Pokud ano, můžete prozradit kdy a kde? A jak se z vás stal světový ambasador Fujifilmu – X-Photographer?

Pokud vše dobře dopadne, měla by proběhnout velká výstava – moje první retrospektiva – v únoru 2026. Vystavím své fotografie ve velkém formátu a zároveň to bude moment, kdy svou aktovou tvorbu prozatím zastavím a začnu se věnovat nové formě fotografie. Ale nechci předbíhat. Dlouhou dobu jsem fotil jako jeden z mála českých fotografů na digitální střední formát. Myslím, že jsem byl první, kdo si do Čech přivezl Pentax 645D. Tenkrát jsem pro něj musel letět do Hongkongu. Fotil jsem dlouho na Pentax a pak Hasselblad. Ale obě firmy začaly dost zaostávat. Fujifilm do toho opravdu šlápl a s příchodem GFX 100 už bylo jasné, kdo bude v tomto segmentu dominovat. Napadlo mě, že se sám zkusím zeptat na nějakou formu spolupráce s Fujifilmem. A velmi mě potěšilo, že jsme se domluvili dokonce na světovém ambasadorství.

Vaše snímky zdobí stránky řady světových časopisů – Vogue, Harper’s Bazaar, Marie Claire, Vanity Fair, Cosmopolitan, Woman, Playboy, GQ. Před vaším objektivem stála řada různých lidí či osobností ze světa módy a kultury, například zpěvačka Celeste Buckingham. Fotíte hlavně černobíle. „Černobílá fotka jde více do hloubky, protože se mozek nemusí zabývat propočtem barev. Barva je pro mě spíš komerční fotka a černobílá je intimní.“ Koho byste rád viděl před svým fotoaparátem – ať v oblečení nebo bez?

Na světě je spousta zajímavých lidí, které bych chtěl fotit, ale pravděpodobnost, že se k nim dostanu, je nízká. Některé topmodelky půjdou fotit jen dobře placené zakázky, nebo pokud jste světová legenda, takže šance, že se s nimi potkám, je téměř nulová. Žil jsem chvilku v NYC a vím, jak jsem se zkoušel dostat k některým lidem, abych je vyfotil, a agentury je prostě nepustily.

Jako fotograf působíte dvě desetiletí a během té doby jste stihl také vydat tři autorské knihy. V roce 2010 pod názvem First Impression, pak v roce 2021 Lukáš Dvořák XIII a v roce 2025 Lukáš Dvořák 7. Ve svých knihách oslavujete ženskou krásu. A jak říkáte, neustále zkoumáte nové techniky, světlo a stíny, abyste vytvářel příběhy. Jak se vám pracovalo na vaší nové knize, kterou jste tvořil tři roky? Říkáte, že uzavřela jedno velké období, dvacet let vaší dosavadní práce. A zároveň otevřela nové. Takže podle všeho už pracujete na další knížce.

Ano, už jsou to dvě dekády. Ten čas strašně letí. Ta poslední kniha vlastně navazuje na tu předchozí. XIII vznikala jako zábava při práci a za těch 13 let se nashromáždil materiál na knihu. V posledním roce, než jsem ji vydal, jsem se rozhodl fotit velmi intenzivně, aby v knize byly nové fotografie. Jakmile byla hotová, cítil jsem jakýsi pocit konce, který jsem nechtěl. Byl jsem rozjetý a měl jsem ještě spoustu nápadů, tak jsem se rovnou vrhl na další knihu. Původně jsem myslel, že ji budu fotit 4–5 let, ale to tempo, které jsem nasadil, bylo opravdu velké, takže jsem knihu nafotil za 3 roky. Obsahově je ale cca 1,5× větší než 13. Má 324 stran a váží 4 kg. Je to rozhodně největší aktová kniha v české historii. Nenašel jsem nikoho, kdo by v tak krátkém období vytvořil tak velké dílo. Nenechte se ale zmást, kniha není plná jen nějakého „obsahu“. Každá série je originální – snažil jsem se všechny fotky udělat tak, aby každá byla naprosto odlišná. A tímto pro mě práce na aktu prozatím skončila. Tomuto tématu jsem dal dvě dekády, dal jsem světu tři aktové knihy a téma jsem vyčerpal. Už nikdy nebude možné, abych vytvořil takovou knihu jako 7. Dal jsem do ní veškeré své úsilí, čas a peníze. Je to neopakovatelné. Teď se chci pomalu začít věnovat jinému tématu, kde mohu uplatnit více své kreativity. Ale to téma se bude vyvíjet v příštích třech letech. Každopádně teď se musím rok věnovat focení komerční práce, protože tu jsem velmi zanedbal a klienti si nyní myslí, že fotím jen akty. Což je bohužel špatně a musím to teď napravit.

Sám jste fotografii nikdy nestudoval, jste její samouk a dnes sám pořádáte workshopy. Jaký je o ně zájem?

O workshopy je velký zájem. Bývají vždy vyprodané. Mám hodně zkušeností a také jsem sepsal všechno své vědění do teoretického bloku, takže to není jen workshop, kde lidé fotí nějakou scénu, ale dostanou velké množství teorie a mají možnost vybrat si to, co jim pomůže na jejich cestě.

O sobě říkáte, že jste normální člověk, který má rád přírodu a cestování. Ve volném čase rád chodíte po horách a hrajete basketbal. A věnujete se hudbě i dnes, nebo je to již uzavřená kapitola?

Jsem naprosto normální člověk. Kdykoliv to jde, jedu s kamarády na hory, kde chodíme na túry, hrajeme basketbal nebo se koupeme v řekách. Vyrůstal jsem na horách, takže bez nich nemohu žít. Myslím, že se příroda hodně odráží v mé práci. S hudbou jsem strávil hodně času, nyní experimentuju, jak se k ní vrátit. Upřímně řečeno, není to jednoduché. Nejdřív jsem to trochu přepálil a nemohl jsem pár nocí kvůli hudbě spát. Tak jsem ji přestal dělat, teď se k ní vracím jednou za čas a učím se pracovat s disciplínou tak, abych jí nevěnoval příliš mnoho času. Musím ale říct, že mi hudba otevřela nové způsoby uvažování a změnila můj pohled na fotografii. Určitě stojí i za tím, proč jsem se rozhodl jít novou cestou ve fotografii a prozatím skončit s aktem.

Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , instagram @lukasdvorakstudio.

Foto: archiv Lukáše Dvořáka