Paní Jaroslava Černá má na svém kontě spoustu milostných romantických příběhů na pozadí skutečných historických událostí. V jejích knihách vystupují skutečné historické postavy, jejichž osudy jsou líčeny s nádechem tajemna, k němuž má autorka románů velmi blízko. Co všechno prozradila v našem rozhovoru a na jaké nové knihy se mohou její čtenáři těšit?
Paní Jarko, co vás přivedlo k zálibě v historii?
Co mě přivedlo k zájmu o historii? Nevím, prostě něco v povaze, touha po poznání. Někoho baví čísla, jiného chemie nebo černé díry. Pro mě je historie poučení, dozvědět se, jak lidé žili bez televize, internetu, jak cestovali a čím se řídili. Život byl úplně jiný, jiná pravidla, oblékání, zábava, jiné psané i nepsané zákony. Ale stejné byly city, pocity, povahové vlastnosti. Láska, závist, nenávist, touha po moci a bohatství, ovládaly lidstvo v každé době. Historie je poučná, ale člověk nepoučitelný.
Vy jste známá tím, že máte velmi blízko k tajemnu a ezoterice…
Řešení záhad nechávám na odbornících a expertech, kteří touží poznat a odhalit to, co se v přírodě a vesmíru děje miliony let. Tajemno je pro nás něco, co nedokážeme vědecky pojmenovat, poznat. A přitom znám mnoho lidí, kteří cítí sílu místa. Proč asi vznikla poutní místa? Proč pořád pátráme po něčem, co nelze rozumem pochopit, ani nahmatat a spočítat? Prostě jsou věci mezi nebem a zemí, které nikdy nepoznáme, ale můžeme je vnímat a naslouchat jim pomocí vlastního podvědomí. Mně se dějí nevysvětlitelné věci celý život. Přestala jsem o nich přemýšlet, ptát se proč a naučila se je přijímat a řídit se tím, co naznačují, nebo kam vedou. A přitom si myslím, že současná doba a styl života tuto schopnost lidem utlumila. Je to ale velmi složitá otázka a nedá se na ni stručně odpovědět.
Ezoterika je prý myšlenkový směr. Já jsem o ní přestala přemýšlet a všechno, co mi život přináší, jak ke mně promlouvá prostřednictvím podvědomí, pocitů, citů, nebo chcete-li vesmíru, prostě přijímám. A jsem ráda, že tomu rozumí i rodina a dokonce se ptá a věří, protože spoustu věcí mezi nebem a zemí vnímáme, ale ne každý je dokáže správně chápat. Jsou však znamení, vzkazy a varování která se nedají přehlédnout.
Možná i tohle vás ovlivnilo v psaní? Kdy jste začala psát své knihy, bylo v tom něco osudového?
Já jsem se k psaní vlastně nerozhodla. Prostě jsem jednoho dne, byla to sobota, měla potřebu sednout k počítači a příběh, který jsem měla v hlavě, dát na papír. Roky jsem pracovala jako sociální pracovnice a inspirace ze života lidí bylo hodně. Netoužila jsem nikoho poučovat, ale myslím, že životní příběhy ze současnosti i z historie mohou být poučné především pro ty, kteří touží po poznání a pochopení jednání lidí v určitých situacích.

Takže témata pro své knihy čerpáte z těchto životních příběhů?
Čerpám z příběhů lidí, které se opravdu odehrály. Třeba v románu Neplakej, vrátím se pro tebe se dějí věci, kterým se nechce věřit, ale já jsem naslouchala vyprávění jedné ženy celé dopoledne a věděla jsem, že to napíšu, i když i pro mě byl vztah otce a dcery neuvěřitelný, tak jako některým čtenářům. Stejně tak Dům v podhradí, je to příběh plný tajemna, náhod a zvratů. A opravdu se odehrál. K historickým tématům si vždy seženu podklady, fakta, životopisy a na ty pak navlékám příběh, který musí plynout stejně jako historické záznamy. Nepopírám, že nechám pracovat fantazii, ale i ta se opírá o skutečná fakta, zaznamenaná v kronikách, nebo knihách historiků.
A jakou literaturu čtete?
Přečetla jsem spoustu knih, ale nejradši mám Quo vadis a Egypťan Sinuhet. Možná proto, že jsou vzpomínkou na tatínka, z jeho knihovny, a je v nich hodně moudrosti.
Na co se mohou vaši čtenáři těšit do budoucna?
Dokončuji historickou krimi pro nakladatelství MOBA, z doby staroměstského kata Jana Mydláře a chystám pro Alpress Polyxenu, jednu z nejznámějších šlechtičen, rozenou z Pernštejna, provdanou za Viléma z Rožmberka a později za Vojtěcha z Lobkovic. Mám o ní mnoho informací ze dvou tlustých životopisných knih, tak věřím, že se mi podaří ji popsat jako ženu, která první manželství uzavřela z rozumu a na přání rodiny, do Vojtěcha se pak zamilovala a provdala se z lásky, která ji přinesla to nejcennější, čeho se v prvním manželství nedočkala. Sama narození syna nazvala zázrakem. Tak snad se mi podaří se všemi informacemi prokousat a popsat zajímavé okamžiky jejího života.
A co vy sama si přejete pro sebe?
V klidu, štěstí a ve zdraví spokojeně žít, užívat si s vnoučaty, s rodinami obou synů, prostě jen tak být a dělat, co mě a manžela těší. Mít radost se setkání s přáteli, těšit se z každého dne a taky psát, povídat si se čtenáři.

Jaroslava Černá (*1959)
- Vystudovala gymnázium a sociálně právní školu, až do revoluce pracovala na městském úřadě jako sociální pracovnice. A po revoluci začala jako OSVČ postupně psát.
- Ráda s manželem lehce sportuje, podniká procházky do přírody, ale taky si nechává líbit posezení u kávy a povídání o čemkoliv.
- Je autorkou více než 35 románů. Psali jsme například o její nové knize Paní na Svojanově: Láska pevnější než kámen.
Foto: archiv paní Černé
| < Předchozí | Další > |
|---|




Terezu Tobiášovou už nějaký ten pátek můžeme vídat jako moderátorku na úspěšné televizní hudební stanici Óčko. Za svou kariéru měla možnost poznat nespočet kvalitních českých interpretů a dělat ...
POŠEMBEŘÍ TOUR je název řady koncertů českobrodské rockové kapely CZ (Celé Znova), které proběhly v první polovině roku na území Pošembeří. Za turné jsme se ohlédli společně s baskytaristou a zpěvákem kapely Stanislavem Potměšilem.
Sklářské skvosty zaplnily od 21. září ambit kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Prezentace prací účastníků 4. ročníku prestižní mezinárodní soutěže pro studenty vysokých uměleckých škol Stanislav Libenský Award
V české premiéře se ve Východočeském divadle v Pardubicích představila detektivní hra Agathy Christie Poslední víkend.
Ačkoli obě nyní hodnocené knihy, jak Holubcovo Ještě nejsme za vodou, tak Malaníkové Autenticita ve světě médií, jsou maximálně rozdílné, spojuje je důraz na prozkoumávání vnějškově doložitelných faktů a hodnověrnost následné percepce. Není pak rozhodu...