Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Na scéně opery Národního divadla Brno propůjčila svůj hlas řadě krásných rolí a byla nejen Carmen, Káčou, Varvarou nebo Rosinou, ale také si Jana Hrochová zazpívala takzvané „kalhotové“ role, které k mezzosopránu patří, a nejnověji je takovou i Orlowský z opery Netopýr.

Své první pěvecké zkušenosti jste měla v Šumperském dětském sboru v rodném Šumperku. Co vás přivedlo ke zpěvu a hrála jste v dětství také na nějaký hudební nástroj?

Motýli, tehdy Šumperský dětský sbor, jsou jeden z nejlepších dětských sborů v naší republice, takže mě do něj rodiče přihlásili. A tam začala moje láska ke zpěvu, nedovedla jsem si představit, že bych měla se zpěvem někdy skončit. Všechny koncerty, zájezdy, soustředění, rodinná a kamarádská atmosféra dělaly mé dětství nádhernější. Moc mě to bavilo. Hrála jsem taky na housle a sama se učila na kytaru. Vše už jsem zúročila v operách, které režíroval Ondřej Havelka.

Zpěv jste studovala na Pražské konzervatoři u prof. Jarmily Krásové, která vám předpověděla, že jednou budete na scéně zpívat roli Kostelničky, což se vám po letech splnilo. Jak na tuto dámu opery, zpěvu a divadla dnes vzpomínáte, jak vás profesně obohatila a ovlivnila?

Na paní profesorku vzpomínám s úctou a ráda. Byla upřímná, trošku rázná a nemazala nám med kolem pusy, takže když pochválila, tak po právu. To mě vyškolilo do budoucích divadelních let. Při učení Kostelničky jsem na ni hodně myslela a stále si pamatovala, jak ji skvěle zpívala ona. Naučila mě nebát se výšek a koloratur.

V letech 1997–2000 jste byla členkou Opery Mozart v Praze a také vystupovala s ansámblem Ars Cameralis a lidovou hudbou s ansámblem Muzika Jara. A od roku 2000 jste členkou opery Národního divadla Brno, kde jste svůj mezzosoprán propůjčila jak Carmen, tak Káči (Čert a Káča), Varvaře (Káťa Kabanová), Rosině (Lazebník sevillský), Suzuki (Madama Butterfly), Lišákovi (Liška Bystrouška)… A jak sama říkáte: „Já si všechny sny splnila.“ Přesto je nějaká role, kterou byste si ráda ještě zazpívala?

Ráda bych si znovu zazpívala Kostelničku, tak doufám, že se toho ještě dožiji…

K mezzosopránu patří také takzvané „kalhotové role“ a vy jste si takovou kalhotovou zahrála v Perníkové chaloupce, kde jste byla Jeníčkem. Jaké to bylo, být prostě za kluka?

Já jsem celou dobu zpívala kalhotové role, byla jsem na to dobrý typ. Dokonce i teď, když už na to nemám postavu, zkouším Orlowského z Netopýra. Bylo to určitě zajímavé přemýšlet a chovat se jako chlap. Pozorovala jsem kluky ze studijních důvodů, jak chodí, jak mluví, byla to legrace.

O sobě říkáte, že ráda zpíváte díla Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů (nahrála jste pět CD s jeho kompletní písňovou tvorbou). A co současní skladatelé, je někdo, jehož dílo vás zaujalo?

Bavila mě naše opera Orlando, kterou napsala Lubica Čekovská. Ale i jiní současní skladatelé mě zaujali.

Vaše pěvecké výkony vám vynesly od publika NdB třikrát cenu DIVA. Také máte širší nominace na Cenu Thálie – za role Dulcinée (Don Quichotte) a Hermie (Sen svatojánské noci). A jak říkáte: „Každá pochvala vždy potěší, ale my umělci máme to štěstí, že se dozvíme hned po výkonu, zda publikum zaujalo či ne. Reakce publika potleskem je naše ocenění.“ Platí to stále?

Ano, platí to stále, je krásný pocit, když publikum aplauduje ve stoje a dává najevo, že se mu představení nebo koncert líbily.

Čím je pro vás divadlo a čím hudba?

Já to nedokážu oddělit, pro mě je vždy divadlo spjaté s hudbou, kdyby nebylo, byla bych činoherečka. I na koncertě hraji a snažím se ztvárnit to, co zpívám.

V soukromí jste maminkou syna Štěpána a dcery Lucie. Kráčejí ve vašich šlépějích nebo je zajímá úplně něco jiného?

Zatím kráčejí, ale uvidíme, co bude. Štěpán studuje sólový zpěv, doma mi říkal, že zpívat nebude a u přijímacích zkoušek tvrdil, že chce být sólistou Národního divadla. Lucinka zpívá neustále, ale zatím chce být veterinářkou.

A co volný čas, jak jej ráda trávíte? Co vám říká slůvko relax?

Nejraději jsem s dětmi doma nebo na výletě. Volného času teď moc není, takže už se moc těším na letní prázdniny a měsíc a půl volna.

Foto: archiv Jany Hrochové 

Jana Hrochová:

• Známá také jako Wallingerová, rozená Štefáčková.
• Pochází ze Šumperku.
• 1993–1999 studium na Pražské konzervatoři ve třídě Jarmily Krásové.
• Od roku 2000 členka opery Národního divadla Brno.
• Za rok 2005, 2008 a 2010 získala cenu diváka DIVA Národního divadla Brno.
• Širší nominace na Cenu Thálie – v roce 2012 získala za roli Dulcinée v inscenaci Don Quichotte (Divadlo F. X. Šaldy v Liberci) a v roce 2013 roli Hermia v inscenaci Sen noci svatojánské (Národní divadlo Brno).
• V roce 2014 debutovala rolí Carmen v Theater Freiburg.
• V roce 2016 debutovala na festivalu Proms za doprovodu BBC Symphony Orchestra v londýnské Royal Albert Hall.
• Info na: www.janahrochova.cz