Kultura21.cz

Za uchovávání tradice ručně dělaných slamníků neboli stružoků obdržela v lednu 2025 titul Mistr tradiční rukodělné výroby Moravskoslezského kraje za rok 2024, čehož si Kristýna Muchová velice váží a dělá jí radost, že jsou i v současnosti lidé, kteří se o původní řemesla a zvyky zajímají. O její výrobky je stále velký zájem, a to nejen doma, ale i v zahraničí.

K výrobě stružoků neboli slamníků, jste se dostala, když jste potřebovala vyměnit matraci. A protože jste vhodný slamník nesehnala, pustila jste se do jeho výroby sama. Jaký byl váš první slamník? A jaký to byl pocit, vidět své dílo a moci na něm klidně spát?

Jako každý první výrobek nebyl dokonalý, ale měla jsem z něj radost. Zpočátku bylo třeba si zvyknout na „jiné spaní“. Bylo to, jako bych spala na seně ve stodole. Vybavovaly se mi vzpomínky na prázdninové nocování. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím.

Než jste se k tomuto tradičnímu řemeslu ale dostala, nejdříve jste vystudovala přírodovědeckou fakultu a věnovala se finančnímu poradenství. Co vás přivedlo ke studiu na přírodovědecké fakultě a jak vás ovlivnila práce ve finančním sektoru?

Od dětství je můj život úzce spjat s přírodou. Měli jsme a ještě máme hospodářství, které nás dosud z velké části živí. Jak to na statku chodí, musíte s přírodou spolupracovat, aby to klapalo. Začala jsem studovat vysokou školu až v mateřství a přírodovědecká fakulta byla jedna z těch, která nabízela dálkové studium, byla blízko, a to i mému srdci. Finance tvoří hlavní část mého živobytí. Jako živnostník jsem se musela naučit fungovat ve velmi konkurenčním prostředí. Musela jsem na sobě hodně pracovat. Mělo to i své výhody, např. svobodu v plánování času, v množství práce.

Jak sama říkáte, celý život žijete na statku. Sama s rodinou bydlíte v Mostech u Jablunkova na Frýdecko-Místecku. A postup na výrobu slamníků jste si pamatovala od svých rodičů a babičky a řemeslo předáváte také svým dětem. Jak vzpomínáte na období svého dětství a jak vás ovlivnilo to, že jste vyrůstala právě na statku v náručí přírody?

Fyzická práce byla u nás samozřejmostí. Když bylo třeba, šlo se pracovat, i když bych raději trávila čas jinak. Bylo to těžké i krásné zároveň. Rodina trávila spoustu času spolu – u práce, většinou venku v přírodě. Naučilo mě to, že se manuální práce nebojím – krásně se tím vyrovnává moje duševní činnost ve financích. Vím, co znamená dobře pracovat, a proto si vážím poctivé práce lidí i jejich výrobků a umím je ocenit. Takové poctivé stružoky chci dělat i já.

Na výrobu stružoků používáte starý druh žita, křibici (žito trstnaté, také zvané „jánské žito“), které doroste dvou metrů. Sama jej pěstujete a tradičním způsobem zpracujete. „Muž kosí, já dělám snopy, děti dělají povřísla a těmi pak snopy vážeme. Ve snopech se sláma lépe suší. Celá rodina to pak mlátíme cepy.“ Proč právě tento druh žita?

V čase vysokoškolského studia jsem absolvovala i několik kurzů permakultury. Oslovila mě bezorebná metoda pěstování obilí. Chtěla jsem to zkusit a hledala jsem k tomu odpovídající odrůdy. U toho jsem si pořídila i semena křibice. Bezorebně se mi obilí pěstovat nedařilo. Čemu se ale u nás velice líbilo, bylo žito křibice. Oproti jiným odrůdám má tu výhodu, že je dvouleté. Pokud se seje na sv. Jana, pak se ještě tentýž rok sklízí nazeleno a další rok již dozraje úplně. Také se dobře hodí do stružoků, protože jeho sláma je dlouhá a pevnější než jiné obilí. Je tedy ve slamníku přes celou délku a nepíchá. Stružok takto vydrží déle, než se proleží.

Samotné plnění slamníků, jak sama přiznáváte, zvládáte rychle a polštář máte za dvacet minut. A vyrobila jste již hezkou řádku stružoků jak do kolébky, dětské postýlky, tak do postelí. A je o ně stále zájem. A lidé si je můžou objednat na jarmarcích, které objíždíte s postelí a matrací (kvůli vyzkoušení) nebo na webu Górolsko Swoboda. Jste jediná v regionu, kdo se jejich výrobě věnuje, a neznáte nikoho, kdo by v Čechách toto řemeslo dělal. „Asi jsem poslední i v Evropě, protože mě kontaktují i lidé ze zahraničí, kam jsem taky už prodala několik slamníků. Jsou tedy zřejmě obecně k nesehnání.“ Co vás na výrobě slamníků baví? Čím vás tato rukodělná práce naplňuje a čím obohacuje?

Na slamnících mě baví, že jsou tak jednoduché a přitom geniální … primitivní paměťové matrace, zcela ekologické a regionální. Celý proces výroby slamníků je mojí srdcovou záležitostí. Vyvolává mi vzpomínky na dětství, kdy čas plynul tak nějak jednodušeji a příjemněji. Jako rodina trávíme čas u práce spolu, můžu předat něco užitečného i další generaci. Je to další dílek možné soběstačnosti. A u některých činností se krásně vyvětrá hlava.

Vaše slamníky mají povlaky ušité ručně z přírodního materiálu, směsi bavlny a lnu a vydrží s jednou náplní až tři roky. Šijete si také povlaky nebo máte k tomu švadlenu?

Ano, pokud to jde, používám přírodní materiál regionálního původu nebo alespoň vyrobený v České republice. Každý slamník je ruční práce. Zpočátku jsem si šila povlaky sama, teď už využívám služeb švadlenky.

Za uchovávání tradice ručně dělaných slamníků jste lednu 2025 získala titul Mistr tradiční rukodělné výroby Moravskoslezského kraje za rok 2024. Co pro vás toto ocenění znamená?

Ocenění je pro mě jakýmsi zadostiučiněním za mou práci. Velice si ho vážím. Dělá mi také radost, že jsou i v současnosti lidé, kteří se o původní řemesla a zvyky zajímají.

Dočetla jsem se, že byste ráda pořádala také kurzy pro zájemce výroby slamníků. Setkala jste se s někým, kdo měl o to zájem, s kým jste se podělila o své zkušenosti, kromě své rodiny?

Ano, již vícekrát se mě lidé ptali na možnost kurzu, či nějaké bližší informace. Co potřebovali, to jsme prodiskutovali. K pořádání kurzů potřebuji vytvořit vhodné prostředí. Někdy se to určitě podaří.

Máte vůbec čas na jiné zájmy, koníčky? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Volného času moc nemám. Když už se nějaký vyskytne, jako přírodovědec připravuji pokrmy z různého jedlého býlí nebo také ráda čtu.

Foto: archiv Kristýny Muchové