Kultura21.cz

Původně směřovala k baletu, ale zasáhl osud v podobě zranění a tak se našla v herectví. Jako divadelní herečka prošla několika scénami a po narození dvou dcer si dala na čas od divadla volno a letos se Marta Dřímal Ondráčková na jeviště vrátila rolí Horacia v inscenaci Hamlet. Věnuje se obličejové józe a stala se z ní popularizátorka přirozených technik práce s obličejem. Vymyslela metodu #udrzksicht, podle které nazvala také svoji knihu, která se letos objevila na knižních pultech.

Již krátce po narození jste se objevila na scéně, a to v baletu Broučci, v němž jste nakonec tančila do svých čtyř let. A sama říkáte: „Divadlo je součástí mojí duše, mám ho vtisknuté do DNA.“ Jaké to bylo vyrůstat v divadle? Jak na ten čas s odstupem vzpomínáte?

Pořád s láskou. Bylo tou kouzelné, barevné, rychlé, smrdělo to po cigaretách a přepáleném prachu z reflektorů. Byl to splněný sen, protože jsem měla k dispozici nekonečné množství kostýmůu, flitrů, barviček a zároveň jsem si velmi brzy uvědomovala, že je to všechno poctivá dřina. K divadelnímu řemeslu mám velkou úctu.

Váš tatínek Ctirad Ondráček byl sólistou baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (tehdy se jmenovalo Státní divadlo Ostrava) a maminka Danuše Klichová je herečkou. Velice brzy jste se rozhodla pro herectví a již čtvrtý ročník gymnázia jste dodělávala s prvním ročníkem na JAMU v Brně, kde jste studovala muzikálové herectví. Jak se vám to dařilo zvládat? Na jedné straně maturovat a na druhé začínat na vysoké?

To jsem ještě žila každý večer dost aktivní studentský život! A byl to opravdu extrémní rok. V takových případech jde vždycky o lidi. Na gymnáziu věděli, že jim uteču, když to půjde, že je to pro mě jen přestup, čekačka. Měla jsem štěstí na skvělé pedagogy, kteří mě nemučili, a naopak mi radili, abych tu školu hlavně dodělala. Takže mi třeba byla rozmluvena maturita z matematiky, kterou jsem si chtěla dát jen tak, z hecu. Na JAMU jsem intenzivně fungovala už čtyři roky před mým vlastním studiem, to byl pro mě domov. I s náročným režimem jsem vplula do známých vod a v klidu plavala dál.

Neuvažovala jste o studiu baletu, když jste v něm začínala, a pokračovat ve šlépějích tatínka a dědečka?

Samozřejmě. To bylo v plánu od mého narození. Jenže já si natrhla achilovku, pár týdnů před zkouškami na konzervatoř, při naprosté banalitě během tělocviku. Sádra od prstů po kyčel na dva týdny rozhodla. Zjistila jsem, že se mi do toho baletního drilu nechce zpátky a že herectví mě těší mnohem víc. Přesto jsem se, díky muzikálu, k tanci vrátila naplno jak ve škole, tak na jevišti. Mít v souboru herečku, která má schopnosti profesionální tanečnice se prostě hodí.

Foto: Jana Janěková

Jako divadelní herečka jste prošla scénami – Slezské divadlo v Opavě (Marie Stuartovna), Horácké divadlo v Jihlavě (Země je kulatá, Médea, Ondina, Někdo to rád horké …), Divadlo pod Palmovkou v Praze (Rain Man), Městské divadlo v Brně (Poprask na laguně, Limonádový Joe). Zahrála jste si řadu rolí jako např. Frosina v Lakomci, Judita ve Zvonokosech, Kapuletová v Romeovi a Julii, Katja v Interview. Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste si ráda zahrála? V čem vás mohou diváci vidět? Dočetla jsem se, že vás čeká spolupráce s herečkou a režisérkou Janou Janěkovou na inscenaci Hamlet.

O těch vysněných vám neřeknu, to je stará herecká pověra. Ale o té současné už můžu, mám po premiéře Hamleta, kde mi Jana Janěková svěřila roli Horacia, princova nejlepšího přítele, kterému Hamlet umírá v náručí. Kromě nadčasového Shakespearova mluveného slova, zaznívají v inscenaci i jeho sonety ve zpívané formě. Zhudebnila je naše pedagožka a skladatelka Dada Klementová a vznikl naprosto výjimečný projekt, který je opravdu esencí Shakespeara a je tak aktuální, až z toho mrazí.

Kromě herectví se věnujete také lektorování, a to obličejové jógy, kterou jste objevila, jak sama říkáte, kvůli divadlu, když jste zkoušela hru Interview, v němž jste hrála mladičkou filmovou hvězdu, a vám bylo již o něco více. A tak, abyste vypadala na tu dvacítku, objevila jste cviky na obličejovou jógu. A nakonec, jak sama říkáte, vás to úplně pohltilo. A vymyslela jste metodu #udrzksicht. Co vás baví na práci lektorky? Je to ta možnost předávat nejen své zkušenosti, ale také vidět i výsledek, změnu v obličeji po pravidelném cvičení?

Já to označení lektorka vlastně nemám moc ráda, možná jsem spíš popularizátorka přirozených technik práce s obličejem. V první řadě mě na tom baví kontakt s lidmi, protože #udrzksicht do velké míry stojí i na mém nekonvenčním podání, nekorektním humoru a sebeironii. Občas mi připadá, že je to víc stand up než workshop. O tenhle přesah se snažím i na sociálních sítích a snad se mi i tím daří vymezit se oproti těm stovkám slečen, které se o něco takového snaží. #udrzksicht je totiž světově unikátní metoda, spojila jsem dva přístupy, které si všeobecně konkurují, a ano, potom, když vidíte ty výsledky, je to velmi naplňující. Jsem šťastná, že můžu tímto způsobem dávat radost, protože ty změny začínají uvnitř, obličej je jen odráží.

Foto: Jan Šmach

Svými příspěvky o této metodě, které jste sdílela na Instagramu, jste zaujala editorku Martinu Muzikovou z nakladatelství Grada, která vám nabídla, zda byste nechtěla všechno spojit do knihy, a tak se v roce 2025 na knižních pultech objevila vaše knížka #udrzksicht. Jak se vám návod, jak bojovat proti stárnutí pleti, psal? V jednom rozhovoru jste řekla, že myšlenka na knihu u vás zrála dlouho.

On to právě není návod, jak bojovat proti čemukoliv. V knize je kompletní metoda, se kterou ale kromě těch jednotlivých kroků, které vedou k udržení kondice obličeje, úzce souvisí vnitřní nastavení, sebepéče zaměřená často víc na duši než na tělo. Všechno se vším souvisí, je potřeba vnímat se jako komplex. Samotné techniky a jednotlivé principy se mi popisují velmi lehce, už je to v mojí pracovní rutině tak dlouho, že se slova hrnou na papír sama. Největší oříšek byl poskládat vše tak, aby to bylo stručné, zároveň obsahovalo veškeré důležité informace, nezahlcující, dobře čitelné a pochopitelné. Jsem šťastná, že jsme šli cestou ilustrací, které pro knihu vytvořila má kamarádka, ilustrátorka Jana Melková. Potvrdila se má intuice, že v tomto případě pero a štětec dokážou zachytit a přenést pohyb na papír mnohem autentičtěji než fotografie. V rámci knihy jsme využili i QR kódů, pod kterými najdete ty nejsložitější techniky.

O sobě přiznáváte, že jste knihomol. Milujete Zolu, Márqueze, Shakespeara, Kunderu. Remarquovo Nebe nezná vyvolených. Jaká knížka vás v poslední době zaujala?

Všem výše zmíněným se hluboce omlouvám, ale aktuálně jim dělá v knihovně společnost absolutně odpočinková literatura, jelikož desetiproudá dálnice v mé hlavě, která neustále generuje nové projekty a mateřství na plný úvazek má u mě jediný vypínač. Dřív to byla fantasy literatura, ale tím už teď můj mozek nedokáže odpočívat, takže jsem objevila kouzlo spicy literatury a už jsem stihla přečíst kompletní Rebeccu Yarros, Abby Jimenez, Elsie Silver, Ali Hazelwood nebo Sarah J. Maas. Některé ty knížky jsou naprosto fantastické! Vzhledem k tomu, že přečtu i tři knihy za týden, mám celkem slušný vzorek pro srovnávání.

Foto: Jana Janěková

V soukromí jste maminkou dvou holčiček. Vedete je také k umění? A jak se vám daří zvládat své mateřské poslání s povoláním herečky?

Ony se vedou samy. Jsme příznivci sebeřízeného vzdělávání a vycházíme z talentů a tužeb, které holky projevují. Pohyb mají obě v genech, aniž jsem se snažila to v nich probouzet, stejně tak muziku a herecký potenciál. Ale je jim i velmi blízké výtvarné umění. Krásno jim dělá evidentně radost. Ať se rozhodnou pro jakoukoliv cestu, budou mít naši absolutní podporu, jsou to jejich životy. Vzhledem k tomu, že jsem se na jeviště vrátila až teď, jsem měla opravdu plnohodnotný čas být s nimi. Neznají běžný divadelní pracovní rytmus a já jsem za to hluboce vděčná. I za to, že mě ta starší teď má možnost vidět na jevišti, ví, co tohle řemeslo obnáší a nekouká na to jen na fotkách.

Co vám říká slůvko relax? Jak ráda trávíte chvíle volna?

S rodinou a u knih. Vždycky jsem byla samotář a teď už můžu tuto svou misantropickou povahu v klidu nechat existovat.

Marta Dřímal Ondráčková:

• Narodila se 19. 2. 1983 v Ostravě.
• Maminka herečka Danuše Klichová (1949).
• Tatínek byl tanečník a sólista baletu Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (dříve Státní divadlo) Ctirad Ondráček (1954 - 2024), jehož otcem byl tanečník Bohumil Čegan (1921 - 1996).
• Vystudovala muzikálové herectví na JAMU v Brně.
• Šest let moderovala Snídani s Novou.
• TV a film – Ordinace v růžové zahradě, Rapl a Věříš si? - filmy - La Bęte du Gévaudan, Obsluhoval jsem anglického krále.
• Je vdaná a má dvě dcery a s rodinou žije v Brně.