Kultura21.cz

Beata Hlavenková je velice výraznou osobností nejen české, ale i světové hudební scény. Působí jako skladatelka, zpěvačka, pianistka a producentka. Její tvorba je vždy odvážná, oscilující mezi žánry a vycházející z hluboké znalosti jazzu, klasické hudby, popu a písničkářství. Beata je take držitelkou mnoha prestižních hudebních cen, skládá hudbu pro film a divadlo, aranžuje písně pro velký symfonický orchestr. Její touha tvořit je nevyčerpatelná, hudba je pro ni obrovským zdrojem energie. Je například i autorkou hudby k novému filmu Zátopek, o kterém v našem rozhovoru prozradila vice.

Jak se vám daří v těchto dnech? Jak je trávíte, když nemůžete koncertovat?

Děkuji za optání. V této chvíli nevím, kam skočit dřív... Určitě na to má vliv naše štěně, kterému je třeba věnovat dostatek času a pozornosti. Ale díky bohu za něj. A také dělám na několika věcech zároveň, v podstatě čtyřech albech, něco vyjde tenhle rok něco příští, hudbu pro taneční představení, řeším změnu managementu, děti, rodinu, sem tam konzultaci a jiné malé práce/spolupráce. Taky se snažím mít někdy volný čas třeba na čtení a nějaké vzdělávání.

Máte čas navíc, nebo naopak více práce například na nových věcech, nebo v domácnosti?

Snad jen pozitivně v tom, že se mi daří pomalinku třídit doma nějaké věci a zbavovat se jich. To je taky dobrá aktivita…

A jak se odreagováváte, abyste mohla takzvaně hodit za hlavu to, co se kolem děje?

Nerada bych, aby to znělo jakkoli apaticky, protože situaci, ve které žijeme neberu na lehkou váhu, ale zároveň jsem usoudila, že když to budu sledovat míň, tak se možná nenakazím negativitou, úzkostí a taky vztekem, že se z toho bohužel někdy stává tak trochu politický boj a trochu Kocourkov. Snažím se přistupovat k situaci poctivě, v rámci svého svědomí a vědomí. Myslím, že ale všeobecně platí, že pozitivní smýšlení i náhled může spoustu věcí pozitivně ovlivnit.

Na konci února vystoupíte v Národním divadle v rámci akce Národ sobě, kultura Tobě. O jakou akci se jedná?

O akci toho zatím sama mnoho nevím. Vnímám ji jako takový bonbónek. Je to ale zároveň i oříšek pro pořadatele v současné situaci. Bude to jistojistě pestrá akce plná různých, nečekaných spojení.

V plánu je zde vaše nová píseň a duet s Otou Klempířem. Jak jste se vy dva dali dohromady a jak si rozumíte profesně a lidsky? Co vás spojuje?

Baví mě lidi, kteří, slovy Oty, rezignovali na stárnutí. Baví mě lidi, kteří jsou stále kreativní a taky tak trochu v pubertě. Ano, tady se něco málo zrcadlí… Miluju J.A.R.a Otovy rázovité texty. Poslala jsem mu CD Sně, ani nevím, co mě to tehdy napadlo. Po počáteční komunikaci na sociálních sítích, jsme se setkali osobně a padli si do oka. S respektem a zalíbením v tvorbě toho druhého, jsme začali kout plány. Však sa uvidí, jak se říká u něho na Moravě, co z toho bude. V Národním divadle to bude naše první společné “dílko” - píseň Láska, tvl! Je to fakt hezká a poetická věc, řekla bych.

Na podzim by mělo vyjít vaše sólové album. Můžete nám o něm něco prozradit?

Bude to druhé celé zpívané album. Bude se na něm kromě mého spoluhráče Oskara Töröka podílet celá úžasná Kapela Snů, která právě vznikla po vydání alba Sně a bohužel odehrála dost málo koncertů. Měla totiž premiéru dva měsíce před první karanténou. Na albu budou hosté a já se budu prezentovat ve více písních i jako textařka. Chci oživit jednu svoji píseň z dávného projektu Eternal Seekers a mám ještě další překvapení…

Ovlivní jeho podobu nějak současná situace? V čem bude jiné, než vaše předchozí deska s názvem Sně?

Nevím, zda bude zásadně jiné. Je ale pravda, že jeden text vznikl pod vlivem počáteční karantény a celkové změny fungování světa… Ale ten text tohle reflektuje jen vzdáleně, možná to nebudete ani tušit… Též pokračuji v mé obrovské zálibě ve zpívání a to jednak tak, že se pokouším o nějaké další překonání limitů a taky díky úžasné vokální průvodkyni Pavle Fendrichové a jejímu velkému daru pracovat s lidmi a jejich hlasy. Což zdaleka není jen čistě technická práce.

A jak se vám na něj nyní pracuje? Probíhá vše klasicky, nebo jste se musela nějak přizpůsobit, s něčím bojovat?

Nebojuji. Naopak. Když mám chuť, ponořuji se do příprav - do psaní hudby, textu, nahrávání atd… Můj muž se na něm též velkou měrou podílí. Ráda s ním nahrávám vokály. Je též členem Kapely Snů a spoluproducentem všech mých alb. Smutné ale je, že kolega Oskar Török je kvůli absenci koncertů zpátky na Slovensku.

Máte také nový e-shop, co vše si na něm mohou vaši fanoušci pořídit? A o co evidujete největší zájem?

Mám na něm svoji hudbu v různých podobách. Jako CD, LP a též i jako notové zápisy. Pak nabízím dětskou knihu s CD a také konzultace. Nově i krásná designová trička navržená Zuzanou Lednickou, která dělá obaly mých alb. Nejvíc zaujalo tričko s akvarely Milana Starého, který doprovodil svoou tvorbou mé album Bethlehem.

Jste autorkou hudby k novému filmu Zátopek. Co se vám vybaví, když se řekne Emil Zátopek?

Určitá umanutost, vtip, houževnatost.

Můžete našim čtenářům nastínit, jak taková práce probíhá? Dostanete se k celému filmu, nebo pracujete jen s jeho fragmenty?

Mám samozřejmě přístup k celému filmu, to by se jinak asi dělalo dost těžko. Samozřejmě nejdřív se čte scénář, pak se sem tam zajde na natáčení, řeší se prvotní nápady, obsazení, atmosféra atd… Po prvním natáčecím dnu, který jsem navštívila, mě napadlo, vytvořit jeden hudební motiv v tempu průměrného Zátopkova běhu. Někdo spočítal, že to bylo 184-198 kroků za minutu. A tak nějak obrazově, myšlenkově a pocitově probíhá tvorba. A s Davidem Ondříčkem se pracuje náramně dobře.

V čem se práce na hudbě pro film liší od jiného skládání? A kolik času to přibližně zabere?

Co jsem pochopila a snažím se tomu dostát je, že hudba by měla ve filmu doprovázet obraz. Musí být určitě nějak silná, zapamatovatelná, alespoň tedy něco z ní, ale nikdy by neměla přebít plátno a děj na něm. Je to celé jeden velký úžasný organismus, kde musí všechno dohromady dobře fungovat. A času to zabere někdy ukrutně mnoho než se dojde k té správné atmosféře… Ale to je tak trochu někdy i u vlastní tvorby… Člověk píše, zkouší, skládá, a pak stejně nakonec musí přijít ono políbení múzy, aby to zafungovalo a člověk byl spokojen. Což je další atribut mé tvorby a práce, nepouštím nic, za čím si absolutně nestojím.

Hudba je nedílnou součástí vašeho života. Dokážete si tak i něco pustit například k odpočinku? A co za poslech byste v závěru doporučila našim čtenářům?

V poslední době si hodně pouštím moji oblíbenou, akustickou a geniální kapelu Punch Brothers. A pak taky poslouchám různé jazzové nahrávky, ke kterým bych se už normálně nedostala, ale které hledám do svého pořadu Jazzový podvečer na stanici Vltava…

Děkuji za rozhovor.

Autorka foto: Anežka Horová