První úspěch slavila již jako žákovská mistryně ČR v kanoistice. Pak se dvakrát stala juniorskou mistryní světa v běhu na lyžích. Během své aktivní sportovní kariéry byla Kateřina Neumannová dvakrát mistryní světa v klasickém lyžování a v roce 2006 si odnesla zlato ze ZOH v Turínu.
Pocházíte z Písku a po vzoru bratra jste začínala jako kajakářka. Pro právě tento sport? Co vás ještě kromě sportu bavilo?
Ke kanoistice mě přivedl brácha, ale na tomto sportu mě bavila především dobrá parta lidí okolo vody. Navíc na loděnici chodila i máma, rodiče tam měli turistický kajak, tak se mi tam zalíbilo a strávila jsem tam v dětství dost času. Pak přišly i úspěchy, stala jsem se žákovskou mistryní ČR.
Co vás přivedlo k lyžování, ke kterému jste se dostala až v době dospívání?
Já lyžovala už od dětství, ale víc mě bavily sjezdovky. S rodiči jsme pravidelně jezdili na Šumavu, oni mě směřovali spíš na běžky, ale mě to dlouho moc nezajímalo. Bavilo mě to spíš s klubem sjezdařů a dlouho jsem to kombinovala.
Tréninkům a lyžování jste věnovala každou volnou chvíli. Přitom jste studovala sportovní gymnázium a coby juniorka jste se dvakrát stala mistryní světa. Jak jste to v té době prožívala?
Byly to krásné roky, protože se mi začal otvírat svět velkého sportu, přicházely první úspěchy. Zároveň jsem ale začala už hodně trénovat a vlastně jsem nedělala nic jiného než sportovala a doháněla školu. Běžný život mých vrstevníků mě míjel, hodně jsem cestovala, ale byla často i sama na Šumavě.
Od svých osmnácti let jste se stala profesionální sportovkyní a zúčastňovala se různých mistrovství, olympiád. Během své plodné kariéry, která trvala do roku 2007 jste se dvakrát stala mistryní světa v klasickém lyžování a v roce 2006 jste si odnesla zlato ze ZOH v Turínu. Jak na toto období vrcholového sportu vzpomínáte?
Já vzpomínám dobře na celou kariéru, ale je pravda, že po narození dcery Lucky nastalo „zlaté“ období a vlastně snová doba. Měla jsem krásnou dceru, servis svého okolí, čerstvě dostavěný barák na Šumavě a výhry na mistrovství světa a olympiádě. Nemohly to být lepší roky, i když samozřejmě stále vykoupené tvrdým tréninkem.
Sportu jste zůstala věrná. Na Ministerstvu obrany jste měla na starosti koncepci a reprezentaci armádního sportu. Proč právě armádní sport? Čím vás tato práce obohacuje?
Teď už nejsem na ministerstvu, ale v ASC Dukla. Ale je to vlastně podobné, stále jde o armádní sport. Nevím, jestli mě ta práce obohacuje, ale jsem stále blízko sportu a sportovcům, i když už na straně funkcionářů.
Vaše maminka je učitelka tělocviku, tatínek byl lékař, stejně tak i bratr. Neuvažovala jste, že byste se vydala v jejich šlépějích?
Medicína mě nelákala, krev mi nikdy nedělala dobře (smích). To spíš mi je bližší pedagogická činnost, i když i zájem o toto povolání časem opadl. Ale částečně jsem se k němu dostala, mám na starost pár studentů FTVS, kteří si vybrali jako specializaci běžecké lyžování.
Nějakou dobu působíte také jako komentátorka v televizi. Jak se cítíte v této roli, když nesoutěžíte, ale komentujete výkony jiných?
To je jen takový „vedlejšák“, moc často v televizi nejsem. Docela mě to ale baví, zvlášť když se jedou zajímavé a napínavé závody. Cítím se v této roli dobře, protože první zkušenost s komentováním sahá do doby mé kariéry.
Máte v lyžování svého favorita?
Úplně ne. Samozřejmě ráda vidím dobré výsledky českých závodníků, dobře se pak závody komentují, má to jiný náboj. Ráda vidím napínavé souboje, ale je mi vcelku jedno, kdo v nich bojuje.
V rádiu máte vlastní pořad Páteční finiš Kateřiny Neumannové a do pořadu si zvete různé hosty. Jednou jste řekla, že byste velice ráda pozvala do svého pořadu bývalého tenistu Ivana Lendla. S kým byste si ještě v pořadu ráda popovídala?
Těch zajímavých hostů byla celá řada a nemusí to být zrovna zvučná jména. Někdy je pro mě zajímavé i povídání s horolezce, nebo jinými sportovci, o kterých toho moc nevím. Dělat rozhovor se sportovcem, o kterém se ví skoro všechno je pro mě těžší.
V srdci Šumavy ve výšce 1 000 metrů nad mořem provozujete penzion Chalupa Kateřiny Neumannové. Na co se můžou u vás milovníci přírody těšit?
Na klidné rodinné prostředí, máme jen pět nadstandardně velkých apartmánů, tak u nás mají hosté klid a pohodu. Interiér chalupy je hodně nevšední a má svého ducha. Jinak je chalupa ideálním východiskem k sportovním aktivitám v zimě i v létě.
Jste maminkou dnes již dospělé dcery Lucie, která se dlouho věnovala tenisu, ale nakonec to pravé našla v atletice, v jejím případě je to běh na 400 a 800 metrů. Jak jste dokázala skloubit náročné povolání sportovkyně s posláním maminky?
Teď už to je v pohodě, dcera si sama řídí auto a je hodně samostatná. Byla ale doba, kdy jsem se doslova nezastavila. Buď jsem pracovala, nebo doma vařila a uklízela, nebo vozila Lucku po trénincích a po závodech. Byla jsem na všechno sama, tak mi to občas dávalo dost zabrat. Máme s Luckou ale pěkný vztah a jsem ráda, že jsem to s ní všechno prožívala.
Jste velice aktivní žena mnoha zájmů a profesí. Umíte odpočívat? Jak ráda trávíte chvíle volna?
Umím, ale nemám na to moc času (smích). Nejraději mám aktivní odpočinek, tedy trochu sportu a pak dobré jídlo, víno a přátele. Někdy si jen lehnu na Šumavě do sedací soupravy a koukám na cokoli v televizi. Potřebuji k odpočinku přírodu, ta mě nabíjí.
Kateřina Neumannová:
- Narodila se 15. 2. 1973 v Písku. Vystudovala sportovní gymnázium ve Vimperku a andragogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze (Mgr.).
- Je dvojnásobnou juniorskou mistryní světa, mistryně světa v klasickém lyžování v letech 2005 a 2007 a olympijská vítězka v běhu na lyžích z ZOH v italském Turíně v roce 2006. 7x zvítězila ve své sportovní kariéře v anketě Král bílé stopy, v roce 2006 získala Medaili za zásluhy.
- Dnes v televizi na ČT Sport komentuje světové soutěže v běžeckém lyžování, v Českém rozhlase Radiožurnál Sport má pořad Páteční finiš Kateřiny Neumannové, kde si zve zajímavé hosty. Pracuje pro Armádní sportovní centrum Dukla, kde má na starosti koncepci armádního sportu a reprezentace. Na Šumavě provozuje penzion.
- Její dcera Lucie Neumannová (2003) se věnuje atletice (běh na 400 a 800 metrů).
Foto: archiv Kateřiny Neumannové
< Předchozí | Další > |
---|