Kultura21.cz

Terezu Tobiášovou už nějaký ten pátek můžeme vídat jako moderátorku na úspěšné televizní hudební stanici Óčko. Za svou kariéru měla možnost poznat nespočet kvalitních českých interpretů a dělat s nimi rozhovory. U nás na webu kultura21.cz teď budeme mít tu čest vidět, jak se jí bude dařit na druhé straně mikrofonu.

Ahoj Terezo! Moc rád tě poznávám. Děkuju, že jsi sem k nám přijala mé pozvání, a dáme se do toho. Moje první otázka, protože pracuješ pro hudební televizi, se bude týkat tvého dětství a prvních hudebních zážitků. Jak ses dostala poprvé k muzice? Pamatuješ si, kdo tě k tomu dostal? Třeba rodina? Nebo jsi například byla hudbou okouzlena na první poslech stejně jako já, když jsem poprvé uviděl, jako malej kluk, dnes už neexistující hitparádu Eso s Terezou Pergnerovou?

Muzika byla se mnou už odmalička. Maminka i babičky mi vždycky zpívaly ukolébavky a lidovky. Přišla ale jedna dost nemilá zkušenost, a to, když jsem byla jako tříletý, dost vykrmený batole na koncertě Petera Nagyho. Ten mě tam tehdy bohužel sjel pohledem a místo vlídného slova jenom konstatoval: „Taká malá a taká tlustá!“
Tím se trochu rozjela moje fobie z koncertů a muziky vůbec. Trvalo mi pár let, než přišel někdo, kdo mě z toho dostal. A byl to Dan Bárta. Tam, když zpíval Jidáše v Jesus Christ Superstar, jsem se zamilovala do muziky a už mě to nepustilo. Láska zůstala, muzikanti se mění.

Jaká byla tvá první oblíbená kapela, popřípadě interpret?

Vím určitě, že první kazety (to, co přišlo po deskách a před cd a mp3), co jsem dostala od rodičů a babičky, byly od Paľa Habery a Janka Ledeckého. Takže to bylo asi to první, co se mi líbilo a co jsem poslouchala pořád dokola. Ale opravdovou fanynkou nějakého interpreta se považuju až od Oasis. A určitě od Dana Bárty.

Přejděme teď k tvé kariéře. Jak ses k ní dostala? Jaké byly tvé první dojmy po, řekněme, měsíci práce pro Óčko? Bylo to, co sis představovala? Nebo dokonce třeba ještě barvitější a lepší, než jsi očekávala?

Já jsem se okolo televize a rádia točila už odmalička, protože jsem chodila do Dismanova Rozhlasového Dětského Souboru. Ten mě nejen naučil mluvit, ale taky jsem díky němu mohla stát před kamerou a za mikrofonem. Neříkám, že mě ten svět okouzlil nebo fascinoval. Spíš se mi tam jenom líbilo a bavilo mě to, proto jsem u toho chtěla zůstat. A tak jsem se v devatenácti dostala k Expresradiu a ve dvaceti k Óčku. Óčko pro mě znamenalo moc, protože jsem měla vždycky ráda MTV a tohle bylo přesně to, co jsem chtěla. Óčko tady totiž plní stoprocentně funkci hudební televize. Jako jediná televize v Česku.

Jaký je tvůj nejhorší a nejlepší zážitek z přímého vstupu a jaký nejhorší a nejlepší okamžik jsi měla možnost zažít v zákulisí? Byl někdo z muzikantů problémovým hostem, kterého byste do vaší televize už třeba nepozvali?

Zážitků je moc. Někdy se člověk prostě blbě vyspí nebo nemá svůj den, takže říká blbosti nebo mu to nemyslí. Ale na to se naštěstí zapomíná. Z těch hezkých momentů by se dal natočit film nebo klip, nebo napsat kniha. (smích) U některých hostů je téměř jasné, že to bude zábava při vysílání i mimo něj. Třeba když přijdou Koblížci, Mig 21, Tomáš Klus nebo Ewa Farna.

V nedávné době se svět doslova zbláznil se zábavným tanečním fenoménem Harlem Shake. Vás to taky neminulo. Kdo přišel na tento nápad? Byla to režie nebo nějaký tancem posedlý moderátor?

Na první live vysílání Harlem Shake přišel náš dramaturg Lexa Guha. A myslím, že to byl super nápad. Já měla v té době zápal plic, druhá antibiotika v řadě a stejně jsem do toho šla a přes ten stres a honičku okolo jsem si to hrozně užila. Poslední dobou se snažíme na Óčku podobné akce dělat častěji a ukazovat divákům, že to jde úplně v pohodě - být trendy a cool a fenomén, jako ve světě. Přitom to chce málo.

Jak vypadá tvůj běžný den v práci?

Můj pracovní den není vlastně nikdy běžný. (smích) Nemám pevný režim, takže někdy pracuju doma, někdy na Óčku a někdy jedu moderovat nějakou akci. Všechny dny i všechny jednotlivé akce jsou různé a unikátní. Ale co se přípravy týká, ta vypadá podobně. Internet, šatník (na tomhle bodu si obzvlášť ulítávám) a maskérna. Mám vlastně strašnou výhodu, že činnosti, které žena dělá normálně, mám já jako součást práce. Je to taky poměrně dobré alibi, když mi doma říkají, že mi to dlouho trvá.
No a samotná práce, ta je nevyzpytatelná a akční. Musím být pořád ve střehu, pořád přemýšlet a zvažovat varianty, co bude ve vysílání dál. Nejde usnout ani zlenivět. Je to super trénink pro komunikaci s lidmi. Pak vás už totiž nic nepřekvapí ani nevytočí. (smích)

Pomalu se blíží letní festivaly. Jaké navštěvuješ nejraději? Máš nějaké favority, které si každý rok nenecháš ujít?

Festivaly jsou absolutně neoddělitelnou součástí léta. Ať už pracovně nebo co se mého osobního života týká. Srdcovkou byla vždycky Benátská noc, Sázavafest a Okoř. Strašně ráda tam jezdím. A tím "tam" myslím kamkoliv. Každý festival má svoje kouzlo. Mám hrozně ráda to, když člověk čeká na koncert svého oblíbence a přitom mu mravenčí v podbřišku tím, jak moc se těší. A na festivalech je to pořád dokola. Další a další koncerty, další super kapely. Považuju taky za obrovskou výhodu to, že můžu na festivalech moderovat nebo točit. Tím se dostávám do toho všeho ještě víc a užívám si to maximálně. Vlastně si léto bez festivalů nedokážu představit. Panuje tam obrovská pohoda a všichni si to užívají. Letos se zase těším na Okoř, kterou budu moderovat. A rozhodně si nenechám ujít Colours of Ostrava, protože tam hrajou dva absolutně neodolatelní interpreti, které jsem tu už jednou propásla a podruhé to nedopustím - Jamie Cullum a Damien Rice.

Dovedla by sis představit dělat něco jiného, nějakou jinou práci, než moderování?

Dovedla. (smích) Jednou to přijít může. Navíc mám vystudovanou scenáristiku, takže se aktivně věnuju i něčemu jinému než moderování. Teď je pro mě ale to nejdůležitější, že mě moderování baví nejvíc ze všeho. A to bych chtěla do budoucna dál dělat. Dělat práci, co mě bude bavit, ať už to bude cokoli.

Cestuješ ráda? Pokud ano, jaké destinace máš nejraději a kam bys třeba už nikdy znovu nevkročila? Existuje nějaké takové místo?

Cestování ke mně patří odmalička, stejně jako muzika. Naši mě brali s sebou na všechna různá místa a památky a ve mně to zůstalo tak silně, že v tom prostě musím pokračovat.
Jako malá jsem s nimi projela celou Evropu, všechna důležitá historická místa, takže sama už musím dál. Letos jsem třeba byla v Indii a v Peru. Bylo to splnění snů. Viděla jsem místa, o kterých jsem si myslela, že je budu znát jenom z obrázků. Ale jde to celkem snadno a určitě v tom budu pokračovat. Byla jsem na Kubě, na Maledivách, v Egyptě - mám spoustu krásných zážitků a hodně rozšířené obzory. Určitě ještě potřebuju vidět Mexiko a ještě minimálně jednou Indii.

Chtěla bys něco vzkázat na závěr svým fanouškům a přívržencům stanice Óčka?

Aby si Óčko a muziku užívali. A aby podporovali umělce. Kupovali desky a chodili na koncerty. A aby koukali na Óčko, protože to je jejich hlavní spojení nejen s českou muzikou.

Moc ti děkuju za rozhovor, přeji mnoho úspěchů a budu se těšit, až se znovu někdy potkáme. Měj se moc fajn. Ahoj.

Zdroj foto: archiv Terezy