Kultura21.cz

Monika Zelinová (rozená Kovalská) pochází z Ostravy, kde žije dodnes. Vystudovala střední pedagogickou školu, zajímá ji psychologie, průběžně si doplňuje vědomosti z oblasti mezilidských vztahů, komunikace, organizace práce a managementu. Získané znalosti a zkušenosti uplatňuje v poradentství a obchodních i realizačních činnostech – mimo jiné při organizování přednáškových turné své sestry Tanji Askani. V bezprostřední blízkosti vlků prožila mnoho neopakovatelných zážitků a najdete je v její kniha Okouzlena vlky.

 Jak se vám v těchto dnech daří? A co noha? Už jste se plně zotavila?

S přihlédnutím k všeobecné situaci se mi daří vlastně dobře, nicméně noha asi už nikdy nebude ve stejné kondici jako dřív.

Co vás přimělo k napsání knihy Okouzlena vlky? A kdy se ta myšlenka zrodila?

Po každém návratu z od sestry a jejích vlků jsem přátelům vyprávěla o svých prožitcích. Hned navrhovali, že bych o tom měla napsat knihu, ale dlouho jsem to brala jako vtip. S přibývajícími, až neuvěřitelnými zážitky a s rostoucím množstvím fotografií, pořizovaných sestrou při mém kontaktu s vlky, jsem ale uznala, že by bylo škoda si vše nechat jen pro sebe a nejbližší okolí.

Jak se vám psalo? Šlo to jako po másle, nebo bylo něco i obtížné?

Když čte člověk nějakou knížku, má pocit, že autorovy myšlenky se samy uspořádaly do děje a slova volně plynula na papír. U mne to tak rozhodně nebylo. Text jsem upravovala až do poslední chvíle, než byl definitivně poslán do tisku, a stále jsem nebyla spokojená. Řekla bych, že napsat knihu je docela dřina.

Spoustu informací najdou čtenáři v knize, ale můžete prozradit, kdy došlo k tomu okouzlení vlky?

Byla to láska na první pohled. Po mé nechuti trávit dovolenou v místech, kde lišky dávají dobrou noc, jsem tím byla sama překvapena.

Co vás na vlcích fascinuje?

Jsou to krásná a obdivuhodná zvířata. Nelze si je podmanit, lze s nimi jen souznít.

A co se vám vybaví, když slyšíte slovo vlk? V čem se podle vás vlci podobají lidem?

Vlk je přímočará, neúplatná bytost vyžadující svobodu a respektování zákonů smečky. Svým vztahem k potomkům se podobají lidským milujícím rodičům.

Co jste si o vlcích myslela, než jste se k nim dostala tak blízko?

Asi jako každý, jsem v dětském věku byla ovlivněna zkazkami o „krvelačné vlčí bestii“. Později jsem postupně brala na vědomí sestřiny reálné poznatky z její praxe. Přestože jsem se řadu let o toto téma zajímala jen okrajově, po prvním kontaktu s vlčím štěnětem i dospělými vlky, jsem „byla lapena“.

Přečtěte si recenzi knihy: Nahlédněte do fungování vlčí smečky

Váš první pobyt ve vlčím výběhu popisujete v knize podrobně a barvitě. Co nejdůležitějšího jste si z něj odnesla? A na co nikdy nezapomenete?

Byla to docela šoková záležitost, na kterou jsem nebyla vnitřně duševně připravena. :-) Současně to byl nezapomenutelný hluboký emotivní zážitek. Odnesla jsem si respekt k vlkům, ale hlavně plnou důvěru k sestře. Přesně ví, co je v danou chvíli ve výběhu možné a kdy je lepší vycouvat.

Prozradíte nám nějakou vtipnou příhodu, kterou máte spojenou s vlky?

Téměř při každém kontaktu s vlky dojde k nějaké nečekané či veselé příhodě. Je těžké vybrat tu nejlepší, ale mnohé z nich jsem odvyprávěla ve své knize.

Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Vyhrajte knihu Okouzlena vlky

Můžete nám stručně popsat, co se změnilo ve vašem životě, když jste začala více jezdit za sestrou?

Změnila se úplně všechno, ale hlavně já. Městský život přestal být mou výhradní prioritou. Vždy se na vlky těším a stále více chápu je, i jejich chování. Už dovedu používat kameru a fotoaparát, a dokonce mám na stole svoji vlastní knihu. To je asi dcela dost hodně změn.

Co máte se sestrou společného a v čem jste naopak nejrozdílnější? Zpočátku se při čtení zdálo, že jste úplně jiné, ale nakonec působíte jako jin a jang, kdy vše do sebe zapadá. Vnímáte to tak?

Ano. A to i navzdory faktu, že disharmonické rozdíly viditelné od dětství se hodně dlouho nesmazávaly. Až v úplně dospělém věku způsobil sled náhod úplný obrat, při kterém jsme zjistily, že se můžeme navzájem téměř dokonale doplňovat a v současné době je naše souhra až neuvěřitelná.

Díky sestře a času s vlky jste začala fotografovat. Na jakou vaši fotku jste nejvíce hrdá? A co na pořizování snímků vnímáte jako nejtěžší?

Fotit rozdováděné vlky není snadné, takže jsem spokojená, když se mi povede ulovit nerozmazaný neoříznutý záběr vlka v akci. Sestra, coby vynikající fotografka, má přísné hodnocení, ale občas už můj výkon pochválí. Nejtěžší bývá udržet šelmy v potřebné vzdálenosti od objektivu. Musím ale hrdě říci, že mnoho „mých“ fotek už zdobí sestrou vydávaný kalendář, její knihy či jsou použity při přednáškách.

Ke konci se musím zeptat, kdyby někoho čtení knihy inspirovalo k výletu, tak kde se nachází popisovaný zoopark? Je možné se zde podívat?

Místo děje, přírodní zoopark Wildpark Lüneburger Heide, se nachází v obci Hanstedt v severoněmeckém spolkovém státě Dolní Sasko. Park je otevřen po celý rok. Najdete zde obvyklý servis pro celodenní rodinný pobyt, k dispozici jsou i ubytovací sruby v sousedství areálu. Detaily se můžete dovědět na jejich webových stránkách.

A na úplný závěr mě zajímá, jaké máte nyní plány? Budete pokračovat v psaní?

V současné době další knihu neplánuji. „Vlčích“ námětů mám sice ještě dost, ale už vím, jak je psaní náročné, a chci si dopřát pauzu. Ale nikdy neříkej nikdy, a tak někde v podvědomí hnízdí malý „červík“, který mě nutí nad pokračováním alespoň přemýšlet.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu skvělých zážitků nejen s vlky.

Zdroj foto: archiv Moniky Zelinové, autorka Tanja Askani