Zanedlouho začne Febiofest

Zanedlouho začne Febiofest

Tisk

Febiofes tperexSpolu s festivalem v Karlových Varech a letní školou v Uherském Hradišti patří FEBIOFEST ke největším filmovým akcím, jaké se u nás pořádají. Jako obvykle ani letos nezůstane omezen jen na Prahu, kde se pořádá mezi 17. až 24. zářím: některé tituly (zpravidla ty vbrzku zařazené do distribuce) spatří i diváci v Berouně, Českých Budějovicích, Děčíně, Hradci Králové, Liberci, Olomouci, Ostravě, Prostějově a Zlíně.


V Praze, kde se většina projekcí uskuteční ve vícesálovém Slovanském domě, si návštěvníci budou moci vybírat z více než stovky filmů, které pocházejí ze všech dostupných kontinentů. Organizátoři nabídku rozdělili do několika sekcí: vedle hlavní soutěže a soutěže komedií nabídnou další položky, ať již se jedná o Delikatesy z východu, snímky se ženskými hrdinkami, dramata s queer zaměřením nebo dokumenty věnované porušování či obtížnému prosazení lidských práv různě po světě (zde uvedené pod hlavičkou Amnesty International), aniž se domýšlelo, že koncepty uznávané na Západě -a to ještě ne jednohlasně - mohou být jinde naopak odmítány jako naprosto cizorodé. Mnozí filmaři se tak ještě stále nevzdali „vývozu“ vyznávaných konceptů, podle nich jedině a univerzálně správných.

Nač se můžeme těšit
Febiofest přichystal i několik retrospektiv, věnovaných jak umělcům domácím (slovenskou herečku Božidaru Turzonovovou zastupují pamětihodné české filmy Akce Bororo (foto) a Božská Ema, všestranného Jiřího Lábuse představí např. nedávná hořká komedie Vlastníci, tak zahraničním. Z tvorby japonského režiséra Hirokazu Kore’edy, od něhož se do tuzemských kin prozatím dostaly čtyři filmy včetně Zlodějů před několika lety zvítězivších v Cannes, spatříme reprezentativní průřez, který dovolí učinit si celistvou představu o osobitosti i zvláštnostech toho význačného filmaře. Probleskne i několik ukázek televizní tvorby.

Febiofest bororo

Největší pozornost však určitě přitáhnou dva filmy, které mimochodem budou celou přehlídku jednak otevírat, jednak uzavírat (a samozřejmě se budou promítat vícekrát, aby si je mohli vychutnat i nepozvaní diváci). Mám na mysli nejnovější komedii v Americe odsuzovaného, ba prokletého Woodyho Allena, jenž v v Evropě natočil Festival pana Rifkina (foto), kde si vyřizuje účty se snobismem (pseudo)uměleckého světa. Druhým očekávaným titulem je Otec (foto), kde Anthony Hopkins – dostal Oscara! – přiblížil mentalitu starce, jenž si odmítá připustit, že jej začíná sužovat Alzheimerova choroba.

Febiofest Otec

Když se budeme probírat filmovou nabídkou, sotva v ní nalezneme nějaké světově proslulé tituly, nějaká díla, která výrazněji upoutala svým zpracováním či tématem. Lze předpokládat, že žádný film není vysloveně podřadný, z něhož by bylo lépe utéci než čekat na konečné rozuzlení. Takže sotva překvapí, že převažují výpovědi, které se týkají privátních trablů svých hrdinů, často se vyznačujících „odlišnou“ sexualitou, ale také nalezneme příběhy běženců, kteří se – navzdory nástrahám – chtějí etablovat v západní společnosti. Všechny vyznávají ideje multikulturalismu, takže spějí k optimistickým vyhlídkám. A některé dosáhly úctyhodné délky, třeba délku tří hodin přesáhl německý snímek Berlín, Alexanderplatz, který proslulou Döblinovu románovou ságu, původně se odehrávající před sto lety, narouboval na nynější poměry.

Febiofest festival pana rifkina

Festival pana Rifkina 

Všechno už tady bylo?
Také spatříme řadu (před)premiér nových českých filmů, svým provedením spíše komorních, mnohdy se vracejících k látkám už dříve zpracovávaným: Kryštof zachycuje tragické události z 50. let, kdy komunisté začali potírat církevní řády, Hrana zlomu snad nabídne thrillerový příběh o osudech dvou sociálně protikladných rodin, Minuta věčnosti si za kulisu sbližování otce s dcerou vybrala podmanivé scenerie Islandu. Dokument Karel pojednává o posledním období života národního pěvce Karla Gotta. Švýcarsko-český snímek Ztraceni v ráji je rozkročen mezi dvěma mentálně odlišnými světy, byť zdánlivě blízkými.

Leckteré filmy potvrdí, že neotřelé náměty se vybírají stále obtížněji, takže se tvůrci vracejí k tématům již dříve zpracovávaným. Například Muž, který prodal svou kůži si sice vybral prostředí masového uprchlického exodu, avšak samotný nápad s obrazcem vytetovaným na zádech nacházíme jak ve francouzské komedii Tetovaný (s Jeanem Gabinem a Louisem de Funèsem), tak v pozapomenutém českém snímku Muž, které stoupl v ceně (zde vévodil Jozef Kroner). Japonský film Jaký otec, takový syn zase řeší záměnu dětí, k níž došlo v porodnici – a dozajista připomene český televizní seriál Kukačky. Vytrvalostní soutěžení, jaké zpracovává Jeden z těch dnů, zase připomene obdobné sebezničující počínání, působivě vypodobněné ve slavném americkém dramatu Koně se také střílejí.

Febiofest Za soumraku

Proč se spokojovat jen s pohledem z jediného úhlu?
A některá díla jsme již mohli spatřit na televizní obrazovce, například litevské drama Za soumraku (foto), které zachycuje hrdinný partyzánský odboj proti vnucené komunistické nadvládě, se odehrává několik let po skončení druhé světové války. Je škoda, že organizátoři promarnili příležitost představit zcela opačný pohled tytéž události, jaký před více než půlstoletím nabídl stále působivý bolševický „eastern“ Nikdo nechtěl umírat, kde odpůrci sovětského zřízení byli naopak vylíčení jako vyvrhelové, někdejší přisluhovači nacistů. Ostatně: určitě by bylo daleko názornější i poučnější, kdyby se princip rozdílných pohledů na obdobné téma stal běžnou záležitostí. Zatím si o něm můžeme nechávat jen zdát…

Prague International Film Festival - Febiofest
Foto: Febiofest


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Lucie Roubínová: „Vím, že někde v davu sedí má obrovská opora…“

lakoma barka200V neděli 5. května se v Kaplici na Českokrumlovsku konal již 10. ročník soutěžní přehlídky dětských hudebních souborů Kaplické hrátky. Děti soutěžily v několika kategoriích a jejich výkony byly těžko porovnatelné. Hlavně proto, že každé u...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Dokumentární tragikomedie Dagmar Smržové CHCI TĚ, JESTLI TO DOKÁŽEŠ míří do kin

Chci Te 200Osobitá dokumentární tragikomedie Dagmar Smržové o tom, že každý člověk potřebuje lásku a o tom, že nemožnost hýbat se nezamezuje člověku ve svobodném rozletu.

...

Literatura

Vzorný syn nebo úkladný vrah?

vzorny syn perexKomu můžete důvěřovat, když ne sami sobě? Jednoho dne se brzy ráno vzbudí šestadvacetiletý Judžin. Cítí podivný kovový zápach a na klidu mu nepřidává ani telefonát od jeho bratra, který chce vědět, zda je doma všechn...

Divadlo

Tři mušketýři ve Zlíně: klasika v komediálním hávu

MDZ Tri-musketyri200Poslední premiérou v rámci sezóny 2023/2024 Městského divadla Zlín bude světová klasika z pera Alexandera Dumase Tři mušketýři v nové komediální adaptaci současného amerického dramatika Kena Ludwiga, jehož titul Baskerville: Záhada...

Film

Čtyřicátá první ochutnávka filmových lahůdek

LFS 200Letní filmová škola pořádá už nějaký ten pátek ochutnávku toho nejlepšího, co filmoví tvůrci vytvořili. Letošní degustační ročník byl už čtyřicátý první a od 24. července do 1. srpna nabídl filmovým fanouškům 237 filmů na 8 promítacích místech.