Zanedlouho začne Febiofest

Zanedlouho začne Febiofest

Febiofes tperexSpolu s festivalem v Karlových Varech a letní školou v Uherském Hradišti patří FEBIOFEST ke největším filmovým akcím, jaké se u nás pořádají. Jako obvykle ani letos nezůstane omezen jen na Prahu, kde se pořádá mezi 17. až 24. zářím: některé tituly (zpravidla ty vbrzku zařazené do distribuce) spatří i diváci v Berouně, Českých Budějovicích, Děčíně, Hradci Králové, Liberci, Olomouci, Ostravě, Prostějově a Zlíně.


V Praze, kde se většina projekcí uskuteční ve vícesálovém Slovanském domě, si návštěvníci budou moci vybírat z více než stovky filmů, které pocházejí ze všech dostupných kontinentů. Organizátoři nabídku rozdělili do několika sekcí: vedle hlavní soutěže a soutěže komedií nabídnou další položky, ať již se jedná o Delikatesy z východu, snímky se ženskými hrdinkami, dramata s queer zaměřením nebo dokumenty věnované porušování či obtížnému prosazení lidských práv různě po světě (zde uvedené pod hlavičkou Amnesty International), aniž se domýšlelo, že koncepty uznávané na Západě -a to ještě ne jednohlasně - mohou být jinde naopak odmítány jako naprosto cizorodé. Mnozí filmaři se tak ještě stále nevzdali „vývozu“ vyznávaných konceptů, podle nich jedině a univerzálně správných.

Nač se můžeme těšit
Febiofest přichystal i několik retrospektiv, věnovaných jak umělcům domácím (slovenskou herečku Božidaru Turzonovovou zastupují pamětihodné české filmy Akce Bororo (foto) a Božská Ema, všestranného Jiřího Lábuse představí např. nedávná hořká komedie Vlastníci, tak zahraničním. Z tvorby japonského režiséra Hirokazu Kore’edy, od něhož se do tuzemských kin prozatím dostaly čtyři filmy včetně Zlodějů před několika lety zvítězivších v Cannes, spatříme reprezentativní průřez, který dovolí učinit si celistvou představu o osobitosti i zvláštnostech toho význačného filmaře. Probleskne i několik ukázek televizní tvorby.

Febiofest bororo

Největší pozornost však určitě přitáhnou dva filmy, které mimochodem budou celou přehlídku jednak otevírat, jednak uzavírat (a samozřejmě se budou promítat vícekrát, aby si je mohli vychutnat i nepozvaní diváci). Mám na mysli nejnovější komedii v Americe odsuzovaného, ba prokletého Woodyho Allena, jenž v v Evropě natočil Festival pana Rifkina (foto), kde si vyřizuje účty se snobismem (pseudo)uměleckého světa. Druhým očekávaným titulem je Otec (foto), kde Anthony Hopkins – dostal Oscara! – přiblížil mentalitu starce, jenž si odmítá připustit, že jej začíná sužovat Alzheimerova choroba.

Febiofest Otec

Když se budeme probírat filmovou nabídkou, sotva v ní nalezneme nějaké světově proslulé tituly, nějaká díla, která výrazněji upoutala svým zpracováním či tématem. Lze předpokládat, že žádný film není vysloveně podřadný, z něhož by bylo lépe utéci než čekat na konečné rozuzlení. Takže sotva překvapí, že převažují výpovědi, které se týkají privátních trablů svých hrdinů, často se vyznačujících „odlišnou“ sexualitou, ale také nalezneme příběhy běženců, kteří se – navzdory nástrahám – chtějí etablovat v západní společnosti. Všechny vyznávají ideje multikulturalismu, takže spějí k optimistickým vyhlídkám. A některé dosáhly úctyhodné délky, třeba délku tří hodin přesáhl německý snímek Berlín, Alexanderplatz, který proslulou Döblinovu románovou ságu, původně se odehrávající před sto lety, narouboval na nynější poměry.

Febiofest festival pana rifkina

Festival pana Rifkina 

Všechno už tady bylo?
Také spatříme řadu (před)premiér nových českých filmů, svým provedením spíše komorních, mnohdy se vracejících k látkám už dříve zpracovávaným: Kryštof zachycuje tragické události z 50. let, kdy komunisté začali potírat církevní řády, Hrana zlomu snad nabídne thrillerový příběh o osudech dvou sociálně protikladných rodin, Minuta věčnosti si za kulisu sbližování otce s dcerou vybrala podmanivé scenerie Islandu. Dokument Karel pojednává o posledním období života národního pěvce Karla Gotta. Švýcarsko-český snímek Ztraceni v ráji je rozkročen mezi dvěma mentálně odlišnými světy, byť zdánlivě blízkými.

Leckteré filmy potvrdí, že neotřelé náměty se vybírají stále obtížněji, takže se tvůrci vracejí k tématům již dříve zpracovávaným. Například Muž, který prodal svou kůži si sice vybral prostředí masového uprchlického exodu, avšak samotný nápad s obrazcem vytetovaným na zádech nacházíme jak ve francouzské komedii Tetovaný (s Jeanem Gabinem a Louisem de Funèsem), tak v pozapomenutém českém snímku Muž, které stoupl v ceně (zde vévodil Jozef Kroner). Japonský film Jaký otec, takový syn zase řeší záměnu dětí, k níž došlo v porodnici – a dozajista připomene český televizní seriál Kukačky. Vytrvalostní soutěžení, jaké zpracovává Jeden z těch dnů, zase připomene obdobné sebezničující počínání, působivě vypodobněné ve slavném americkém dramatu Koně se také střílejí.

Febiofest Za soumraku

Proč se spokojovat jen s pohledem z jediného úhlu?
A některá díla jsme již mohli spatřit na televizní obrazovce, například litevské drama Za soumraku (foto), které zachycuje hrdinný partyzánský odboj proti vnucené komunistické nadvládě, se odehrává několik let po skončení druhé světové války. Je škoda, že organizátoři promarnili příležitost představit zcela opačný pohled tytéž události, jaký před více než půlstoletím nabídl stále působivý bolševický „eastern“ Nikdo nechtěl umírat, kde odpůrci sovětského zřízení byli naopak vylíčení jako vyvrhelové, někdejší přisluhovači nacistů. Ostatně: určitě by bylo daleko názornější i poučnější, kdyby se princip rozdílných pohledů na obdobné téma stal běžnou záležitostí. Zatím si o něm můžeme nechávat jen zdát…

Prague International Film Festival - Febiofest
Foto: Febiofest


 

Soutěže

Za časů ušatých čepic…

Jo, jo, to bývaly časy. Venku nasněžilo, mráz lezl za nehty, děti sáňkovaly a koulovaly se, oblečení samý sníh a boty promáčené, dobře bylo. Prý tehdy světem chodil medvědář, který na poutích a jarmarcích předváděl svého medvěda.
Jonathan Livingston

Krása vsakující se do míst, kde žijeme...

Začala bych duchem místa. Odkazem mých předků. Nalezením svých silných míst. A začala kolem sebe tvořit krásu, která se podle autorky bude vsakovat do místa, na kterém žijeme. Zamyslela jsem se. Znáte ty lidi, kteří umí udělat domov kdekoliv? U kterých je vám krásně, protože z ničeho udělali mnoho? Tak tady bych si byla jistá, že tito lidé vědí, kam náleží.
GRADA
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Libor Pešl: „Reakce děti i rodičů při testování Kouzelného čtení nám dodávaly optimismus“

albi kouzelne cteni 200Společnost Albi nedávno přinesla na trh projekt Kouzelné čtení, se kterým jsme vás na našem webu už seznámili. Jde o knihy, k jejichž čtení je potřeba elektronické tužky. Ta dokáže pomocí speciálních senzorů číst a vydávat r...

Hledat

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Fanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i nový román Hodina zmijí.

Z archivu...

Čtěte také...

Polednice a dnešní doba

poled200Jak mohla vzniknout děsuplná pověst o zalknutých dětech, jak ji působivě zpracoval Karel Jaromír Erben v Kytici? V jejím filmovém ztvárnění, pořízeném před patnácti léty F.A.Brabcem, si onu pod plachetkou osobu, o berličce a s hnáty křivými, zahrál Bol...


Literatura

Proč umírají ptáci?

Proc ptaci perexV malém normandském městečku z oblohy najednou popadali mrtví ptáci. Jev se zopakoval i na dalších místech, ale zdá se, že to nikoho nezajímá. To si aspoň myslí mladý pařížský student literatury. Ten neustále odkládá napsání své di...

Divadlo

Taková normální rodinka vytvořená z prachu hvězd

200diV naší galaxii je asi 200 miliard hvězd. Z toho asi 10 miliard podobných našemu Slunci. Asi. Protože ročně se narodí asi 7 hvězd a několik umře. Kolem většiny hvězd obíhají dvě i více planet. To je asi 1 bilion planet. Z toho asi 1 miliarda podobných Zemi....

Film

FILM POD NADVLÁDOU IDEOLOGIE A POLITIKY

FILM film-a-politika perexDávný bonmot praví, že film šíří politiku, i když dává okatě najevo, že s politikou nemá nic společného. Stačí si vybavit české protektorátní komedie, které dodnes rozdávají zábavu plnými hrstmi. Zejména ty zasazen...