Režisér Viktor Tauš: „Pracovat s Kaiserem a Lábusem je štěstí“

Režisér Viktor Tauš: „Pracovat s Kaiserem a Lábusem je štěstí“

Tisk

taus viktor 200Režisér Viktor Tauš debutoval autobiografickým filmem o drogové závislosti Kanárek. Můžete si přečíst, jak na tento film vzpomíná a co pro něj znamenal, ale tento rozhovor se točí především kolem jeho nejnovějšího filmu s názvem Klauni. V něm se v hlavních rolích střetává Oldřich Kaiser s Jiřím Lábusem.

 


Povězte nám o Vašem novém filmu Klauni s panem Kaiserem a Lábusem.

“Klauni” jsou dramatem o lidské komedii, dramatem výjmečným tím, že jeho hlavními postavami jsou klauni. Ti se s životem a vypořádávají docela jinými prostředky než my ostatní. Být Klaun je něco jiného než být třeba herec. Klaun nemá roli, ze které by mohl vystoupit. Herec je profese, klaun je živočišný druh.

Oldřich Kaiser a Jiří Lábus jsou v kontextu české komedie legendami. Jejich recese, se kterými se, dokonce i za minulého režimu nebáli jít až za hranu bezpečí zákona, mě zajímají právě jako projev vzdoru. Vzdoru člověka s podstatou klauna. Jejich obsazení do hlavních rolí filmu je tak jeho skutečným zlatem.

Jak se Vám s nimi spolupracovalo?

Pracovat s Kaiserem a Lábusem je štěstí. Jsou to kamarádi, kumpáni, parťáci do nepohody. Vždy naprosto oddaní filmu! Jako filmař chci při natáčení cítit to stejné co diváci v kině - chci být překvapován. A to vám nikdo nesplní tak jako Oldřich s Jiřím. Věděl jsem, že jsou vtipní, ale netušil jsem, že jsou tolik vtipní.

taus klauni4

Proč zrovna motiv klauna? Pro někoho symbol zábavy, pro jiné noční můra.

Klaun mě nezajímá jako popkulturní symbol. Zajímají mě lidé, kteří klauny jsou, lidé kteří se živí komedií. A zajímá mě, kterak se jejich naturel a profese propisují do jejich životů.

V osobním životě jsem měl to štěstí sledovat nezdolnost síly humoru u svého kamaráda a učitele Borise Hybnera. Ať už to byl neúspěch, nemoc nebo kterákoli z podobných “radostí”, které mu život nadělil, vždy jí čelil a vždy znovu překonal svoji podstatou, humorem. Řekl by: Nelze se bát když se směješ. Vitalita jeho humoru se tak ve své esenci stala výchozím bodem, inspirací pro tento film. Scénář napsal Petr Jarchovský.

V čem bude tento film výjjimečný?

V Klaunech po delším čase uvidíte Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse spolu, v rolích komiků. Sledovat jejich “důvěřivé smlouvání s osudem” skrze humor je skutečná radost.

Po boku Kaisera a Lábuse uvidíte celou řadu skvělých českých a také evropských herců. Pro ty byl zásadním důvodem přijetí role právě Olda s Jirkou a jejich energie. Vítězka Cannes za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Kati Outinen se svoji roli naučila v češtině, úspěšná francouzská kominda Julie Ferrier, držitěl césara Didier Flamand, Eva Jeníčková, Táňa Medvecká...

A v neposlední řadě uvidíte svět klaunů, svět lidí, kterým se celý život smějeme v televizních estrádách, cirkusech a divadlech, a o jejihž soukromí víme tolik málo.

taus klauni2

Jak vzpomínáte na časy a natáčení Kanárka?

S láskou, která patří prvním filmům. Ve svém čase jsme Kanárka přirovnávali k první punkové desce a ten přiměr je stále přesný. Viděli jsme se jako mladí punkeři nebo bluesmani, kteří ještě neumí technicky precizně hrát, ale jsou posedlí potřebou komunikace, že do kytarových strun mlátí až jim teče krev z prstů... takový byl a je Kanárek. Upřímný film, a věřím, výjmečný debut. Ještě více v kontextu své doby. Vznikl v čase největší krize hodnot, kterou naše společnost prošla kdy všichi odvraceli zrak co nejdále od sebe samých. Opojeni svobodou... Já v tom čase atrakcionů nastavil zrcadlo sám sobě a přiznal, že jsem se ztratil. Skrze svůj příběh jsem hledal cestu zpět, k vlastnímu tvaru.

Dnes je situace pro filmaře v mnohém opačná. Myslím, že je naopak třeba za každou cenu odhlížet od sebe samých a vnímat svůj kontext, historii a svůj tvar nacházet skrze propojení se a spoluprožívání s druhým člověkem. Takový film pro mně představují Klauni.

Byly vždy Vámi režírované filmy přesně podle vašich původních představ? Například co se herců týče a podobně?

Ano. A pokud by tomu bylo jinak, nepřiznal bych to. Když se jednou rozhodnu pro film, přebírám za něj zodpovědnost.

Na FAMU jste studoval filmový dokument, přesto za sebou moc dokumentů nemáte. Nemrzí vás to?

Mrzí. Dokumenty, které miluji, především ty od Drahomíry Vihanové, které mi byly inspirací, s sebou nesou ohromnou zodpovědnost k člověku, o kterém točíte. Vyžaduje to naprosté odevzdání. Neumím to jinak. Při natáčení svého prvního filmu Eleanor Rigby z Malé Strany jsem u paní Kubátové, 90. leté paní, strávil dva roky. Byl jsem s ní každý celý den a často odcházel s pláčem neb jsem nevěděl jak její příběh točit. Tolik času mi trvalo objevit detaily, které ji vystihují. Zazpívat její píseň... Dokument v mém vnímání vyžaduje celý váš život a já se ho rozhodl věnovat filmům hraným.

taus klauni

Kdo je Váš oblíbený režisér?

Jsem v tomto směru staromódní. Čím víc filmů vidím, tím víc se stále znovu zamilovávám do klasiků. John Ford, Orson Welles, Jean Renoir... Z čechů třeba František Čáp.

Od toho se odvíjí otázka, jaké jsou vaše oblíbené filmy?

Jako divák mám nejraději filmy, které v sobě mají řemeslo, které vypráví obrazem. Žijeme v době kdy YouTube video může být stejně populární jako nový film třeba Martina Scorseseho. Natočit film nebylo nikdy tak dostupné stejně tak jako dostat ho do kina. Filmové vyprávění v takovém světě ve velké míře nahradilo kouzlo okamžiku a “odpozorovávání” situací ruční kamerou. A mně se stýská po filmech kdy úhel kamery měl svoji důvodnost. Proto láska ke starým, klasickým vypravěčům a jejich filmům.

taus viktor

Jaký je váš dosavadní největší zážitek z kulturní branže?

Na “zážitky” moc nejsem... Mám rád svoji práci a jsem vděčný za to, že ji mohu dělat. Zázrak když se podaří něco vytvořit je nade vše...

Čím jste chtěl být jako dítě? Tíhl jste k filmu?

Ano. Zní to jako klišé, ale skutečně jsem nikdy nechtěl dělat nic jiného. Ze všech zbloudění a omylů a nedospělostí, kterých jsem se v životě dopustil, mě vždy přivedl zpátky film. Skrze něj dospívám, stávám se ucelenějším člověkem a tedy lepším filmařem. Není tomu tak s každou láskou?

Na závěr Vás poprosím o vzkaz pro naše čtenáře a těším se příští rok v kinech!

Přeji Vašim čtenářům hodně slunce a léto plné skvělých filmů.

Zdroj foto: archiv pana Tauše


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Tereza Karpianus: "Nora je hrdinkou!"

tereza karpianus divadlo 21 noraJiž za pár dní, v úterý 18. prosince, se uskuteční divadelní premiéra klasického dramatu od Henrika Ibsena. Divadlo D21 představení pečlivě připravuje několik měsíců a Kultura21 se...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Můj cíl je originalita, pokrok a design bez hranic

S ocenením Zlatá hokejkaAchillea Sdoukose zná Slovensko, Česko i Balkán. Jeho máma je slovenská akademická malířka Ingrid Zámečníková, otec Řek. Rovněž dobře zná sklo, materiál, který mu umožňuje zhmotňovat...


Literatura

Padesátá léta ve Švédsku dětskýma očima

dziny 200Šestým dílem Pravé americké džíny se dostáváme do druhé poloviny série Velké století, kterou nám přináší oblíbený švédský spisovatel Jan Guillou. Prostřednictvím rodiny Lauritzenů se dozvídáme o švédských a norských dějinách dvacátého století. Tentok...

Divadlo

„Pravde veriť, pravdu žiť a pravdu brániť.“

masaryk stefanik 200Městské divadlo Zlín chtělo oslavit letošní významné výročí 100 let vzniku Československa originálně a velkolepě a také tak, aby se nejednalo o jednorázovou akci. Pustili se tedy do spolupráce s Divadlem Aréna Bratislava a za...

Film

Jak se připravit na dokumenty o zvířátkách

planeta cesko perexUž jsme si zvykli, že z filmových pláten i  televizní obrazovky na nás čas od času vyjukne přírodopisný pořad, který dokáže uchvátit svou technickou dokonalostí – autoři se dopracovali k unikátním obrázkům zvířat, která běhají ...