Alžběta Bublanová: „Život s panikou mě naučil být silnější. Ovládat svůj život a nespoléhat se pořád na někoho.“

Alžběta Bublanová: „Život s panikou mě naučil být silnější. Ovládat svůj život a nespoléhat se pořád na někoho.“

alzbeta bublanova 200Alžběta Bublanová za svou prvotinu, povídkovou sbírku Čtyři stěny (2012), získala od Akademie literatury české ocenění Máchova růže. Kromě beletrie se zabývá také psaním recenzí, rozhovorů, fejetonů a článků. Narodila se 8. dubna 1984 v Brně, vystudovala gymnázium v Tišnově a poté odešla do Prahy, kde úspěšně absolvovala magisterské studium na Literární akademii Josefa Škvoreckého.


Máte za sebou už několik knih. Co vás vedlo k napsání Života s panikou, deníku spisovatelky bojující s úzkostnou poruchou?

Když jsem ji psala, nevěděla jsem, že píši knihu. Založila jsem si na Facebooku blog pod názvem Už zase umírám – život s panickou atakou, kde jsem pravidelně jednou týdně psala článek o tom, co se mi děje. Panickou poruchou trpím sice už deset let, ale tak před třemi roky se vrátila, zintenzívněla, změnila. A já to chtěla sdílet. No a protože jsem zjistila, že odezva je, že je spousta lidí, kteří tím také trpí, rozhodla jsem se to vydat knižně.

A jak jste se vnitřně poprala s tím být, tak otevřená? Váhala jste nad zveřejněním?

Neváhala. Protože já se za to nestydím, a otevřená být umím. Možná až moc, jsem ten typ, co na sebe prozradí hodně. A vím, že to ostatním pomůže, že oni nebudou mít třeba právě problém s tím, že to tutlají, ale řeknou to taky narovinu.

Jak dlouho jste na knize pracovala? Bylo pro vás psaní i jakousi terapií?

Bylo, psala jsem ji tak dva roky a jak říkám, každý týden jeden článek a blog píši stále.

Slovo ataka je známé z křížovek, ale co si pod ním má neznalý člověk představit?

Panická ataka je zesílená úzkost, kdy vás přepadne pocit intenzivního strachu, kdy se chováte jako v panice, tedy jako v situaci, kdy vám jde o život. Se vším všudy, máte v hlavě jeden velký strach, jako by na vás někdo mířil pistolí. Jste v obrovském presu, chcete okamžitě do nemocnice. Je to ale složitější, panická ataka může přijít v převleku, tedy jako pocit, že umíráte, že máte infarkt nebo nějaký akutní zánět čehokoli, či mrtvice, prostě cokoli, u čeho si budete myslet, že umíráte. Ale může přijít i jako panická ataka, vy to víte, ale stejně vás ovládne. Učím se ovládat já ji. A pochopit ji. Protože ona není zlá, ona upozorňuje na něco, co je špatně. Vztahy, práce, prostředí atd.

„Tohle zvládneš, dýchej.“ Co by pomohlo, aby o panice, případně atakách věděla široká veřejnost? Jaký je doporučený postup, jak by mohli někomu pomoci?

Tak to je dobrá otázka, protože spousta lidí neví, co dělat. Myslí si, že přeháníte, nebo že jste blázen, mimo, nebo třeba pod vlivem. A nepomohou. Na druhou stranu někdy je lepší příliš nepomáhat, tedy nepodporovat vás v té panice, neříkat věty typu „jsi bledá“, „mám zavolat záchranku?“. Pomůžete tak, že budete milá, laskává, budete u toho člověka a je dobré odvést pozornost jinam. Ptát se, co ten člověk dělal přes den apod. Někdy se uplatňuje opačný postup a sice ptát se, co se děje, ale opravdu co se děje, člověk se na sebe podívá a vidí, že nic hrozného, že se mu jen trochu třesou nohy, začne paniku ovládat, chápat ji. Ale to je náročnější postup. Nicméně s mou terapeutkou jsme ji zkusily a pomáhá.

A jak by měli reagovat blízcí? Na jaké chování nebo vyjadřování by si například měli dávat pozor?

Nezlehčovat to, neposmívat se, štve mě, když mi někdo řekne „abys zase neměla ten svůj záchvat“. Být tady, respektovat mě. A věřit mi, to znamená, aby si ten člověk neříkal, že nic nedokáži, že nemůžu dojet támhle a udělat tohle, protože mám paniky. Vyléčíte se tak, že tomu nebudete propadat.

zivot s panikou

Co je na životě s úzkostnou poruchou vůbec nejtěžší? A co vám naopak nejvíce pomáhá?

To, že nevíte, kdy přijde, a ne vždy si s ní umíte poradit. Omezuje vás. Když dosáhne vrcholu a vy se v ní zrovna utápíte, není na nějaké hrdinství čas a prostor, a tak spousty věcí neděláte, bojíte se. Někdo třeba nelítá letadlem, někdo pro jistotu nejde ani ven. Nejtěžší na tom, je že se zbytečně bojíte, přiděláváte si starosti, které nejsou, bojíte se, co bude, a ono to vůbec nenastane. Jste zbytečně úzkostní a vytváříte si černé scénáře. Pomáhá mi moje vlastní síla, když něco překonám. A humor.

Knihu můžete vyhrát v naší soutěži: Soutěžte o knihu Život s panikou

Jak moc na vás mají vliv bylinky, které v knize několikrát zmiňujete?

Obecně přírodní věci jsou samozřejmě blahodárné a je lepší používat bylinky než léky. Než si dát prášek na spaní tak si raději uvařit heřmánkový čaj. Je dobré poznat sebe, vrátit se k přírodě, zjistit, co mi dělá dobře a pokud to jde, vyhnout se chemii. Ale ne vždy to jde, a to říkám často, pokud to člověk opravdu nezvládá, tak ať ti raději ten neurol dá a až bude silnější, zkusí to bez něj.

Co vás život s panikou naučil? Dal vám něco pozitivního?

Dal. Naučil mě být silnější. Ovládat svůj život a nespoléhat se pořád na někoho. Možná proto paniky přišly. Něco mi chtěly říct. Já si uvědomila jednu věc, a sice, že jsem i před panikami byla taková vystrašená, bála jsem se. Vlastně ty paniky jsem já, já je utvářím, a to nechci. Takže se učím být volnější, nebrat život tak vážně.

A jaký vliv na váš stav měla situace spojená s koronavirem?

Zrovna teď mám covid. I když jsem očkovaná. Jinak mě celá ta situace nikdy moc neděsila. Trochu jak správný panikář jsem byla vyděšená, když jsem se nechávala očkovat, protože i když jsem přesvědčená, že to není žádná drastická látka, věděla jsem, že můj mozek pod vlivem různých konspiračních teorií umí vyvolat paniku. Divila byste se, kolik lidí s panickou poruchou řeší očkování, bojí se své psychiky. A nyní se bojím, co se mnou covid udělá, i když mi zase tak nic hrozného není. A pak ta karanténa… Dva týdny doma jsou pro panikáře těžké, protože pro něj je důležité, aby chodil ven a učil se, že svět není zlý a že on se v něm může pohybovat.

Tohle mi není jasné. Nechala jsem se testovat, a protože jsem pozitivní, musím být dva týdny doma. Ale kdybych na test nešla, tak mi stačí mávat certifikátem o očkování a můžu si dělat co chci a nemoc roznášet. A neočkovaný testovaný člověk nemůže ani na kafe.

alzbeta bublanova

Na závěr by mě zajímalo, co byste doporučila a poradila těm, kteří se v knize najdou.

Aby se nezavírali doma, aby neříkali, že nemohou tohle a tamto, protože mají panickou poruchu. Ale zároveň, aby k sobě byli laskaví a znali své limity. Jsem citlivá a vím, že nemůžu mít přes den tři pracovní schůzky a večer ještě kafe s kámoškou. Když jsem unavená, zůstanu doma. Takže bych ještě poradila, ať se přijmou a nebojí se být jiní. Někdo si v kině odpočine, pro někoho je to sice krásný zážitek, ale vyčerpávající a potřebuje pak svůj klid.

Děkuju za rozhovor.

Zdroj foto: Slávek Kaplan


 

Přihlášení



Soutěže

Hana Zagorová dokázala oživovat písničky, byla v nich krása, oduševnělost a poetika

I kdyby nazpívala třeba jen třetinu toho, co ve své kariéře Hana Zagorová skutečně natočila, tak by byla pořád tou milovanou zpěvačkou. I když nevyzpívala tři oktávy, uměla chytit za srdce, zaujmout. Už od svých uměleckých začátků dokázala oživovat písničky. Textem, výrazem, atmosférou a pak ještě čímsi, co v sobě nemá každý zpěvák.

Bouřlivé ticho po pobřežní cestě

Po tisícikilometrové Jihozápadní pobřežní cestě se manželé Raynor a Moth snaží vrátit k normálnímu životu a zase žít mezi čtyřmi zdmi. Jenže to pro ně není vůbec jednoduché. Raynor bojuje se strachem z lidí i z budoucnosti a Moth vzdoruje postupující nemoci. Ale postačí neuvěřitelné gesto někoho, kdo si přečetl o jejich putování a ztrátě domova, a znovu se v nich probudí síla a odhodlání.
Kazda
Banner

Videorecenze knih

Rozhovor

Aleš Prager: „Když jsem vstoupil do knižního světa, všichni z oboru říkali, že je to běh na dlouho trať – tak běžím. “

ales pragerLetos na jaře jste si na webu K21 mohli přečíst rozhovor "Kniha, kterou má cenu číst" se začínajícím táborským spisovatelem Alešem Pragerem. A protože je Aleš ...

Hledat

Odvážná rebelka, která jako jediná může zachránit království

Malá Mia je sirotek žijící ve středověkém městě, v němž zná každý kout. Je samostatná a velmi vynalézavá, a tak se jí a jejím třem lasičkám daří přežít na ulici, a to zejména díky krádežím jídla. Jednoho dne Mia prchá před strážemi a narychlo se převlékne do princeznovských šatů.
Kazda

Čtěte také...

Jiří Zmožek: Každá písnička má svůj životopis

Zmozek ZagorovaSupraphon k pětasedmdesátinám velkého melodika české populární hudby Jiřího Zmožka vydal Zlatou kolekci, která obsahuje 60 písní na 3CD. Hity Jiřího Zmožka patří k nejznámějším a nejúspěšnějším původním českým šlágrům, které u nás v osmdesátých letech vz...


Literatura

Rok v českém lese stojí za to!

rok v ceskem lese 200V dubnu vydalo nakladatelství CPress nádhernou publikaci Rok v českém lese od autora Julia Klejduse. Čtyři roční období v jeho podání spolu s 600 unikátními fotografiemi si musí podmanit každého milovníka naší přírody!

...

Divadlo

Zkrocení zlé ženy rozzářil neplánovaný ohňostroj

zkroceni zle zenyNa brněnském nádvoří hradu Špilberk se letos uskutečnil již třináctý ročník Letních shakespearovských slavností. Čtvrtou červencovou sobotu se hrálo představení Zkrocení zlé ženy, nejúspěšně...

Film

Ekonomika Hollywoodu

epstein Ekonomika hollywoodu200Americkým filmovým průmyslem protékají neuvěřitelné sumy, mnohonásobně převyšující český rozpočet - a mezi přední badatele, kteří se mnohasměrnými toky peněz zabývají, patří také Edward Jay Epstein<...