Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Už před dvěma lety měl premiéru hudební pořad Staré filmové melodie, které představil zpívající herec Jiří Bartoň. Za tu dobu představil komorní recitál na řadě míst v Česku. Několikrát v Kroměříži, ale také vystoupil ve svém rodném Kyjově, Dobrušce, Vyškově, Olomouci nebo opakovaně v Lázních v Kostelci u Zlína, ale také v Praze a na zámku Sychrov. I když má své zpěvácké a herecké plány, zároveň je nucen současnými okolnostmi stát nohama pevně na zemi…

I když jste si letos v situaci, která je, moc nezahrál a nezazpíval, měl jste pár krásných koncertů. Prozatím to bylo naposledy na zámku Sychrov...

Ano, s pianistkou Marií Drkulovou jsme účinkovali v galerii sychrovského zámku a byl to pro nás oba zážitek. Publikum nebylo mnohočetné, zato ale opravdu vstřícné, soustředěné a vnímavé.

Nedávno jste vystoupil v Praze, v létě také na Moravě. Jaké publikum se obvykle sejde?

S oblibou rád říkávám, že vždy přijde ten, kdo přijít má. Nic není náhodné. Vernisáže výstavy starých filmových plakátů se asi nezúčastní člověk, kterého podobné záležitosti nezajímají, stejně jako na metalovém koncertu těžko naleznete posluchače šansonu.

Některé písně, které zpíváte, jsou známé, jiné jsou lehce zapomenuté a vy je opět "propagujete". To je vaše dramaturgie?

Ano, dalo by se to tak říct. Svým posluchačům v úvodu svého večera naznačuji, že ty dávno neslyšené melodie vytahuji a oprašuji z hlubin hudebního či filmového archivu znovu na světlo. Je to skutečně tak. Ty písně si nezaslouží, aby byly zapomenuty.

Které písně byste chtěl ještě uvést na jevišti v život?

Je jich celá řada. Mám vizi nového večera, kdy bych se svým divákům pokusil navodit atmosféru časů první republiky. Rád bych oprášil písně R. A. Dvorského a jiných skladatelů a textařů tehdejší doby. A samozřejmě bych si v neposlední řadě také rád zazpíval nové písně skladatele Vítězslava Hádla, které k mé radosti napsal přímo pro mě.

Šansonový recitál Staré filmové melodie měl už řadu repríz. Třeba v Dobrušce Olomouci nebo ve vašem rodném Kyjově. Vždycky vás doprovází klavíristka Marie Drkulová?

Ano, pokaždé vystupuji právě s ní. Myslím, že po pár desítkách společných vystoupeních jsme už příjemně sladěni.

Na které místa byste se ještě rád podíval? Které místa vás zajímají už jenom proto, že jste tam už hrál? Nebyla to jen divadla nebo kluby...

Vystupoval jsem na mnoha kuriózních místech. Kromě klasických divadelních sálů také na mnoha zámcích, několikrát na zříceninách bývalých hradů a též párkrát u popelnic na brněnském Svoboďáku. Tam jsme za studentských časů hrávali středověkého Mastičkáře a jeho oplzlé repliky a obscénní výjevy nám komentovali místní bezdomovci a tvořili tak se svými autentickými vstupy do představení neopakovatelný zážitek.

Všichni doufáme, že kultura "neusne". Co byste rád v blízké době zrealizoval, kde byste rád vystoupit?

Volala mi nedávno kamarádka herečka z Brna a stěžovala si, že musí hrát pro publikum v rouškách. Odpověděl jsem jí, ať je vůbec šťastná za to, že hraje. Řada umělců v této době přichází o své příležitosti a o možnost výdělku. Já děkuji za každé realizované představení. Plány a sny mám, zároveň jsem ale současnými okolnostmi nucen stát nohama pevně na zemi. Sám jsem přitom zvědav na to, jak dalece budu schopen se s tvrdou "koronavirovou realitou" vypořádat. Říkám si ale, že pokud jsme ještě schopni zvědavosti a nepodléháme totální skepsi, není to s námi ještě tak zlé.

Foto: autor