Kultura21.cz

I když vystudovala Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, fakulta multimediálních komunikací, přesto se Dita Sedláčková plně zabývá malováním obrazů. Před čtrnácti lety se začala věnovat Intuitivní kresbě, díky níž se rozvinula její vnímavost a jemnost. Měla tak možnost prozkoumat ze všech stran své vnitřní principy a tvůrčí proces, aby posléze přešla na malbu. Tvorby zlínské malířky představuje výstava V tichu, která je k vidění ve foyer Domě kultury v Kroměříži až do konce března 2025.

Jak byste vaši kroměřížskou výstavu, jejíž vernisáž proběhla v pondělí 17. ledna, charakterizovala a co všechno podle vás přináší?

Vzhledem k velkorysému prostoru jsem výstavu pojala jako průřez mojí tvorbou. Jsou zde starší obrazy, ale i ty nejnovější. Název výstavy vystihuje základní prvek, který spojuje všechny obrazy. V tichu vše začíná a vzniká. Výstava přináší nejen nahlédnutí do světa barev, kde je vše dovoleno a nic není špatně nebo dobře, přináší i radost. Pokud se divákovi podaří ztišit svou mysl, možná nahlédne i do svého nitra, na chvíli se zastaví a ztiší.

Ve svých obrazech vnímám krásno, radost, uvolnění, důvěru, určitou jemnost, poznatelnost, hloubku a ticho. Věřím, že něco z toho se podaří přinést do Kroměříže.

To asi nebude vaše první výstava, že ne? A která byla vaše první?

Moje první samostatná výstava proběhla na začátku roku 2023 v Brně. O rok později mne oslovila Port Gallery z Barcelony a mohla jsem tak zahájit rok 2024 první společnou výstavou v zahraničí. Letošní rok startuji u Vás.

Ta Barcelona mluví sama o sobě… Kdy jste začala tzv. vážně malovat a co vás přimělo k tomu vaši tvorbu prezentovat?

Vážně a naplno maluji od samého začátku. Mnoho let jsem se věnovala kresbě, z té jsem přešla na malbu a změnil se tím i způsob vyjadřování. Tam jsem již věděla, že je čas veřejně se postavit za svoji tvorbu a tím i za sebe, ukázat se světu.

Když jste byla malá, patřila výtvarná výchova k tomu, co vás vyloženě bavilo?

Myslím, že mne výtvarná výchova nebavila, protože mi to nešlo. Výtvarno jsem v sobě uzavřela na tisíc západů, aniž bych si to uvědomila. O to delší a možná i složitější byla moje cesta k obrazům. Musela jsem překonat mnoho svých vlastních překážek.

A současnost? Co je TO, co vás inspiruje a co vás nutí K VÝKONU?

Inspiruje mne samotný proces tvorby. To, kdy z náhodných tahů a kombinací barev nakonec vznikne ucelený obraz. To, že když opustím své myšlenkové procesy a ponořím se důvěrou do proudu tvorby, děje se to. Není potřeba nic vymýšlet, připravovat či plánovat. Je to naopak, malování se stává mojí inspirací v životě.

A proč vlastně maluji? Malování se stalo mojí potřebou, vyživuje mne, vede mne. Je to prostor, kde je dovoleno vše, nejsou tam žádné hranice, pokud si je nestanovím sama. Posouvá mne i to, když vidím, jak na obrazy lidé reagují nebo když si obraz najde svého majitele a vše se propojí. Jako by najednou neexistoval čas ani prostor. To jsou nádherné věci. Najednou cítíte i z venku, že to má smysl.

Máte civilní zaměstnání – a pokud ano, tak kde berete čas na tvorbu vzhledem k tomu, že máte rodinu, domácnost…

Nemám civilní zaměstnání, plně se věnuji malování obrazů.

Pozorujete výtvarné sklony i u vašich dětí?

Mám tři děti a všechny jako malé velmi rády kreslily a tvořily, takže jsme se vzájemně doplňovali. Mají v sobě určitý cit, který k výtvarnu patří. I můj táta a dědeček malovali, máme to nějak v sobě.

Také by mě zajímalo, jakou technikou vzniká vaše tvorba?

Mým hlavním médiem je akryl. K malbě používám štětce, špachtle, ale také stěrky, kartáče a poslední dobou často maluji rukama. Baví mě být v přímém kontaktu s barvami a plátnem. Ráda střídám velké a malé formáty, papír a plátno nebo maluji na trika. Každý povrch i velikost vyžaduje trochu jinou práci. Takže nemohu ustrnout nebo zůstat v zaběhnutých kolejích. Pokaždé je pro mne pak ta tvorba nová, neznámá.

Pokud vím, že hned po kroměřížské výstavě máte vystavovat v Praze. A kde ještě? Co všechno máte letos v plánu?

Ano, po Kroměříži navazuje Praha a pak se následně vracím s výstavou do Zlína. V letních měsících se zúčastním skupinové výstavy v Bratislavě. Ráda se s obrazy účastním i jednorázových akcí, setkání a ta se většinou objeví neplánovaně. Čím méně plánuji, tím více mne může život překvapit. Dvě výstavy mám však již domluveny na rok 2026.

Co je ještě zakódováno ve vaším tvorbě?

Tvorba je pro mne o radosti a odvaze. Odvaha vrátit se do dětské hravosti, důvěřovat něčemu, co není možné rozumem uchopit, dělat věci, které neumím bez ohledu na výsledek. Jít tam, kam cítím, že jít mám. Obrazy jsou i o hloubce, kterou je člověk v sobě schopen objevit.

Zdroj foto: Pavla Žáková a Robert Rohál

https://www.dsart.cz/