Kultura je červená sametová opona a otevřené piano

Kultura je červená sametová opona a otevřené piano

Tisk

Tana krockovaVymyslela jsem si fiktivního redaktora, který mi položil pár otázek, jejichž cílem je prozradit o mně pár informací. Jmenuje se Alfréd Lebeda a je to děsný pohodář. Během našeho rozhovoru kouří doutník, popíjí fairtradovou kávu a občas vyhodí pravé obočí do závratných výšek. A má vousy, což se mi líbí.



Táňo, proč jsi vlastně začala pracovat pro magazín Kultura 21?

Pro K21 jsem začala pracovat proto, že mě tyhle věci baví. Není to o tom, že bych se nudou škrábala vidličkou od oběda na zadku, jsem upsaná málem k smrti, hrbím si hřbet a slepím do monitoru, bohužel častěji než je mi milé, ale jsem prostě psavec a písmenka jsou mým denním chlebem, kterým ještě krmím nějakou zvěř a odrostlejší drobotinu. Tím chci říct, že práce pro K21 je mým koníčkem, ale psaním článků se i živím.

Takže určitě píšeš i recenze. Co nejraději čteš a na jaké filmy chodíš do kina?

Opravdu ráda čtu a koukám na filmy. Filmů, které mě zasáhly, by bylo opravdu hodně, popsali bychom celou stranu A4 a možná ještě víc. Zaujme mě něco hlubokého, plného emocí a tajného smyslu hodného důkladné analýzy. Nejraději mám přesně takové ty filmy, na jejichž konci zůstáváte sedět s vytřeštěnýma očima a pusou dokořán, a teď použiji anglickou zkratku WTF, protože přesně tohle se vám točí před očima jako džungarský křečík v plastovém kole. Tím ovšem nechci říct, že mě zaujmou filmy plné násilí a sexu, na to si opravdu nepotrpím.

Tana krockova

Foto: Kacerovká & Matějek

Aha, no neříkej, že zrovna ty jsi nesledovala Cizinku?

Ano, samozřejmě jsem sledovala Cizinku, ale tak to je věc trochu jiná. U některých scén jsem raději zavírala oči. Musím říct, že miluju historii a historické filmy. Jsem prostě klasik a trochu konzerva. A jsem už roky zamilovaná na Edmonda Dantese… samozřejmě ne kvůli tomu, že byl bohatý, ale pro jeho charisma a obrovskou vnitřní sílu a odhodlání.

Takže Dumas, fajn. A co jinak čteš?

Co se týká knih, když tedy opomenu jejich filmové zpracování, je to podobné jako u filmů, častěji mě však zaujmou odborné historické, psychologické, medicínské nebo filozofické knihy. Hlavně taky proto, že studuji filozofii a zajímá mě psychologie. Nejraději čtu asi Junga, no. Na beletrii už nemám moc času a víš jak to je, romány chce člověk spíše prožít než přečíst. Nicméně, abych nebyla na slovo skoupá, stále ve mně zůstává moje oblíbená kniha Ranhojič, která vypráví příběh mému srdci blízký.

Teď přijde otázka, kterou tady pokládají všichni všem. Co pro tebe znamená slovo kultura?

Pokud bych se měla vyjádřit k tomu, co pro mě znamená kultura, protože jsem synestetik, je to pro mě fialové slovo s nádechem barvy podzimního listí, voní divadlem a parfémy všech nastrojených dam. Je to červená sametová opona a otevřené piano, na které občas hraju. Musím říct, že je to prostor k setkávání lidí za účelem společně prožít nějakou emoci, kterou daný film nebo divadelní hra vzbuzují. Je to palác, ve kterém sídlí Umění a záleží jen na lidech, nakolik dobře se v tomto paláci Umění bude mít. Protože kultura utváří celá lidská společenství a ovlivňuje politiku i náboženství. Tedy rozhodně si myslím, že by měla.

Táňa K211

Foto: Archív Taťány Kročkové

A co tvé zájmy a koníčky? Je jich asi hodně, že? Stíháš? Tví přátelé si prý stěžují, že pořád hodně pracuješ a rušíš domluvené schůzky.

Čas na koníčky určitě mám. Občas je to volské spřežení, jindy černý hřebec, který zvládá rychlost jako pardál. Pro mě opravdu důležité, aby cokoli člověk dělá, mělo smysl, dělal to naplno a s velkou vášní, a aby to třeba i někomu mohlo pomoct. Kromě toho, že si nedovedu představit, že bych strávila den bez návštěvy lesa se svým psem a poslechu kvalitní hudby, mám ráda čajovny, kavárny a historická místa. A taky samozřejmě píšu. Básně, povídky, ledacos. Protože jsem už spoustu let vegan a abstinent, do hospody nechodím a snažím se bavit jinak. Miluji tanec, bouřky, praskání ohně v krbu, moudrá slova a opravdu hodně staré knihy. Zajímám se o bylinkaření, aromaterapii, věnuji se i astrologii, výkladu snů a dalším věcem, které s tím tak trochu souvisí. Asi je raději nebudu všechny vyjmenovávat :-)

A opravdoví přátelé vědí, že i když jsem občas na zabití, tak tu pro ně jsem, kdykoli zase budou potřebovat horoskop, vypovídat se, vyložit sen nebo karty, poradit, co mají zdravého jíst nebo které bylinky na daný zdravotní problém pít. Já sice neřídím auto a neumím spoustu praktických věcí, ale mám tu zkušenost, že se na mě často lidé obracejí se svými niternými problémy. Proto jsem letos začala i pořádat přednášky a semináře.

Táňa K212

Foto ze sletu čarodějnic: Archív Taťána Kročkové

Ach tak, to abych raději pomalu šel. Ženy, které běhají s vlky, jsou pro mě nebezpečné. Dokouřím doutník a půjdu si raději po svých. Ještě bys na závěr mohla prozradit nějaké motto….

Ano, chápu, na co narážíš :-) a motto? Kromě toho, že miluju latinské citáty, kterých bych mohla uvést opravdu hodně, uvedu pouze jeden, protože v něm je obsaženo vše. Přelož si ho :-)

...Omnia unus est...


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Sylva Lauerová: V románu Hodina zmijí své pokušení hrát si se čtenáři posouvám až k hranici dokonalosti

Sylva Lauerova perexFanoušci spisovatelky Sylvy Lauerové se po třech letech konečně dočkali a jejich radost může být hned dvojnásobná. Je to jen pár týdnů, co vyšla její sbírka poezie s názvem Klóketen a nyní se na knižních pultech objevil i no...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Čtěte také...

Martina Bittnerová: „Je důležité vyvolávat hlubší emoce!“

Bittnerova 200Viktor Dyk, Karel Hynek Mácha, Stanislav Kostka Neumann, Jiří Karásek ze Lvovic a další velikáni jsou v příbězích Martiny Bittnerové zajímavým způsobem „polidšťováni“. Spisovatelka a badatelka v jedné osobě nabízí nový pohl...


Literatura

Karneval - bizarní vyprávění velkoměstského taxikáře

Karneval perexRomán Karneval je bizardním vyprávěním osudu velkoměstského taxikáře, který bloudí ulicemi Montrealu jako Moucha, tak si i sám hrdina říká, Moucha. Proč? Protože rozděluje taxikáře do dvou sk...

Divadlo

Rozloučení s pohádkou O perníkové chaloupce se nadmíru povedlo

pernikova chaloupka200Neděle 17. února 2013 se nesla ve zlínském Městském divadle v duchu loučení. Dětští diváci a jejich rodiče měli možnost naposledy vidět oblíbenou pohádku O perníkové chaloupce aneb Jenom jako....

Film

Tibetské rozjímání v kině Aero

altDruhý festivalový den tibetského filmu a filmu o Tibetu začal unikátním dvouhodinovým dokumentem Zrcadlo prázdnoty z odlehlého a veřejnosti nepřístupného kláštera Seršul. Ve vysokých horách, kde by lidé z nížin měli velké problémy ...