„Kultura pro mě znamená jít někam ven, za vyšší formou zábavy.“

„Kultura pro mě znamená jít někam ven, za vyšší formou zábavy.“

langerova 200Pokračujeme s rozhovory s našimi redaktory, abychom vám přiblížili, kdo se skrývá za řádky těch všech recenzí a článků. Nyní o sobě více prozradila Jana Langerová, se kterou už jste možná komunikovali ohledně soutěží.




Jak dlouho jsi redaktorkou K21, a co tě k ní vlastně přivedlo?

S Kulturou21 to táhnu už od roku 2010, kdy jsem nastoupila výšku. Začala jsem studovat češtinu se zaměřením na práci ve sdělovacích prostředcích a zaujala mě práce editorky. Myslela jsem si tehdy, že se bude jednat o korektury. Nakonec šlo o vkládání článků do redakčního systému, což mě taky moc bavilo a prošla mi „pod rukou“ spousta článků. Brzy jsem začala také psát, což mi vydrželo dodnes. Chvíli jsem byla také zástupkyně šéfredaktorky a užívala si především domlouvání mediálních spoluprácí a také soutěží. Ty mám na starosti stále a těší mě psát výhercům a předávat radost dál.

Co pro tebe znamená slovo kultura, co ti evokuje?

Kultura pro mě znamená jít někam ven, a to ne do hospody nebo do přírody, ale za něčím. Za nějakou vyšší formou zábavy. Například chození do divadla beru jako rituál. Přemýšlím, co slavnostního si obleču, upravím se a pak si na sedačce užívám tu atmosféru a vypínám hlavu a soustředím se jen na výkon herců. Nejraději mám komedie, ale fascinují mě také muzikály nebo například biografické počiny jako bylo například představení Elegance molekuly od Dejvického divadla.

A blázen jsem také do koncertů, a to různých žánrů. Na prvním jsem byla s mou sestrou tehdy na Vypsané fixe a dodnes na to vzpomínám a na „fiXu“ nedám dopustit. Ráda mám i festivaly, kde s pivem v ruce existuje naprosto jiný svět. Můžu si tam naplno užít vystoupení mých oblíbenců i poznat něco nového. Mým posledním objevem je například thrash metalová skupina Phenomy z Libanonu, která mě nadchla na festivalu Ostrava v plamenech.

langerova 1

S naší skvělou partou kamarádů na festivalu Masters of Rock 

Máš raději knihy nebo filmy, a případně jaké?

Filmová fanynka moc nejsem, nevydržím u filmu nic nedělat, ale do kina si ráda zajdu odpočinout a dát si pro jednou tu kolu a popcorn. A to na nějakou marvelovku nebo třeba Hvězdné války, na které mě „naučil“ manžel. Přiznávám, že neznám úplně všechny postavy a souvislosti, ale u znělky mě vždycky mrazí a obdivuju George Lucase za celý svět, co vymyslel. Poslouchala jsem jeho biografii a je to podle mě magor v tom nejlepším slova smyslu. :-)

Poslední dobou jsem se zamilovala do audioknížek. Pracuju totiž z domu a zakomponovala jsem je do svého každodenního programu. Pouštím si je k snídani, přípravě oběda i úklidu a díky tomu zvládnu hodně hodin. Jsem nadšená z nabídky našich vydavatelství a dostávám se díky nim například k titulům, které by mě možná nebavily číst. Žánrově nejsem moc vyhraněná, občas sáhnu po něčem naučném, zkouším klasiku nebo současnou českou prózu a nejraději mám detektivky a krimi. Takže se teď moc těším na závěr Milénia – na audioknihu Dívka, která musí zemřít v interpretaci mého oblíbeného Martina Stránského. A ve frontě mám i audioknihu o Queen nebo první knihu Bratrstva od australského spisovatele Johna Flanagana.

Doma mám samozřejmě také kopce knih, které čekají na výrobu knihovny. Už ji máme s manželem v hlavě, brzy její plán hodíme na papír a za dlouhých zimních večerů už snad i vznikne. Budou v ní jak romány, tak kuchařky a podobné hobby knihy a také plno krásných dětských titulů.

Máš čas na nějaké koníčky a záliby?

Musím mít, protože nejen prací živ je člověk. Nejsem žádný workoholik a musím mít čas také pro sebe. K mým koníčkům patří například výše zmíněná hudba, mám plno svých oblíbenců, které sleduji a podporuji a to především na koncertech.

Doma si odpočinu při vaření, ráda vymýšlím nové pokrmy a zkouším různé kombinace, případně peču nějaké dobroty. Bydlím na vesnici, tak mám možnost utéct na zahradu a strčit takzvaně ruce do hlíny. Je to relax a navíc chuť vypěstované zeleniny je úplně jiná a ta radost s tím spojená nepopsatelná.

S manželem jsme nadšenci do Geocachingu – několikrát měsíčně vyjíždíme někam na výlety, kde hledáme skryté poklady – kešky. Občas tomu přizpůsobíme nějakou dovolenou nebo výlety a jsme nadšeni tím, co mnohdy objevíme. A nejde jen o krabičky, ale spíše zážitky a místa, o kterých bychom jinak vůbec nevěděli. Navíc se dostaneme do přírody a občas se musíme i překonat a to vše za to stojí!

langerova kesky

S manželem u jedné "součásti" kešky

Prozradíš něco o své profesi, nebo čím se živíš?

S mou momentální praxí je nedílně spojeno psaní a také marketing. Ten jsem i vystudovala a především jej několik let „pilovala“ jako tisková mluvčí jedinečného festivalu Chillibraní. Nyní jsem redaktorkou serveru Podnikatel.cz, kde mám na starosti hlavně články o marketingu a financích. Jednou za čas píšu také o podnikatelích a jejich příbězích, což je moc zajímavé a naplňující. A k tomu občas stojím za nějakými administrativními drobnostmi nebo podporou na sdružených serverech, takže rozhodně nejde o jednotvárnou práci.

Jaké je tvé životní motto?

Podobně jako naše šéfredaktorka mám moc ráda citáty Johna Lennona. Jeden jsme měli i na svatebním oznámení, ale nedám dopustit na tyto, které mě hřejí svým optimismem:

Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.

Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

A když někdy hloubám nad prázdnou stránkou, vzpomenu si na tuto větičku z plakátů knihkupectví Martinus.cz:

„Jde ti to dnes pomaleji? Nestresuj se. Marcel Proust někdy napsal jen sedm slov za den a stejně pak nevěděl, jak je má seřadit.”

Zdroj foto: autorka



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Solfánci obměkčí každé srdce

Solfánci jsou druhým počinem (po Indigových pohádkách) Martiny Mii Svobodové a ilustrátorky Lucy Bumkin. Zatímco Indigové pohádky oslavovaly lidskou kreativitu a zaměřovaly se na to, že každý z nás má moc tvořit svůj svět, pohádkový příběh Solfánci a Sluneční královna jsou o odvaze být tím, kým doopravdy jsme. Semtamindigo

Nikdy není pozdě zopakovat si češtinu

Pod projektem Červená propiska jsou dvě kamarádky z vysoké, Karla Tchawou Tchuisseu a Sabina Straková, které se rozhodly šířit své znalosti zábavnou formou na sociálních sítích. Jejich cílem je dostat nejčastější perličky k co nejširšímu publiku a odhalit záludnosti českého jazyka, na které nebyl ve škole čas a které vás i v dospělosti překvapí. Universum

Rozhovor

POKEC s Terezou Kostkovou a Liborem Boučkem

pokec 200Moderátorská esa Terezu Kostkovou a Libora Boučka veřejnost moc dobře zná. Co mají společného? Mají za sebou moderování velkých televizních show. Tereza bravurně uvedla (spolu s Markem Ebenem) StarDance…když hvězdy tančí, TýTý nebo Silvestr. Libor má v...

Hledat

Čtěte také...

Richard Štefánek: „Je to o tom někoho potěšit, navzájem si dát něco hezkého.“

STEFANEK SLONI 200V listopadu se na nás přes paní Ivetu Autratovou (autorku naší grafiky) obrátil pan Richard Štefánek, čtyřicetiletý muž z Děčína, s prosbou o pomoc. Představil nám jeho zájem – věc, kterou dělá z lásky k přítelkyni. Jedná se o sbí...


Literatura

O Čechách známých i neznámých

bohemia incognita 200Kniha Bohemia incognita neboli Čechy neznámé? Václava Žmolíka vznikla podle stejnojmenného třináctidílného televizního cyklu. Trošku připomíná Toulavou kameru. Václav Žmolík nás přivádí na míst...

Divadlo

Strach jíst duši (Angst essen Seele auf ) Premiéra v divadle Reduta v Brně

Strach jist dusi perexPodtitul opravdu zajímavého díla zni: Romantická kabaretní komedie s pohádkovými rysy, s Ivanou Hloužkovou a Romanem Blumaierem v hlavních rolích!

...

Film

Spielbergův Lincoln: inspirace mramorovým prezidentem

lincoln 200Americká režisérská legenda Steven Spielberg vystřídala ve své filmařské kariéře nespočet poloh. Šestašedesátiletý tvůrce začal jako inovátor neetablovaných žánrů: v roce 1975 filmem Čelisti zkultivoval thriller o...