Kultura21.cz

Vratislav Šálek patří mezi výrazné osobnosti magazínu Kultura 21, pro který pilně pracuje již řadu let. Jeho hlavní pracovní náplní je komunikace s nakladatelstvím a zprostředkovávání knižních výtisků k recenzi. Co na sebe v rozhovoru prozradil?

Jak dlouho pracuješ pro K21 a kolik času týdně cca ti tato činnost zabírá? 

Úplně se stydím na tuhle otázku odpovědět, protože už jsem fakt veterán, ale dobrá. Můj první článek byl recenze na bondovku Quantum of Solace, což je rok 2008. Takže asi tak. Teď už mi ale činnost nezabírá tolik času, když nepíšu recenzi, což už není tak často, tak je to o tom, že rozesílám partnerské nabídky na benefity a vždy v neděli večer o ně žádám, aby to vycházelo na ten interval jednou týdně. Takže řekněme, že třicet minut intenzivní činnosti plus rozesílání mailů každý den.

Jaké je tvé civilní zaměstnání, a co třeba nějaké koníčky a sport?

V létě jsem po čtyřech letech skončil práci v oboru cestovního ruchu a teď hledám něco smysluplnějšího, kde bych mohl využít trochu tvůrčího potenciálu. Uvidíme, co mi život přinese, každopádně bych rád, aby mě práce naplňovala a viděl bych v ní nějaký smysl, což je tedy, upřímně řečeno, v některých pozicích dost těžké. Ohledně koníčků je to jednoduché, miluju filmy, které ale nestíhám tolik, kolik bych chtěl, jsem totální knihomol, sem tam nějaká ta procházka, ale z povahy jsem spíš lenoch, což bývá někdy problém. Jinak jsem velký fotbalový fanda, u nás držím palce Slavii, s níž prožívám vše dobré i špatné, v zahraničí je to rozličné (Bayern Mnichov, Barcelona, Manchester United), sport jako takový se ale snažím sledovat obecně.

Máš čas na čtení? Co nejraději čteš?

Držím se toho, že čas na čtení je vždycky. Už několik let čtu denodenně, byť třeba někdy fakt není tolik prostoru a přečtu jen deset stránek, ale opravdu čtu pravidelně a v posledních letech mi to vychází někde kolem pětačtyřiceti knih za rok, takže jsem spíš takový lehce nadprůměrný čtenář. Čtu skoro všechno, ujíždím na americké a ruské klasice, můj nejoblíbenější spisovatel je Stephen King, těch oblíbených je ale mnohem víc a nestačila by na to asi stránka. Nebráním se ale fakt ničemu. Jediné, co nemusím, je fantasy, do toho se nepouštím.

Jací byli tví oblíbení knižní hrdinové z dětství?

Ačkoli jsem uměl číst, než jsem šel do školy, tak jsem zase nebyl knihomol a prakticky někam do puberty jsem skoro nečetl. Chytilo mě to až někdy před koncem střední školy. Jinak z těch dětských knih jsem žádné hrdiny neměl, spíše typicky devadesátkové televizní hrdiny. S kamarády jsme si hráli na Vražedné pobřeží, Odpadlíka, Jakea a tlusťocha, Magnuma a tak. Později jsem objevil kouzlo Jamese Bonda a ještě později Harryho Callahana, což jsou dodnes mé nejoblíbenější filmové postavy.

Co pro tebe představuje pojem kultura?

Kdybych měl citovat, co nás učili v občanské výchově, tak je to vše, co vytvořil člověk. Ale jinak je to pro mě soubor určitých věcí, které mají duševní a vnitřní hodnotu, která nejde vyjádřit. Ať už si sednete k filmu, přečtete nějakou knihu, posloucháte oblíbenou hudbu, vždy z toho máte nějaký zážitek, který ve vás zůstane a něco vám přinese. Jen těžko ho ale přenesete na druhé a už vůbec si za něj nic nekoupíte, ale je to hrozně fajn. Ale třeba na tom fotbale, o němž jsem mluvil, je ta kultura ryze buranská v podobě piva, klobás a pořádného řvaní, takže je to opravdu hodně široký pojem.

Jak by sis představoval chod ideálního společenství nebo státu?

Hmm, to je zajímavá otázka. Jsem spíš liberál a zastávám názor, že stát by měl řešit jen to nejnutnější, a o své občany se v případě nějaké tragédie (ať už osobní, nebo celospolečenské) postarat. Především by měl být ale transparentní v tom, jak nakládat s penězi, které jsou od těch, kteří v něm žijí, pracují a poskytují mu je, za což pochopitelně žádají nějaké služby, které ale bohužel moc nefungují. A tím bych asi skončil, protože je to téma hodně citlivé a může hodně lidí dost naštvat …

Věříš v Boha?

Jednoduchá odpověď by byla, že ano, ale sluší se to rozvést. Ano, v Boha věřím, ale jsem „gauner“ – do kostela moc nechodím, s církví mám zásadní problém, skoro každou minutu svého života hřeším a nemám problém s hodně drsným humorem, který si mnohdy z Boha dělá legraci. Rozhodně nejsem dogmatik a co se výkladu nábženství týče, jsem dost otevřený. Žije se mi tak poměrně dobře, ale podle návodu to asi není...

Tvoje příjmení je super ..... co je tvým šálkem dobré kávy? A piješ raději šálek kávy nebo čaje? 

Ano, moje příjmení bylo zdrojem humoru skoro všude, kam jsem přišel, takže mi super úplně nepřijde, ale chápu tě. Mým šálkem dobré kávy je pohoda s lidmi, které mám rád, dobré jídlo, dobré pití a celkově atmosféra, v níž víš, že tě všichni znají. Vědí, co od tebe můžou čekat a nemusíš si na nic hrát, což mi přijde úplně super a bohužel se to moc nenosí. A jestli káva, nebo čaj? Nejsem úplným vyznavačem ani jednoho, i když kávu a čaj piju, ani jedno úplně nevyhledávám. Spíš si dám dobré kakao.

Foto: Archív Vráti Šálka