Kultura21.cz

Její práce nalezly místo v mnoha soukromých sbírkách po celém světě, její socha Lidická madona je součástí sbírky památníku v Lidicích. Dosud uspořádala přes padesát samostatných výstav. Pravidelně se zúčastňuje kolektivních výstav například i Trienále ex libris v Chrudimi. Její práce byly k vidění i na čtyřiatřiceti ročnících tradiční výtvarné výstavy pod širým nebem Kladenské dvorky. Seznamte se s akademickou malířkou Renátou Kaiserovou. 

Renáta Kaiserová se narodila 12. listopadu 1962 v Kladně. U dědečka Josefa Popka od malička sledovala, jak se maluje realistická olejomalba. Zkoušela kreslit a tolik ji to zaujalo, že ji už v pěti letech zapsali do lidové školy umění. Za deset let si vyzkoušela různé postupy, ale ke grafickým technikám se dostala až na Střední škole výtvarné Hollar v Praze. „Tam vznikaly první litografie, hlubotisky, i linoryty, ale také serigrafie u prof. Jaroslava Hořánka,“ říká uznávaná výtvarnice. Po studiu se zkoušela dostat na Akademii výtvarných umění, ale zkoušky nedopadly podle očekávání. Jejího nadání si však všiml profesor Ladislav Čepelák a přijal ji do své grafické dílny. „Tady jsem vytvořila během roku několik grafických listů technikou suché jehly, další rok jsem se dostala na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (VŠUP) k profesorovi Mikulovi a asistentu Majorovi do atelieru ilustrace a užité grafiky.“ Díky svému talentu a píli absolvovala školu v roce1990 s knihou Podoby, kde doprovodila osmi linoryty básně Jaroslava Hromady. Školu zakončila s titulem Akademická malířka. „Od té doby se věnuji výtvarnému umění jako samostatná výtvarnice,“ dodává Renáta.

První práce byly kresby a grafické listy. V obou činnostech se autorka opírá o nesporný kresebný talent, což se projevuje především v kresbách portrétů tužkou a suchým pastelem, které mají mimořádnou úroveň. Tématy grafických listů jsou převážně portréty, zátiší a květiny. Je významnou tvůrkyní ex libris, kterých vytvořila téměř tři stovky. Za pozornost stojí několik portrétních cyklů linorytů na téma 12 x Řecko, 12 x Orient, 12 x Egypt. V poslední době stojí za zmínku třináct linorytů ex libris na námět Erbenovy Kytice. Sběratelský úspěch zaznamenaly hlubotiskové cykly 15 x Baroko a 15 x Renesance, stejně tak neuzavřené série Akty, Objevitelé, Významné osobnosti světové kultury a další. Z raného období autorčiny tvorby je nutné zmínit cyklus ročních dob, které se liší od ex libris už svým formátem. Rozhodující technikou, kterou používá v hlubotisku je lept s doprovodnou suchou jehlou a mezzotintou.

Postupně se Renáta začala zabývat koženými kolážemi i malbou olejem a akvarelem s akrylem. Stále kreslí pastelem na semišový papír. V obrazech se věnuje námětově téměř stejným okruhům jako v grafice, vychází však ze svého vlastního, často i abstraktního vidění světa, které vnímá své okolí výrazně barevně. V kresbě stále častěji používá akvarelové pastelky a hlavní motiv doplňuje rozparcelovanými bordurami. Renáta současně vyrábí také kožené doplňky jako kabelky a šperky ve kterých kombinuje kůži s polodrahokamy a svými miniaturními kresbami. V posledních letech se mnohem více než dřív věnuje sochařství, své sochy tvoří s pískovce a z Džbánské opuky. Kromě toho vznikly také dvě bronzové sošky malých rozměrů. Komorní plastiky jsou pečlivě prokutané a většinou při otáčení vypráví svůj příběh. Rozměrově se pohybují od miniatur na krk až po větší sochy, jak s úsměvem říká – do velikosti, kterou sama unese.

Jak už to u umělecky zaměřených lidí bývá, Renátin talent nekončí u výtvarného umění, ale zahrnuje i jiné obory, především zpěv. Je dlouholetou členkou Smíšeného pěveckého sboru Buštěhrad i členkou známého kladenského sboru Smetana-Slovanka. Je nutné ještě zmínit i pedagogickou činnost. Renáta Kaiserová v roce 1992 založila školičku Vějířek, kde učí děti i dospělé základům výtvarných postupů a technik. Z jejích žáků se prosadila celá řada talentů, které pokračovaly ve studiu na středních i vysokých výtvarných školách.

Školička Vějířek je určena dětem i dospělým, kteří mají zájem učit se techniky kresby i malby a zabývat se užitou grafikou. Žáci vytváří kalendáře, plakáty, písmovky, loga, roztodivné piktogramy, ale kreslí i zátiší, portréty, květiny a zvířata. Zabývají se grafikami v linorytu i hlubotisku a především si vytvoří svou vlastní knihu od skic, přes rozvržení v maketě, narýsování, vytvoření ilustrací až po závěrečné sešití a vlepení do kožené vazby. Naučí se zvětšovat přes mřížku, ale i vykutat sošku z pískovce, nebo vymyslet a slepit objekt – model z papíru. „Technika zpracování kůže na obálku knihy umožňuje udělat i módní doplňky jako přívěsky, náušnice i kabelku,“ vysvětluje. „Jedna dospělá žačka vytvořila dokonce kožené housle podle mého vzoru. Všichni žáci bez výjimky začínají mozaikou v pastelce, aby se naučili jinak držet tužku. Učím jen to, co jsem vystudovala na Hollarově škole a VŠUP. Připravuji mé studenty ke zkouškám na střední i vysoké umělecké školy. Mám radost, když se mnou na mojí velké výstavě vystavují i moji žáci, ale organizuji jim i jejich společné výstavy v kladenském spolku Atelier.“ Minulý rok jim zkompletovala cyklus linorytů, který všichni obdrželi při slavnostním aktu. „Pokaždé jsem nadšená, když vidím, kolik rodičů podporuje své ratolesti.“

V roce 1992 začala Renáta učit nejprve dvě malé holčičky kreslit a v letech 1993 až 99 učila ve svém obýváku v panelákovém bytě maximálně osm až deset dětí. „Byl to prvotní impuls a udělala jsem si z obýváku učebnu a atelier. Učit děti něco vytvářet se pro mě stalo opravdovým posláním,“ vzpomíná. „Nechtěla jsem zaplnit třídu žáčky, které to nebaví a jsou jen někam odkládáni.“ A to je i prostý důvod toho, proč se rozhodla nepřekročit počet sedmi dětí denně. „Ve středu jsem nikdy neučila, tu mám jako návštěvní den,“ usmívá se. „V roce 1999 jsem se zamyslela a domluvila v Zámecké galerii Kladno společnou výstavu. Sešla se tady díla moje, mých přátel Renáty Sobolové, Zdeňka Pachmanova, Jaroslava Hromady, Moniky Hanzlíkové a mojí maminky Evy Kaiserové. Výstavu jsem nazvala Vějíř. Ten rok byl zlomový.  Mojí školičce jsme začali říkat Vějířek a už v roce 2002 jsme poprvé společně vystavovali v Zámecké galerii. Výstavu zahajoval president SSPE (Svaz sběratelů a přátel exlibris) ing. Ivo Prokop CSc. a na vernisáži tehdy bylo skoro čtyři sta lidí.“ 

Renáta Kaiserová měla od roku 1982 do roku 2017 celkem jedenapadesát samostatných i společných výstav a v Kladně se účastnila, asi jako jediná, naprosto všech pětatřiceti ročníků Kladenských dvorků. Dlouho byla jedinou výtvarnicí, která v Kladně tvořila Exlibris, dnes už tuto užitou grafiku tvoří také pan Mikuláš Cacara. Díla kladenské výtvarnice můžeme momentálně obdivovat v Galerii Radost v Kladně a na na jejím webu.

Zdroj foto: z archivu Renáty Kaiserové

Redakce přeje Renátě dodatečně všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví, síly a tvůrčí invence a věříme, že se společně setkáme na některé z dalších výstav.