Kultura21.cz

Spisovatelka Hana Hindráková před pár dny vydala knihu Smrtící byznys týkající se tématu falešných léků, o kterou jste nedávno soutěžili na našem webu. My jsme toho využili a položili spisovatelce několik otázek.

Smrtící byznys se týká falešných léků, kdy jste se rozhodla napsat knihu na toto téma? A kdy jste se poprvé setkala s touto problematikou?

Pokud mám odpovědět upřímně, dozvěděla jsem se o tomto tématu úplně náhodou. Celé to začalo tak, že mě před dvěma roky oslovila jedna paní, která strávila v Ugandě několik let jako dobrovolnice a chtěla sepsat svůj příběh, nebo alespoň něco na jeho motivy beletristickou formou. Sešly jsme se a ona mi o všem povyprávěla. Její příběh byl zajímavý, ale ne dostatečně na to, aby utáhl hlavní dějovou linii v knize. Domluvily jsme se, že se zkusím podívat po nějakém zajímavém tématu, které by její příběh doplnilo. A tak jsem začala hledat informace a narazila jsem na problematiku falešných léků. A protože ráda píši o závažných problémech černého kontinentu, okamžitě mě to zaujalo. Říkala jsem si, že to bude dva v jednom - napínavý příběh a současně osvěta, protože jak jsem zjistila, většina lidí o falešných lécích nikdy neslyšela. Stejně tak jako do té doby já. Příběh se nakonec od vyprávění oné paní vcelku dost odklonil, ale protože jsme se na začátku domluvily, že se jedná o tvůrčí proces, tak to nevadilo.

Můžete našim čtenářům a těm, co knihu ještě nečetli, přiblížit tento problém?

Jedná se o léky, které do rozvojových zemí dováží především Čína. Podle Světové zdravotnické organizace jde o jeden z největších problémů celosvětového zdravotnictví a odhaduje se, že v nejchudších zemích je třicet až šedesát procent léků falešných. V lepším případě obsahují místo účinné látky mouku, nebo cukr, v horším případě jed na krysy, nemrznoucí kapalinu, leštidlo na parkety, rtuť a jiné těžké kovy či chemikálie. Někdy obsahují jen trochu účinné látky, aby prošly základními testy, což je mnohdy horší, protože to vytváří resistenci na pravé léky.

Co bylo pro vás na psaní nejtěžší?

Nejtěžší pro mě bylo srovnat se s tímto tématem psychicky, abych o tom vůbec dokázala psát. Ze začátku mi přišlo naprosto neuvěřitelné, že něco takového vůbec existuje a byla jsem zhnusená z toho, jak se obchoduje s lidskou chudobou. Velkým hnacím motorem pro mě bylo vědomí, že o problematice falešných léků se moc neví, a že kniha by mohla mezi lidmi udělat slušnou osvětu.

A kde jste čerpala nejvíce informací? Kniha Smrtící byznys vznikla za přispění Státního ústavu pro kontrolu léčiv, Světové zdravotnické organizace, Interpolu a dalších institucí. Jak konkrétně vám pomohli?

Než jsem začala psát, věnovala jsem se sběru informací a přípravě knihy, která mi zabrala téměř půl roku. Se Státním ústavem pro kontrolu léčiv jsem byla v kontaktu přes emailovou poštu. Jakmile jsem něco potřebovala ohledně problematiky falešných léků, napsala jsem tam a téměř vzápětí mi přišla odpověď. Co se týče Světové zdravotnické organizace, čerpala jsem především z jejích studií. Další organizací byla National Drug Authority Uganda, která se věnuje tamní problematice falešných léků. Zpočátku se mi nedařilo navázat kontakt a už jsem plánovala, že kvůli tomu do Ugandy poletím. Půl roku jsem tam každý měsíc posílala email, ale všechny zůstaly bez odpovědi. Potom se to konečně zlomilo a získala jsem požadované informace. Dále jsem po twitteru komunikovala s ředitelem Interpolu v Ugandě, abych získala informace k operaci Mamba, což byl zátah na překupníky s falešnými léky. Protože se jedná o knihu z lékařského prostředí a já jsem vystudovala ekonomii, vedla jsem také hodiny rozhovorů s mnoha lékaři. Nechtěla jsem, aby lidé z oboru o mé knize řekli, že je to snůška nesmyslů.

A jak je možné, že se takové věci dějí, když o tom tyto organizace ví? Myslíte, že se něco hne a změní?

Děje se to hlavně proto, že chudé země nemají dostatečnou kontrolu výroby, dovozu a distribuce léků. Chybí zákony a z nich pramenící postihy za tuto činnost. Dalším důvodem jsou zkorumpovaní úředníci a policie. A samozřejmě chybí osvěta mezi běžnou populací. Ve vyspělých zemích podporují systém falešných léků lidé, kteří si tablety objednávají na internetu.

Jaké má podle vás tento problém řešení? A jak se dá pomoci? Je například něco, co by mohl udělat jednotlivec?

Řešení je rozhodně během na dlouhou trať. Četla jsem, že v některých zemích se testují kódy na lécích, které se pošlou textovou zprávou zdarma, a vzápětí přijde odpověď, zda se jedná o pravý, nebo falešný lék. Za prvé je však potřeba, aby se o tomto problému vůbec vědělo. Každý může pomoci tak, že bude o tomto tématu mluvit s dalšími lidmi a nebude si objednávat léky na internetu.

Ještě se zeptám, jak to vypadá s cizojazyčným vydáním knihy? Tomuto tématu by to z hlediska osvěty jistě prospělo.

Anglickou verzi knihy zastupuje australská literární agentura a i v Německu mám svou agentku a překladatelku. Tak se snad časem podaří najít i nakladatele.

Momentálně vám vychází jedna kniha za rok, můžete nám prozradit, na co se můžeme těšit v roce 2018?

Na nové knize jsem začala pracovat před týdnem, ale téma bych ještě nerada prozrazovala. Každopádně mohu říct, že bude ještě závažnější než problematika falešných léků. Nevím, jestli ji stihnu připravit k vydání na rok 2018, odhadovala bych spíš rok 2019. Jsem na mateřské a jde mi to pomaleji.

Na závěr vás poprosím o vzkaz pro čtenáře.

Čtenářům bych ráda popřála šťastnou ruku při vybírání knih, které se chystají číst za dlouhých podzimních a zimních večerů.

Děkuji moc za rozhovor.

Zdroj foto: www.hindrakova.cz