Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Honzík Bačkora je docela obyčejný kluk z jednoho docela obyčejného městečka. Když ovšem jednoho obyčejného dne na toulkách po okolí náhodou natrefí na příšerně pomotaného, zpřeházeného, mrzoutského, vypaseného a na sušenkách závislého MLUVÍCÍHO kocoura, jeho život se rázem úplně změní! Je šťastný, že v podivném tvorovi konečně našel svého vlastního zvířecího kamaráda, a chce si ho nechat, jenže jeho čistotou posedlá máma, otravná sestra a bláznivý starý plukovník se zálibou ve vycpávání neobvyklých živočichů mají na věc docela jiný názor… Dokáže Honzík svého chlupatého parťáka ochránit, nebo Šmodrchu čeká osud mnohem horší než jen pouhý nedostatek sušenek?

Ilustrace Kate Hindleyová, přeložila Jana Hejná, pro děti od 8 let
249 Kč | vázaná bez přebalu | 272 stran | 130 x 200 mm

Jak vás vlastně vůbec napadlo sepsat Šmodrchův příběh?
No, všechno to vlastně začalo s Dobby! To byla taková plastová panenka s velkýma očima. Patřila mé starší sestře. Když mi bylo pět, zjistil jsem, že docela snadno dokážu Dobby amputovat všechny končetiny i hlavu a dát je případně zpátky do nesprávných jamek, prostě ji tak trochu přeházet. Připadalo mi, že Dobby vypadala takhle úžasně. Moje sestra to nadšení se mnou nesdílela. Nicméně, tehdy ve mně asi vzplanula ta vášeň pro neuspořádané tvory.

A co hlavní hrdina Honzík?
Jasně, no jelikož je příběh knihy plný dost šílených postav, Honzík Bačkora měl být prostě někdo, s kým se můžou děti totálně ztotožnit. Někdo, kdo zažívá to samé, co oni. Je to bezstarostný kluk, nadšený, milý, rozpustilý a co je nejdůležitější, je velmi trpělivý. Což se velmi hodí především, když začne pečovat o velmi náročného Šmodrchu.

Upřímně, jak 'normální' je vaše rodina?
Řeknu vám to takhle: jeden ne, vlastně dva členové mé rodiny si opravdu myslí, že byli předobrazem těch postav v knize, tedy těch právě dost šílených postav. Jako, věřili byste tomu?! Samozřejmě, že to není pravda. Víte, jak se to vždycky v knihách na začátku píše: "jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná." My Kimptonovi, no, my jsme velmi normální a velmi nekonfliktní famílie. Čistíme si zuby osmkrát za den a jsme vždy laskaví ke zvířatům. Někdy jsme normální až to bolí.

Co bude se Šmodrchou dál?
V ideálním případě? To by se Šmodrcha dostal do filmu. A pak by následoval Šmodrcha muzikál s originálními písněmi od Tima Minchina a Bona. Ale ve skutečnosti je to teď tak, že si Šmodrcha užívá svůj dobře zasloužený odpočinek, takový kočičí šlofík, zatímco já pracuji na své další knize. Ta už nebude o kočkách, tentokrát je to o zapeklité nechutné ovesné kaši.

Jaké to bylo pracovat s Kate Hindley?
Byl jsem nadšený, když Kate souhlasila s ilustrováním Šmodrchy. Je nesmírně talentovaná. Dala všem postavám podobu, jakou bych si ani nedokázal vysnít. Samozřejmě nejtěžší bylo namalovat Šmodrchu. Nechtěli jsme, aby vypadal jako nějaké strašné kočičí monstrum. Ale zároveň aby zůstal takovým sprosťákem, jakým je. A Kate to zmákla na jedničku!