Kultura21.cz

Protože je nás v redakci mnoho, kdo máme rádi zvířata, rozhodli jsme se, podělit se s vámi o naše zážitky s domácími mazlíčky. Na stránkách Kultury21 tak již představily svá zvířátka Jana Semelková a Jaroslava Krejčová, fotografie dala k dispozici Jana Beranová a nyní vás seznámí se svými zvířecími láskami Pavlína Jiráková.

Již odmala jsem byla to typické „zvířátkové“ dítě, které rodiče táhlo spíše než do hračkářství do zverimexu, maximálně tak do trafik a papírnictví, kde jsem utrácela své kapesné za pohlednice koní a psů. Vysněného psa mi rodiče nikdy nedovolili, ač jsem to zkoušela přes sliby, prosby, až po citové vydírání.

Když mi bylo sedm let, podařilo se mi rodiče přesvědčit, aby mi pořídili papouška. Tak se členem naší rodiny stal žlutý sameček andulky, kterého jsem pojmenovala Pepík. Pár slov se naučil, veškerá má snaha o rozšiřování slovníku ale přišla vniveč v okamžiku, kdy jsme před domem odchytili uprchlého samečka andulky. „Moji kluci“ na sebe ze svých klecí vzájemně pokřikovali, vyprávěli si, nadávali si po papouščím, lidská slovíčka v Pepíkově slovní zásobě se stala minulostí. A slovník se Pepíkovi neobnovil ani tehdy, kdy se Matýskovi podařilo znovunabýt svobody, a uletěl nám. Pepík se dožil úctyhodného stáří 8 let.

Ač se pes nikdy nestal součástí naší rodiny, štěstí se na mě usmálo a já měla možnost stát se alespoň venčitelkou. Když mi bylo dvanáct let, pořídili si sousedé fenku kokršpaněla. Já, stydlivá holčina, jsem dlouho sváděla vnitřní boj, než jsem se poprvé odhodlala zazvonit a požádat o vypůjčení Bobiny. Pak už se z nás stala známá dvojka a já si užívala nádherného pocitu, že mě na procházkách doprovází pes.

Vždy jsem spíše tíhla ke zvířatům chlupatým, než k opeřencům či šupinatcům. Prvního svého chlupáče, samičku morčete, jsem dostala od svých kamarádek k patnáctým narozeninám. Zvířecí mazlíček, se kterým jsem strávila největší kus svého života, byl sameček králíka Mates, kterého jsem si nadělila jako odměnu za úspěšně složenou maturitu. Nebyl to klasický zakrslík, v dospělosti vážil přes 3 kila, za což vděčil mojí mamince, protože ta vyniká schopností vykrmit jakéhokoli zvířecího i lidského jedince. Matýska jsem denně pouštěla z klece, jeho potřebu hlodat a okusovat odnášely především třásně na koberci a stěna v mém pokoji. Náhodou jsme zjistili, že Matesovi chutnají banány. Neměli jsme odvahu mu je kvůli možným zdravotním komplikacím dávat často, ale pokud už jsme se mu rozhodli banán naservírovat, celá rodina jsme se bavili jeho spokojeným mručením a hlasitým mlaskáním. Mates se dožil úctyhodného věku 10 let.

V současné době naši domácnost obývá sameček andulky, kterému jsme vybrali jméno šlechtické Lojza von Hrádek na Vlárské dráze, a nedávno přibyl mladý sameček morčete, jenž zdědil jméno Franta po svém předchůdci.

Foto: Pavlína Jiráková