Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Minulý víkend se (nejen) obyvatelé Prahy pobavili na „zahradním“ festivalu Habrovka. Dva dny plné hudby, divadla, workshopů a doprovodných aktivit ve znamení sluníčka i deště potěšili všechny příchozí. Jejich oči, duše i uši se mohli pobavit a naprosto vypnout od starostí všedních dnů. Letošní desátý ročník byl zkrátka velký relax!

Festival se konal, jako každý rok, v areálu při kostele Sv. Františka v Praze 4. Díky snadné dostupnosti ze zastávky metra Budějovická a navigačním tabulím, nebylo možno prostory minout. Pátečnímu programu nepřálo počasí, a to dost značně. Někoho možná odradilo, někoho ne, ale já si (bohužel) první den nechala ujít. Pořadatele ale neodradilo nic, a tak vše běželo dle plánu. Odpoledne akci odstartovala „fish-rocková“ kapela Candát, která už v areálu vystoupila před šesti lety. Páteční program byl pestrý, živé koncerty střídala divadelní představení a chvilku před jednadvacátou hodinou vystoupil hlavní host dne Dan Bárta se svou partou Illustratosphere. I přes nepřízeň počasí se prý všechno povedlo a publikum bylo spokojené. „Chvilku jsem váhala, zda jít nebo ne, ale nakonec jsem moc ráda, že jsem šla. Dan byl skvělý!“ s úsměvem se mi svěřila jedna z návštěvnic festivalu.

Počasí se na sobotní odpoledne umoudřilo a naopak sluníčko příjemně hřálo. Areál byl značně zaplněn, především mladými rodinami. Snad každý se usmíval, byla to oáza klidu. Tedy toho duševního, protože na všech podiích se zpívalo a hrálo. Postupně se představilo několik kapel a zpěváků. Snad nejvíce úspěchu sklidil Justin Lavash, britský kytarista a písničkář, kterému v tomto směru leží u nohou takřka celá Evropa. Na Habrovce už byl k vidění před pěti lety, takže se nejednalo o jeho premiéru před pražským publikem. Možná i díky tomu je jeho čeština značně vypilovaná a výborně tak mohl komunikovat s publikem. Hvězdou večera pak byla kapela Buty, která přivezla své zbrusu nové CD Duperele, jenž poprvé v Praze představila právě zde. Byl to očekávaný koncert, hlučný a povedený. Tahle kapela patří ke stálicím tuzemské scény, netřeba jí tedy někomu představovat, a i zde dokázala, že pořád má posluchačům co nabídnout. Z programu pak rozhodně stojí ještě za zmínku divadelní představení AnIby neřekla – popůvky, které bylo vskutku velmi netradiční. Anna Polívková protančila celou Mou vlast a ukázala tak, že i klasika má svůj rytmus a může se na ní „řádit“ na parketě. Těžko říci, zda primárně bylo představení určené spíše menším návštěvníkům, ale hlediště bylo zaplněné do posledního místa, a to i těmi staršími diváky.

Vedle kulturního programu významnou část akce tvořily i workshopy a dílny. Vzhledem k tomu, že na festival vyrážely celé rodiny, tak se všechny aktivity točily kolem dětských snů. Na první pohled to byla zábava, na ten druhý i poučné aktivity. Běžně nemá moc dětí příležitost si vyzkoušet například práci na hrnčířském kruhu či tvorbu karnevalových masek. A tady ta příležitost byla. Mimo to se každý mohl nechat pomalovat barvami na obličej a proměnit se tak na jeden den v pohádkovou (či klidně hororovou) bytost. Kreslilo se, navlékaly se korále, hrálo se a dospělé doprovody mezitím mohli navštěvovat stánky organizací. Svou práci přibližovalo například sdružení Amnesty či charitativní organizace Sue Ridet, která si přivezla i „butik“ s oblečením. Nakoupit se u dalších stánků mohly i ručně vyráběné doplňky, výrobky z chráněných dílen nebo dokonce Pan Psychiatr do kapsy od pacientů pražských Bohnic.

Když jsem odcházela v sobotu večer domů, přistihla jsem se, jak se usmívám. Když strávíte celé odpoledne ve společnosti skvělé hudby, zajímavého divadla a mezi lidmi, jenž se nemračí a ví, že úsměv nic nestojí, tak i vám se zákonitě zvednou koutky. Tak nějak automaticky. Všechno tohle stvořilo výbornou atmosféru, která na Habrovce vládla a já můžu říct jen jediné: příští rok jdu zase!

Festival Habrovka
Datum a místo konání: 1.-2.června 2012, areál při kostele sv. Františka, Praha 4
Pořadatel: pražská společnost bloumající veřejnosti
Hodnocení: 90%

Zdroj foto: autorka článku