Kultura21.cz

Na naší scéně patří patrně k nejpracovitějším hudebníkům. Za pětadvacet let své umělecké činnosti překvapil řadou projektů, přilákal nespočet posluchačů. Jenom alb mu za tu dobu vyšlo jedenatřicet. Jenomže Richard Pachman není jen hudební skladatel, hudebník, aranžér, textař nebo zpěvák. Je rovněž autorem několika knih - a protože i maluje, má za sebou nespočet výstav doma i v zahraničí. Právě v roce, kdy si připomínáme 600 let od upálení Mistra Jana Husa, se renesanční muž na scénu vrací se scénickým oratoriem, které poprvé uvedl už před deseti lety

Letos uplyne 600 let od upálení Mistra Jana Husa, což se určitě projeví  na počtu představení, se kterým už nějaký čas jezdíte po vlastech českých. Zkuste představení přiblížit...

Upřímně, před deseti lety, kdy jsem po několikaleté práci na hudbě i libretu ke scénickému oratoriu Mistr Jan Hus představil v režii Ireny Žantovské premiéru tohoto díla, netušil jsem, že oratorium bude žít svým vlastním životem a dokonce v několika verzích. Od léta roku 2005, kdy proběhlo dvanáct představení velkého scénického nastudování s Marianem Vojtkem, Ilonou Csákovou, Tomášem Petříkem a dalšími v hlavních rolích, jsme následující roky společně s mou blízkou kolegyní Ditou Hořínkovou odehráli bezpočet komorních verzí většinou v kostelech Církve čs. husitské.

Letos, v roce 600. výročí upálení Mistra Jana, odehrajeme jedenadvacet představení, z nichž dva budou obnoveným nastudováním velké verze. V ní se představí řada z těch, kteří zpívali v oratoriu před deseti roky, včetně Ilony Csákové v roli královny Žofie. Pokud jde o změny oproti premiéře, tak Jana Husa budu zpívat já a krále Zikmunda operní pěvec Andrej Beneš.
Na velkou verzi představení prezentujícího Husův životní příběh, jeho myšlenky, názory i odkaz, bych rád pozval diváky 1. července v 19 hodin do Moravského divadla Olomouc a v den výročí, tedy 6. července ve 20.30 hodin na Staroměstské náměstí v Praze...
Turné po českých a moravských městech začalo již v dubnu a končí v září. Informace o termínech jsou zveřejňovány na www.richardpachman.cz, www.pachman.cz, na facebooku Mistr Jan Hus 2015 a rovněž ve vysílání Českého rozhlasu Dvojka, který je mediálním partnerem oratoria.

Pokud ale vím, tak máte několik druhů vystoupení a často vystupujete sám za sebe...

Ale já vystupuji vždy sám za sebe (smích). I když zpívám Jana Husa nebo sekunduji Kamile Moučkové, tak jsem to já, má hudba, texty i má životní filosofie... Podobně jako jiní umělci, vždy nejvíce prezentuji to poslední, nové dílo, jedno jestli hudební nebo literární. Připravím k němu pořad nebo turné a věnuji mu přibližně rok a dva od vydání. Mé aktuální pořady mají tedy název Tylda a Mistr Jan Hus. K letošnímu cyklu představení o Janu Husovi právě vychází album s novými písněmi a s výběrem těch písní z oratoria, které má publikum nejraději...

Zmínil jste Kamilu Moučkovou. S kým na jevišti v posledních letech ještě vystupujete a proč?

Mám radost z toho, že mohu říct, že mí kolegové jsou zároveň i mí přátelé. S některými mohu mít někdy pauzu, pokud jde o natáčení nebo koncerty, ale se všemi jsem v kontaktu a se všemi mám nové plány. Mezi ně patří například kromě zmíněné Kamily Moučkové ještě Dita Hořínková, Martina Kociánová, Jaroslav Svěcený nebo Francois Glorieux z Belgie. No a samostatnou kategorii má mezi těmi, s nimiž se potkávám na jevištích, můj otec. Je to moc hezký pocit mít po boku vlastního tátu a vyprávět spolu s ním lidem o příbězích z knihy Tylda...

Tylda... To ale nebyl váš debut? Kolik knížek jste vlastně už napsal?

Tylda je má šestá kniha, která je v několika aspektech jiná, než ty předešlé. Moje první dvě knihy Jak chutná bolest a Jak chutná život jsou autobiografické a vychází ze zkušeností kolem mého úrazu v roce 2000, kdy jsem se omylem napil z neoznačené láhve louhu PH 14. Motto obou knih je „Co tě nezabije, to tě posílí..." Třetí a čtvrtá kniha jsou historické romány Útes a Notre Dame odehrávající se ve Francii, Anglii, Indii a Egyptě v druhé polovině 16. století. Pátá kniha Kdokoliv byla napsána jako jakási má sebereflexe a sebeterapie v období, kdy jsem byl čtyři roky cílem zájmu utajeného stalkera. No a zatím poslední kniha Tylda je pro mě velmi vzácná, protože jsem ji napsal s tátou a protože popisuje období holocaustu poetickou formou na příběhu obyčejné olomoucké rodiny. Naší rodiny...

Zkuste to trošku rozvést...

Tylda je jméno mé babičky. I když se román odehrává kromě Olomouce v Terezíně, v Polsku, Estonsku a v transportech, není to příběh tragický, i když mnoho z těch těžkých momentů, které prožili hrdinové románu, si řada z nás stěží dovedeme představit... Děj je rámcován vyprávěním dědečka své malé vnučce o druhé světové válce u Stolpersteine, tedy u památných kamenů na pra-prapředky dívenky, kteří zahynuly během holocaustu. Příběh pak „skočí" v čase do roku 1930, kdy se jako patnáctiletí seznámili moji prarodiče na olomoucké plovárně. Na příběhu lásky katolíka a židovské dívky je popsán vstup nacistického Německa do historie naší země i do historie jejich vztahu. V roce 1942, kdy tragicky zahynou dvě hlavní postavy příběhu, se děj zaměřuje na Tyldina syna Fanulu, kterého se rodiče před spáry gestapa rozhodnou zavřít do sklepa u vzdálených příbuzných v Kojetíně krátce před tím, než je Tylda deportována do Terezína... Každý, kdo je rodičem, si zajisté jen ztěžka umí představit, že své dvouleté dítě odevzdá pro něj neznámým lidem a nebude mít o něm následující měsíce nejen žádné zprávy, ale ani jistotu, zda-li a kdy své dítě opět spatří... Ale víc bych už nerad prozrazovat... Zato mohu vám jako prvním prozradit, že jsem spolu s otcem a dalšími kolegy začal pracovat na audioverzi knihy Tylda...

Kromě toho i malujete, což vás řadí k označení renesanční muž. Zkuste prozradit, co malujete, jakou technikou a kde všude jste vystavoval...?

Renesanční muž, to zní moc hezky. Já sám sebe vidím pouze jako člověka, který se naplno věnuje všemu, co ho nesmírně baví a k čemuž mu byl dán talent. Jsem vděčný za to, že se mohu vyjadřovat tóny, barvami a slovem. Maluji olejomalby a protože zářijová vernisáž v Galerii Zdeňka Hajného „Cesty ke světlu“ v Praze otevře již mou 86. výstavu, nechtějte po mě, abych si vzpomněl na všechna místa, kde jsem vystavoval. Své olejomalby veřejně prezentuji od roku 2002 a kromě České republiky a Slovenska jsem vystavoval v Holandsku, Belgii a Francii. A pokud vím, tak mojeobrazy v interiérech například v Německu, Francii, Holandsku nebo Belgii...

Zpět k muzice. Máte za sebou řadu CD i DVD, které je to poslední?

Vydal jsem jedenatřicet alb, zatím předposlední bylo „live" CD Čas vánoční. Právě vycházející album Mistr Jan Hus 2015 je mým třicátým prvním. Pro obnovenou verzi oratoria jsem napsal novou píseň Boží vůle, natočil jsem tři skladby, které doposud neměly studiovou verzi a nazpíval jsem nově tři písně, takže i když to je jakési „Best of Mistr Jan Hus“, tak se jedná o nové album. No a protože jsem nadšeným fandou vinylových desek a protože zájem o toto médium neustále roste, připravil jsem k roku Mistra Jana Husa i LP. No a to je vlastně můj úplně první vinyl!

Zpět k muzice. Zajímá mne, jestli máte spočítáno, kolikrát jste už vystoupil na Křižíkově fontáně, kde jste už skoro jako doma...?

Tuším, že to bylo před lety právě ve vámi psaném článku, kde jsem se dočetl, že mé koncerty na Křižíkově fontáně jsou „legendární“. Nevím, jestli jsou skutečně legendární, ale asi patřím k umělcům, kteří na tomto kouzelném místě vystupují nejdéle. Za posledních dvacet let jsem zde odehrál sto dvacet koncertů. Jsem za ty krásné chvíle vděčný, ale myslím si, že je dobré podívat se na některé aspekty života z jiné strany a v nejlepším přestat nebo některé aktivity pozměnit...

Když byste měl zavzpomínat na vaše hudební začátky, jaké byly? Na co rád vzpomínáte a co bylo to určující a podstatné ve vaší kariéře na samém začátku?

Ono je otázka, jak dlouho trvá začátek (smích) Takže když se podívám na pětadvacet let mých uměleckých začátků, tak mě nejvíce ovlivnili lidé, se kterými jsem se setkal a se kterými jsem měl možnost sdílet čas i krásnou práci. I když je nespočet těch, kterým jsem na obalech mých alb za ty roky děkoval a bez kterých by má hudba a má práce vůbec nebyly takové, jaké jsou, dovolte jmenovat jen některé. Bez podpory rodičů bych se nikdy neodstartoval, bez techniky zpívání Josefa Rybičky bych nezvládal náročná koncertní turné, bez hodin kompozice a přátelství se Stanislavem Jelínkem by má hudba nezněla tak plně, bez Dity Hořínkové, Martiny Kociánové, Jaroslava Svěceného, Ilony Csákové, Kamily Moučkové a řady dalších by nevznikly desítky mých skladeb, k nimž mi byli jmenovaní neskutečnou inspirací... A je velmi příjemné, když si někdo všimne, kolik práce za člověkem stojí. 21. května mi byla udělena Cena města Olomouce za přínos pro kulturu, což mi udělalo opravdu velkou radost...

Tak to gratuluju... Mimochodem už před lety vás média označila jako českého Vangelise. Je pravda, že jste měli společný koncert?

Přezdívka velmi lichotící odpovídající stylu mé tvorby v devadesátých letech. Ne, nikdy jsme se nesetkali. Měl jsem štěstí popovídat si s členem skupiny ABBA, Queen nebo Roxette, se Sarah Brightman, ale Vangelis mezi nimi bohužel nebyl. Jean - Michel Jarre ano...

Tak to je jiná písnička... Jestlipak sledujete současnou muziku a co vás v poslední době hodně zaujalo?

V posledním období poslouchám hudbu keltskou, chill out, stále větší prostor dávám opeře a vážné hudbě. Zůstávám věrný svým dlouholetým hudebním láskám, takže v mém přehrávači naleznete poslední album členky skupiny ABBA  - Agnethy Fältskog, ale také třeba Kylie Minogue, ale nesmím zapomenout na můj hudební „úlet", tedy trans-music. Pokud vám něco říká Armin van Buuren, pochopíte. A pokud mě náhodou potkáte na taneční party, tak tenhle styl hudby používám čas od času k vyrovnání energií (smích).

Již druhým rokem jste moderátorem Českého rozhlasu Dvojka. Jaký pořad moderujete a co vás vedle hudby, malování a psaní k této profesi přivedlo?

Od ledna 2014 moderuji pořad Dvanáct ve dvanáct. Je to pořad s dobrou muzikou a s mluvenými vstupy, kterých využívám nejen k povídání o hudbě, ale i k zamyšlení nad řadou témat, která mohou inspirovat i posluchače Dvojky. Mezi těmi tématy jsou například vděk za každodenní maličkosti, nalezení radosti ve zdánlivě běžných momentech, ohleduplnost, závist, příroda a lidové pranostiky. Kdo chce, může si pořad na Českém rozhlasu Dvojka mezi 12. a 13. hodinou poslechnout. Pokud nebudu ve studiu já, můžete slyšet Terezku Kostkovou, Dalibora Jandíka, Petra Jančaříka a další. Jsem za tuto možnost vděčný, práce v Českém rozhlase mě, mimo jiné i díky velmi příjemným kolegům, opravdu moc baví a naplňuje...

Otázka na závěr. Jak často jezdíte do rodné Olomouce?

Poslední dobou velmi často, neb domov, rodina a rodinné zázemí pro mne znamenají velmi mnoho. Jako jistě pro každého...

foto archiv Richard Pachman

{youtube}cqkF9K0mPP8{/youtube}
Info ke klipu: Historička, lékařka, profesor, duchovní, televizní moderátoři, herci ze scénického oratoria a řada dalších. Lidé ve věku od 4 do 87 let, kterým je blízký odkaz Mistra Jana Husa. Lidé, kteří stejně jako my ostatní, byli několikrát za život v situaci, kdy pevně stáli za svou pravdou. To je videoklip k písni Neodvolám ze scénického oratoria Mistr Jan Hus...

richardpachman.cz
www.pachman.cz
www.facebook.com/richardpachman
www.youtube.com/pachmanrichard