Kultura21.cz

Osobnost Émila Benvenista v lecčems bezpochyby symbolizuje vývoj věd o člověku ve dvacátém století, píše v úvodu k této knize Eva Krásová. Přestože tento člověk není jeden z prvních, kteří přijdou na mysl, když se řekne “jazykověda”, jeho úvahy nad jazykem jsou velmi zajímavé čtivo pro zvídavé zájemce o zkoumání podstaty naší schopnosti systematické komunikace.

Tento francouzský lingvista a sémiotik napsal několik studií o jazyce, a to v oblasti morfologie, syntaxe, pohledu na jazyk z hlediska jeho okolí, a samozřejmě také jazykových znaků a jejich významů (na sémantiku se do dalšího semestru těším obzvlášť, Benvenistův zájem o významy tedy chválím). Ty vyšly ve francouzském originále ve dvou svazcích Problèmes de linguistique générale. Kniha Studie z obecné lingvistiky, kterou loni vydalo nakladatelství Dauphin, představuje výběr 28 z nich, přičemž většina teprve po více než půl století vychází poprvé česky.

Nejste-li člověkem ani trochu zasvěceným do jazykovědy, začněte snad raději Saussurem. Přesto tady je spousta zajímavých pohledů na věc, které vás možná i překvapí. Na základní a střední škole vám totiž v češtině museli trochu lhát, aby vás ušetřili. Věděli jste například, že třetí osoba vlastně není osoba? Nebo že není jasná obecně platná hranice mezi jmény a slovesy? Nebo že slovo rytmus v řečtině mělo více významů?

Émile Benveniste používá konkrétní příklady z různých jazyků, na kterých ukazuje, že nic není tak lehké, ale hlavně je schopen daný problém rozebrat, vyjádřit, co z toho pro něj plyne, a předložit smysluplný závěr.

Zdroj: jussiup.com.br

Autorovy myšlenky vycházejí ze strukturalistického pojetí lingvistiky, které však podrobuje svým myšlenkovým pochodům — proslavil se ostatně jako kritik de Saussurova pojetí. Jazyk je systém, který však nelze pochopit jen z izolovaného zkoumání jeho samotného, myšlenku nelze uchopit beze slov, kterými jsme zvyklí ji popisovat. U Benvenista lze občas najít i postřeh ne nepodobný ideám generativní gramatiky, například že sloveso vlastně definuje jeho funkce v syntaxi.

Je to ten typ knížky, který se hodí na nerušenou deštivou neděli. Rušit se nenechte zaprvé proto, abyste neztratili svůj proud myšlenek, jsouce ponořeni hluboko do autorova hloubání o jazyce — a zadruhé proto, aby vám neuniklo ani jedno slovo a mohli jste snadno sledovat, o čem se píše. Benvenistův styl psaní občas obsahuje komplexnější souvětí, nic pro zbrklé čtenáře.

Pro mne osobně velmi zajímavé a rozmanité literární dílo. Není to možná ten typ knihy, který člověka odvane na vzdálenou větev, ale čtení jsem si užila. Émile Benveniste byl velmi bystrý teoretik, jehož dílo i dnes stojí za pozornost.

Ukázka z knihy:

KATEGORIE MYŠLENÍ A KATEGORIE JAZYKA

(...)
Zatím tu máme pouhý fakticky vztah. Postavíme-li tyto dva termíny — myšlení a jazyk — jako sdružené a navzájem nutné, nějak tím nenaznačujeme, jak jsou sdruženy a proč soudíme, že jeden je pro druhý nepostradatelný. Mezi myšlenkou, která se může materializovat výlučně v jazyce, a jazykem, jehož jedinou funkcí je “znamenat”, bychom rádi ustanovili určitý specifický vztah, neboť je zřejmé, že dané termíny nejsou symetrické. Hovoříme-li o obsahujícím a obsahu, je to zjednodušení. Obraz by nám neměl vadit. V přísném smyslu myšlenka není žádná hmota, pro niž by jazyk připravoval formu, neboť v žádném okamžiku si toto “obsahující” nelze představit prázdné, zbavené “obsahu”, ani tento “obsah” jako nezávislý na tom co jej “obsahuje”.
Otázka tedy nakonec zní takto: I když připustíme, že myšlenku nelze uchopit než jako zformovanou a uskutečněnou v jazyce, máme nějaký prostředek, jak na myšlence rozpoznat rysy, které jí jsou vlastní a které jazykovému vyjádření za nic nevděčí? Jazyk můžeme popisovat sám o sobě. Bylo by třeba sledovat právě tak přímo i myšlení. Kdyby bylo myšlení možné vymezit rysy, které mu náležejí výlučně, viděli bychom zároveň, jak se myšlenka přizpůsobuje jazyku a jak vyhlížejí jejich vztahy.

O autorovi:

Émile Benveniste (1902-1976) se měl původně učit rabínem, ovšem pro svůj jazykový cit se stal žákem významného lingvisty Antoina Meilleta a svůj život zasvětil jazykovědě. Věnoval se jazykům Blízkého Východu, indoevropeistice, sémiotice a sémantice, psal také různá obecnějazykovědná zamyšlení, a to dokonce i o jazyce poezie.

Název: Studie z obecné lingvistiky
Autor: Émile Benveniste
Sestavila a úvod napsala: Eva Krásová
Překlady: Josef Fulka, Tomáš Koblížek, Eva Krásová, Klára Ležatková, Martin Pokorný, Martin Punčochář, Jan Šabršula
Žánr: naučná
Nakladatelství: Dauphin
Rok vydání: 2019
Počet stran: 367
ISBN: 978-80-7272-177-1
Hodnocení: 85%