Proč utíkáme pryč z každodenního života? Proč prcháme z civilizace? Nejsou snad Seveřané nejšťastnějšími lidmi světa? A jak do toho všeho zapadají módní lifestylové koncepty hygge, lagom či sisu, které se na nás ze Skandinávie valí? Tak zněly otázky pořadatelů besedy, které přednesla Helena Stiessová a na všechny přinášíme reakci.
Tentokrát se zájemci o severskou kulturu sešli ve čtvrtek 31. října 2019 ve Vzducholodi Gulliver (DOX). Nad otázkami besedovaly spisovatelky Auður Ava Ólafsdóttir z Islandu, která měla o den dříve besedu v Brně a dánská spisovatelka Andrea Hejlskov. K tlumočení byly pozvány překladatelky děl přítomných autorek - Martina Kašparová (islandština) a Markéta Kliková (dánština).
Auður přítomným vysvětlila, že Islanďané jako ostrované mají ve svém životě poznat svět, cestovat a vrátit se domů. Podotkla, že obecně ostrované často píší o cestách. Možná to také vychází z podobnosti slov domov (heima) a svět (heimur) v islandštině. A i když Auður procestovala letos 19 zemí světa, říká, že nejlépe se cestuje pomocí četby.
Na řadu se také dostala diskuze o rozdílu mezi cestou a únikem. Únik je spíše útěkem před něčím, ale měli bychom zvládnout otevřeně mluvit o tom, proč utíkáme, co nefunguje, co potřebujeme a co ne.
Auður Ava Ólafsdóttir
Přesně tak to popisuje ve své knize i Andrea - se svou rodinou - manželem a čtyřmi dětmi opustili Kodaň a odešli do přírody - kde se o vše museli postarat sami. Ať už vybudování obydlí, které ale bylo opravdu prosté, například bez přívodu vody. Jak se uskromnit a živit se jen tím, co si sám vypěstuji. A všechny tyto otázky řešit - co v rodině funguje, co ne, jaký je cíl a smysl života jednotlivých členů. I když diskuze nebyly zrovna klidné a na vyjasnění bylo potřeba spousta času, podařilo se. Rodina je po letech v přírodě zpět v „civilizaci“, ale s úplně novými pocity a přístupem. Dále se jim bez lidí žít nechtělo. Jak Andrea poznamenala - člověk se od zvířete liší jen tím, že má potřebu žít ve společnosti. Přesto má pocit, že dnešní společnost v záplavě zboží redukovala člověka pouze na spotřebitele.
Smutným uvědoměním této debaty bylo určitě to, že to, že žijete v bohaté, demokratické a bezpečné zemi ještě automaticky neznamená, že jste šťastní. Jsou to negativní emoce, které nás ženou dopředu k činům. Existují dvě skupiny lidí - ta která o úniku pouze sní a ta která to vědomé rozhodnutí opravdu provede.
Andrea Hejlskov
Knihy Auður jsou také plné úniků. V češtině vyšly Výhonek osmilisté růže, Listopadoví motýli a Nad propastí byla tma. V poslední jmenované knize Jónas utíká od svého života, rozhoduje se pro sebevraždu. „Odjíždím na schůzku sám se sebou.” - muž, který umí spravit všechno kromě sebe samotného. Autorka ale říká, že kniha je o cestě od temnoty ke světlu, o tom, že naděje existuje.
Dalším z témat, které spisovatelky rozebraly, byly studie o štěstí, podle kterých jsou severské státy dlouhodobě nejšťastnějšími zeměmi na světě. A to i přesto, že počet sebevražd je zde velmi vysoký. Přišlo se totiž na to, že studie jsou spíš o pocitu bezpečí a tam je sever určitě na vrcholu.
Na tohle téma navázalo povídání o severských pojmech jako dánské hygge, švédské lagom nebo islandské þetta reddast (to se spraví, to se vyřeší). Hygge autorky vnímají jako koncept pohody, světlo uprostřed tmy. Na Islandu jsou jediné levné artikly - elektřina a topení a Islanďané tráví spoustu času doma, alespoň podle slov Auður. Ta také vysvětluje frázi „þetta reddast”. Island je země, kde se pořád děje něco s čím se nepočítá - od výbuchu sopek nebo ekonomické krize. Islanďané tak jsou připraveni potýkat se krizí, méně už se všedním životem.
Posledním bodem besedy bylo menší srovnávání Islandu a Dánska. Island byl kolonií Dánska a tak Auður dobře rozuměla Andree. A když Islanďan říká, že pojede na jih, myslí tím spíše Dánsko, než opravdu zemi na jihu Evropy, jako bychom to třeba vnímali my v Česku. Obě debatérky se shodly také na tom, že Island je opravdu oproti zbytku Skandinávie jiný a je to dáno jeho polohou, tím, že jde o ostrovní stát a také jeho historií a přírodními podmínkami, které jsou prostě ještě náročnější než ve zbytku severní Evropy.
My fanoušci severu se určitě shodneme na tom, že všechny tyto země máme rádi s jejich podobnostmi i rozdíly. Budeme se těšit na další příležitost poznat další zajímavosti o severské kultuře, kterou nám přinese Skandinávský dům.
Foto: Jan Slavík, DOX
| < Předchozí | Další > |
|---|
Volnočasová aktivita se mu stala povoláním a životem. Díky své pracovitosti a jak sám říká „drzosti“ se posunul od studia architektury až na angažmá v divadle „Ta Fantastika“. Co mu hraní v divadle vzalo a proč neměl štěstí na režiséry?
Cesty vědeckého poznání se někdy ubírají křivolakými cestičkami. Přesně tak k nám doputoval následující popis i vyobrazení dosud neznámého druhu ptáka, Kejváka atlantského, zřejmě z pozůstalosti (?) dosud neznámého českého ornitologa. 
V pátek 20. května v 19 hodin odstartuje letošní ročník Galerijní a muzejní noci ve Zlíně. Pro ty, co zůstanou vzhůru, je připravena pořádná nálož kultury. V tuto noc se zdarma otevřou výstavy a expozice muzea a galerie v kraj...
V Divadle pod Palmovkou se těší velké pozornosti diváků i odborných recenzentů černočerná komedie Bezruký Frantík, jejíž scénář napsali Tomáš Dianiška s Igorem Orozovičem. Inscenace dokonce získala letos na jaře nominaci v Cenách di...
Hodnocení odkazu Walta Disneye (nebo Disneyho?), ať již jeho samého, nebo studia nesoucího jeho jméno, se zpravidla odvíjelo ve dvou rovinách. Jedna zdůrazňovala kýčovitost produktů, druhá obdivovala obchodní talent. Nalezneme však také badatele, kteř...
