Jaká je autenticita vjemu?

Jaká je autenticita vjemu?

Tisk

aute 200Ačkoli obě nyní hodnocené knihy, jak Holubcovo Ještě nejsme za vodou, tak Malaníkové Autenticita ve světě médií, jsou maximálně rozdílné, spojuje je důraz na prozkoumávání vnějškově doložitelných faktů a hodnověrnost následné percepce. Není pak rozhodující, že Stanislav Holubec se zabývá historickou pamětí a jejími konstrukty v poválečném období - najmě po roce 1989 - nejen u nás, ale v celé přilehlé Evropě. Že Hana Malaníková probírá divácké vnímání televizního média i jeho zákulisí.

 

 

 

Holubce před několika lety proslavila výjimečná kniha Lidé periferie, kde na obšírném vzorku tiskových ohlasů popsal způsob existence a zájmy pražského dělnictva v meziválečném období. Nyní přichází s dílem podobně pojatým, které se soustředí na vytváření i utvrzování mýtů a utkvělých představ o nás samých i našich sousedech.

A snaží se doložit krátkozrakost leckterých publicistů i politiků, podřízených ideologickému diktátu té či oné doby. Když v polovině 90. let minulého století došlo k teroristickým útokům v Rusku, leckteří novináři vyslovovali přesvědčení, že za tragický čin nenesou odpovědnost (čečenští) teroristé, nýbrž imperiální ambice Rusů - např. text Luboše Palaty otištěný v Mladé frontě nesl název Vrahové sedí v Kremlu (s.176).

aute 1

Holubec se v prvních kapitolách obrací ke vzdálené minulosti, připomíná habsburskou monarchii i meziválečnou republikou, kdy nachází zajímavé shody v prokazované úctě na jedné straně stařičkému císaři pánu a proti tomu "tatíčkovi" Masarykovi. Přibližuje i komunistickou éru a její odrazy v myšlení střední Evropy, Ruska i Balkánu. Dotkne se stereotypů šířených filmem – konkrétně o starém mocnářství, které již není démonizováno, nýbrž karikováno jako v přepisech Dobrého vojáka Švejka (na snímku), v parodiích Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech. Více se ovšem věnuje 90. letům a často účelovým proměnám veřejného mínění o současnosti i minulosti. To se týká soužití s Němci, ale třeba také hodnocení husitského období. Za komunistické éry bylo velebeno pro své revoluční tradice, poté se náhled přesmyknul k odmítání a jednostrannému zdůrazňování záporných stránek.

aute 2

 

Vychází z textů publikovaných v názorově protikladných, často denunciačních tiskovinách, a to od radikální levice po krajní pravici, začleňuje rovněž "středová" periodika jako Mladý svět, Respekt nebo Reflex. Zůstává ovšem otázkou, nakolik lze provedený průzkum považovat za reprezentativní, když povětšinou pomíjí denní tisk, včetně víkendových příloh velkých deníků.

Co napsat o Haně Malaníkové (na snímku) a její knize Autenticita ve světě médií? Kdybych tušil, co zamýšlí, bedlivěji bych sledoval její moderátorské působení v televizi i příležitostné herecké či režijní aktivity. Takto jsem si aspoň osvěžil paměť, když jsem si znovu přečetl, co jí kdysi vyšlo v měsíčníku Premiére nebo v novinách vydávaných během karlovarského filmového festivalu. Nic to ovšem nemění na mém stanovisku, že pisatelé školních prácí - i kdyby se honosily označením disertace - by měli mít tolik soudnosti, aby se neopájeli jejich knižním vydáním.

aute 3

 

Autenticita ve světě médií skutečně nedosahuje takové objevnosti, aby čtenáře čímkoli obohatila. Přidržuje se totiž obvyklého postupu, kdy pisatel podrobně shrne dosavadní průzkumy, poté vytyčí vlastní metodologický postup a teprve poté se vrhne na vlastní zkoumání. Jenže Malaníková ustrnula kdesi u sběru materiálů, když obsáhle cituje kdejaký výrok mediálních odborníků, aniž by byla schopna vnést své hledisko, nemluvě o zapracování vlastních poznatků a zkušeností. Probírka tuzemských či zahraničních autorit (převážně v českých překladech) je dosti omezená, třeba jsem marně hledal, že by zohlednila třeba tlustý francouzský časopis Communications, který v průběhu své historie vydal několik monotematických čísel, pojednávajících o médiích i televizi.

A občas se vyjadřuje nepřesně či matoucně, mám na mysli např. tvrzení, že "nové" žánry v sobě míchají autentickou realitu s inscenovanými prvky - a konkrétně zmiňuje docu-drama, označené za kombinací dokumentárního a hraného filmu (s.96). Kdyby znala dávný, ještě němý český film O děvčicu (odehrává se v krojovaném moravském Lanžhotě), který pracuje s dokumentární rovinou jak vydělenou před příběh, tak začleněnou do "dějového" toku, stěží by takovou charakteristiku mohla myslet vážně, protože v současnost se docu-drama proměnilo v hranou (pseudo)rekonstrukci nějakého minulého, i nedávného dění, případně opatřenou mezititulky či komentářem.

Knihu recenzoval (tedy doporučil k vydání?) zkušený televizní praktik Jiří Pittermann a já marně dumám, co jej k tomu vedlo. Svérázný je doslov, v němž mediální expert Jan Jirák ozřejmuje, co bychom si vlastně měli z Malaníkové textu odnést a jak na něj pohlížet. Jak tedy naložit s touto knihu? Nekupovat, nevypůjčovat, nečíst...

Stanislav Holubec: Ještě nejsme za vodou.
Vydalo nakladatelství Scriptorium, Praha 2015. 312 s.
Hodnocení: 70%

Hana Malaníková: Autenticita ve světě médií.
Vydalo nakladatelství Brkola, Praha 2014. 184 s.
Hodnocení: 30%

http://www.scriptorium.cz/index.html?search=2&;sbookSeries=-1

http://knihy.abz.cz/prodej/autenticita-ve-svete-medii-televizni-pribeh

( 3 hlasů )

Foto: knihy, www.bernards.cz


 

Přihlášení



Martin Němec o svém otci, kterému věnoval knihu Josef Němec – Obrazy a kresby

Košatost a význam umělecké tvorby zobrazuje kniha s názvem Josef Němec – Obrazy a kresby, která současně přiblíží pracovní i soukromou tvář pražského výtvarníka. Jeho synem je Martin Němec, dnes renomovaný malíř a hudebník, duše rockových kapel Precedens a Lili Marlene, jenž potvrzuje, že jablko nepadlo daleko od stromu. Právě on je spolutvůrcem zmiňované výpravné knihy. A protože ji čeká 18. dubna pražský křest v Galerii Malostranské besedy, tak nevím, kdo by o knižní novince, o Josefu Němcovi a o jeho tvorbě povyprávěl víc než jeho syn Martin.

Sebepéče pro pečující

Spousta z nás se může ve svém životě dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoc nebo se ocitne v roli pečujícího, ať už na osobní úrovni, nebo té profesionální. Ve společnosti je často zmiňována a probírána role potřebného, ale již se opomíjí myslet na roli pečovatele. I pečující osoba je pouze člověk, se svými silnými i slabými stránkami, který na sebe převzal neuvěřitelný závazek a zejména velkou zodpovědnost. Je potřeba si uvědomit, že i on má svůj soukromý život, své limity a omezené zásoby energie, zvláště v případě, kdy nemá z čeho čerpat.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Seriál k měsíci čtenářů: Knihovny pro K21, Zádveřice

brezen-mesic-ctenaru 200Regály plné knih, u počítače dáma či pán, který obřadně přebírá vracené knížky a zapisuje nově vypůjčené. Místnost specificky vonící – tak voní jenom tištěné publikace, stojící jako vojáci v řadách. V sále tichý šum, jak...

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!

Z archivu...

Čtěte také...

Marie Královna Skotská: Tohle království je pro dvě královny malé

Stuartovna perexMarie Stuartovna se stala nejmladší královnou vůbec, když byla korunována šest dní po narození, poté co její otec zemřel. Jako šestiletá byla zaslíbena králi Francie, a poté se i se svým skotským doprovodem přestěhovala do Francie. Ovš...


Literatura

Tajemná procházka rudolfínskou Prahou aneb Juraj Červenák a jeho Krev prvorozených

cervenak perexDo rukou se mi dostala nejnovější kniha slovenského autora Juraje Červenáka, která v nakladatelství Argo vyšla v listopadu. Krev prvorozených se řadí mezi historické detektivky a jako taková nese všechny její atributy – spád, logiku, tajemno...

Divadlo

Jak vnímáme divadlo v divadle i mimo ně

scenologie valentaVětšina knih o divadle zkoumá, jak se divadlo tvoří - nedávno byly na těchto stránkách probírány například dvě Hyvnarovy knihy o herectví. Nyní následují další dva svazky, nahlížené ovšem jakoby z opačné strany: sledují, jak diva...

Film

Poctivý životopisný film o legendách zločinu

zlocin 200Film Legendy zločinu (2015) je povedený snímek o klasickém gangsterském tématu, který ale patří mezi ty nejlepší, které kdy byly natočeny. Nechybí mu nic, zakládá se na skutečné události, je v něm zločin, krev i humor, ale celé to je navíc dost m...