Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Poslední dobou ono známé pořekadlo „Zlaté české ručičky“ bere za své, Češi si přestávají s technikou rozumět. Pasivně sedící děti u počítačů jsou častějším jevem, nežli ti, co vlastníma rukama vytváří svá dílka.

Výstava v ústeckém muzeu ukazuje, jak dokáže chytit stavebnice z dětství člověka někdy i na celý život. Tou stavebnicí se stal pro mnohé Merkur, těm dříve narozeným to není pojem neznámý, pro dnešní děti to může být otevření dveří do jiného světa, než toho počítačového. Protože i stavebnice Merkur jdou s dobou a postavit si robota, oživit ho tak, aby poslouchal i přes mobilní telefon je fascinující. Výstava nazvaná Fenomén Merkuru je sama o sobě velmi ohromující. I ti pamětníci mnohdy netušili, co vše se dá z těchto dírkatých plechů vyrobit.

Počátky sahají až do roku 1918 do rodu Vanclu a jejich továrničky na lisované plechové zboží pro domácnost. Již v roce 1920 se uvádí na trh stavebnice Inventor zásluhou syna Filipa Vancla, Jaroslava (1890-1980), který jim zasvětil celý svůj dlouhý život. Sice se zatím jednotlivé části spojovaly háčky, ale později již pod značkou Merkur (1925) se díly spojují šroubky s maticemi, které lépe jednotlivé díly spojovaly. Počet stavebnic až do roku 1937 roste a bylo z nich možno postavit i budovy (stavebnice Metropol). S každou další stavebnicí se objevovaly i další nové díly. To už se zdatně zapojují do vývoje i zeťové pana Jaroslava Vancla, Jirman a Peluňka, z jejich rukou vychází i elektrické vláčky Merkur.   Ani v době války se nepřestává vyrábět, i když přednost má válečná výroba a stavebnice byly ve výrobě utlumeny a navíc určeny pro Německo. 

V poválečné době je vývoj z nedostatku surovin pozastaven a to už v roce 1948 dochází k znárodnění. Ve znárodněném podniku Jaroslav Vancl pracuje až do svých 80 let, soud mu uložil splácení dluhu za nezaplacené faktury za materiál, prací na revolverovém automatu. Dobrou úroveň značky drží dál i jeho zeťové, stavebnice se stávají důležitým vývozním artiklem a jen minimum zůstává pro naše děti. V 60 letech se začíná nahrazovat plech plasty a úroveň tím klesá.  Po roce 1989 vzniká firma Komeb, ale končí neúspěšně v roce 1993 a zdá se, že značka Merkur končí. Ze zahraničí má zájem francouzská firma Meccano, ale spíše se jí jednalo o zničení konkurenta. Objevuje se nový majitel pan Jaromír Kříž, který po počátečních potížích se svou firmou Cross, znovu navazuje na původní záměr dál vyrábět plechové stavebnice ovšem již v souladu s technickým vývojem.  Značka Merkur opět šíří slávu českého umu jak v Evropě, tak i zámoří, a dostat se znovu na náročný trh nebylo jednoduché. Jestliže firma pana Vencla vyráběla i výrobky pro domácnosti, firma pana Kříže se soustředila i na další výrobky z plechu pro děti (dětské nářadí, tříkolky či kola).   

Výstava by se ale nedala uskutečnit bez těch nadšenců, pro které značka Merkur, představuje dlouholetého koníčka. Takovým člověkem je pán Jiří Mládek z Roudnice. Plní si svůj dětský sen, protože jako dítě si Merkura moc přál, ale nikdy ho od rodičů nedostal. Dnes odhaduje svou sbírku na 1200 kusů s tím, že váží 2,5 tuny. Jeho stodola je plná a není pro něho problém půjčovat své exponáty i na několik současně probíhajících výstav. Jeho největší exponát Ocelové město podle Julese Vernea, je umístěn v muzeu Merkur v Polici nad Metují. Své modely staví pouze podle své inspirace a ne vždy mu jde práce od ruky, proto je důležitá trpělivost, vždyť na jednom modelu tráví svůj čas i několik měsíců.

Na ústecké výstavě na první pohled zaujme jeho Ruské kolo či Ivančický viadukt a i pro pana Mládka je to doposud největší výstava jeho modelů a to už brzy jich bude mít na kontě stovku. Dalším vystavovatelem je pán Karel Folbrecht, který v Ústí nad Labem poprvé vystavuje 4m vysoký hrad Karlštejn. Třetím vystavovatelem je pán Černý. Výstava připomíná i akademika Ottu Wichterleho, který když po propuštění z ústavu nemohl pracovat na svém vynálezu kontaktních čoček, vyrobil si doma aparaturu právě ze stavebnice Merkur. Jeho „čočkostroj“ dnes zdobí Národní technické muzeum. I další nositel Nobelovi ceny fyzik Peter Grünberg vzpomíná na stavebnice Merkur, které ho naučily nejen manuální zručnosti, ale hlavně trpělivosti.

Na výstavě se prolíná historie doložená různými dobovými výrobky i obaly původních stavebnic, ale hlavně jednotlivými exponáty. Pro děti je tam možnost si sestavit svůj výrobek a dát jej na výstavku a jak bylo vidět, mnozí rodiče se také k výrobě přidali. Některé exponáty ukazují historická vozidla, ať už auta, autobusy nebo původní ústecký železniční most přes řeku Labe. Největší zájem dětí byl soustředěn u vlaků, které se pohybovaly. Každý návštěvník si našel to své, dokonce i známý ústecký trpaslíkolog našel na stavebnici Inventor z let 1920-25 dvojici trpaslíků, které si nezapomněl zvěčnit do své sbírky. Pokud se ratolesti ponoří do své výroby, že zapomínají na čas, dospělí mají možnost si zatím prohlédnout vedlejší výstavní prostory s neméně zajímavými výstavami, které stojí za to si prohlédnout.

www.muzeumusti.cz