Živoucí kruh Jana Bílého přináší ohromně zpracované téma

Pátek, 21 Únor 2014 00:00 Renata Petříčková

zivoucikruh perex Těžko hledat slova pro dílo, které Jan Bílý napsal při svém krátkém pobytu na Krétě. Věnoval se tentokrát tématu cyklického času a nejrůznějším dávno zapomenutým i notoricky známým rituálním svátkům (Vánoce a Velikonoce nevyjímaje) a z toho všeho vytvořil nesmírně napínavé čtení.

Hodnotím ho jedině superlativy, protože jsem se o podobná témata našich předků často zajímala, ale veškeré čtivo ztroskotávalo na tom, že prostě nebylo čtivé. Buď stará čeština nebo jakýsi kostrbatý přepis něčeho nebo čtení, které hraničilo s duchovním vymýváním mozků. Prostě se nic z toho nedalo dlouhodobě číst a rozhodně jsem neměla chuť si nic z oněch informací nějak dlouhodobě uchovat v hlavě.

Ke knížce Živoucí kruh se již pár týdnů čas od času vracím, protože mě prostě zajímá a chci si občas něco připomenout. V podstatě cokoliv si z této knihy vezmete, to se vám v životě neztratí. Ať už samotnou teorii cyklického času nebo drobnosti týkající se jednotlivých svátků nebo prostá fakta typu, že červená barva je nerozlučným symbolem jara z toho důvodu, že má stejnou barvu jako menstruační krev.

Autor si ale někdy nebere servítky
A musím říci, že v průběhu čtení jsem začala sdílet jeho mírné rozladění nad tím, jak civilizace, čas a křesťanské tradice poněkud pokroutily ty nejkrásnější a nejdůležitější svátky. Velikonoce a Vánoce slavíme s lehkým zpožděním než naši předkové, a to má za následek ubývající energii celého procesu a tedy možná i sklon ke konzumnímu prožívání. Nádherný svátek lásky Beltaine (Beltane), se svého času začal slavit jako „svátek práce“.

A přitom: „Děti, počaté na Beltane, patřívaly celému kmenu a prý to byly šťastné děti Velké Bohyně. Na tento svátek se také uzavírala zkušební manželství na rok a den. Pokud se svazek osvědčil, mohli se oba partneři vzít, pokud ne, rozešli se, aniž by si něco vyčítali. Z pohledu konsteláře, který často řeší hádky, nedorozumění a traumatické rozchody v partnerství, se to zdá být velice prospěšná tradice…“

Jan Bílý je totiž lektorem seminářů osobního rozvoje, systemických konstelací a mužských kruhů. Autor pěti knih (Úžasná síla celku, Láska, vztahy, konstelace, Růže pro Plúta, Co se stalo s Popelkou po svatbě a Kruh mužů) a mnoha článků v médiích a na svém blogu (janbily.blogspot.com). Znám některé jeho publikace z předchozí doby a musím říci, že každou jsem přečetla nejen já, ale i ty, kteří se mnou podělili o svou zkušenost, s chutí a na jeden zátah. Případně po kousíčcích, po jakých si dávkujete tu nejjemnější čokoládu, protože je přece věčná škoda ji sníst naráz.

Autor má nadání vystihnout v krátkých a srozumitelných větách podstatu problému a velmi naléhavě upozornit na základní problémy, které právě řeší. A které, světe div se, někdy nevidíme, ačkoliv třeba uprostřed nich žijeme.

Autor zde vkládá mnoho cenných poznatků
A to nejen ze své vlastní praxe, ale také z poznatků svých známých, jistě i z toho, co vyzví na účastnících svých seminářů a mužských kruhů, systemických konstelací, ale také mnoho listoval v dobové literatuře. Co tu prezentuje, má v poznámkách podpořeno zdroji a prameny. Zvídavým a podloženým způsobem se snaží nacházet své vlastní teorie, což se mu velice daří a mne jako čtenářku, to fascinovalo. Jak nás (de)formuje život v betonových krabicích, nás, tvory, kteří byli kdysi zrozeni pro život ve volné přírodě?

Jsou to drobnosti, kterými opět Jan Bílý ukazuje, v jakém úpadku se naše civilizace nachází. A že ten úpadek je vlastně normální, protože je „cyklický“… a čas je bohužel cyklický, donekonečna být lepší, větší a krásnější, prostě nejde.

Pro mne je toto ohromná kniha a velmi cenným a čtivým způsobem zpracované obtížné téma. Pravá kniha pro ty, kdož hledají.

„Celý život jsem se stále a stále setkával s tím, že informace si vždy naleznou ty, kteří jsou pro ně již zralí. Bude úžasné, když k mé pravdě, k mým prožitkům, vjemům a vhledům připojíte ty vaše, osobní, jedinečné a zrovna tak pravdivé. Jedině tak se tato knížka může stát smysluplným střípkem veliké mozaiky skládající ohromující, nekonečně rozmanitý a nepojmutelný, ale stále více chápaný a milovaný svět.“

Živoucí kruh