Kultura nejen 21. století | Kultura21.cz

Míša Vetešková překvapila vloni svými „pohádkami faktu“ Jak maminka vylezla na strom, které pojala jako omluvenku dceři za pozdní příchody domů z práce. Od té doby povila syna a napsala druhou pohádkovou knížku Jak maminka vylezla na věž, v níž opět zúročila své zážitky z natáčení reportáží. Takže se opět setkáme se starostlivým tatínkem, malou dcerou a ještě navíc se synem, kterým maminka líčí, co se jí přes den přihodilo. Na Křivoklátě například se proměnila v kočku a přemluvila zvon se jménem Zikmund, aby se konečně rozhoupal. Také si vyzkoušela baletní střevíčky, kormidlovala loď, proletěla se se slavíkem i putovala tunely pod Národním divadlem.

Jedenáct vtipných pohádek Míši Veteškové může být návodem pro ostatní maminky, jak ratolestem přiblížit vlastní práci i zajímavě se omluvit za zpoždění. No, která maminka stihne přijít domů z práce vždycky načas. Samozřejmě to může být i dobrý návod pro tatínky, protože těm se pozdní příchody daří ještě častěji.

Pohádky lze skutečně označit za reportážní. Jsou plné děje, nečekaných situací a podivných zvratů. Maminka se během reportáží dokáže proměnit v kdeco, hovoří s věcmi a bravurně zvládá nečekané situace. Umí úplně všechno – dokáže slézat příkré stěny, vidět ve tmě, létat do oblak, chytat splašená písmenka, prostě si umí vždycky poradit a ještě přitom natočit rozhlasovou reportáž. Ostatně to dokáže nejedna žena – věnovat se v jediném okamžiku několika činnostem.

Takové příhody „ze života“ se musí nutně dětem líbit. Jsou opravdové a přitom plné fantazie. Aby některé fabulace uvedla autorka na správnou míru, najdeme v knížce tentokrát i Vysvětlovníček. Pohádkové příběhy doplnila ilustracemi jako u předchozí knihy Lucie Seifertová. Její obrázky jsou plné vtipu a nadsázky. Takového Karla Gotta jako slavíka trefila naprosto přesně! Mohl by se okamžitě na té větvi rozezpívat!

Jak je vidět, autorka má v zásobě příhod na tucty, takže můžeme čekat, že zase za rok maminka někam vyleze. Docela by mne zajímalo, kam to bude tentokrát.

„To není kdekdo, to je novinářka, která mě zachránila ze tmy, abys věděl,“ domlouvala mu myška a seskočila mi ze zad. „Ty jsi usnul a mně tu bylo smutno, tak jsem se šla projít,“ brebentila a šplhala po laně, kterým se zvon dává do pohybu. Jemu to vůbec nevadilo.
„Dobrý den, pane Zvone,“ pozdravila jsem poněkud bojácně, protože se zvonem nemluvím každý den.
„Jestliže je to tak, můžeš mi tykat a říkat Zikmunde. Mám jméno po starším a větším bráchovi, co je na Pražském hradě.“
„Já vím. Kastelán nám to dole povídal, že tě tak nazvali schválně, aby bylo jasné, že jsi královský jako brácha.“
Zvon souhlasně přikyvoval.
„Jenomže proč královsky nezníš, když na to všichni čekáme?“ osmělila jsem se ho zeptat.
„Bojí se, že jakmile spustí, tak na sebe upozorní, odlijí z něj dělo a pošlou do války,“ štěbetala myš. „Hou hou. Vojáci jdou. Válečná děla vezou,“ prozpěvovala k tomu.
Seděla na zvonu jako na koníkovi a houpala se.
„Huš, co nás strašíš?“ zahnala jsem myšku s její písničkou a tázavě se podívala na zvon.
„Ještě před sto lety jsem tu vyzváněl klekání i pravé poledne, pak začala vojna, přišli lidé, sundali mě a odlili ze mě dělo. Co když to udělají zase?“
„Neudělají. Je mír,“ ujistila jsem ho, jenom teď na nádvoří panuje chaos, protože přijel dokonce i pan arcibiskup, aby tě posvětil a požádal, abys lidem svým zvukem připomínal, že války jsou k ničemu.“
(ukázka ze strany 7–8)

Jak maminka vylezla na věž
Autor: Míša Vetešková
Ilustrace: Lucie Seifertová
Žánr: reportážní pohádky
Vydáno: 2012
Stran: 96
Vydalo nakladatelství: Petr Prchal
Hodnocení: 65 %

Zdroj foto: Karel Gott - ofoceno z knihy Janou Semelkovou, obálka – webové stránky nakladatelství Petr Prchal