Šestým rokem se četlo, poslouchalo, snilo a přemýšlelo. Ojedinělý projekt, jakým beze sporu Noc literatury je, dotáhnuli pořadatelé zdárně do konce. Středa 16. května se tedy zapsala do historie jako šestý ročník projektu, s ohromným zájmem veřejnosti a rozhodně úspěšně!
Projekt odstartoval před lety u příležitosti otevření Českého centra Praha, naplnila se vize udělat z premiérového večera tradici a předčítání evropských autorů českými osobnostmi se tak stalo každoročním okořeněním literární scény a veřejného kulturního života. Navíc se projekt soustředí, mimo jiné, i na odhalování zajímavých a pro obyvatele hlavního města lákavých míst. Každý květen patří jiné pražské části (loni například Libeň, před dvěma lety Malá Strana) a letos se putovalo od čtení ke čtení po kouzelných lokalitách ve Smíchově.
Četlo se na patnácti místech, k lepší orientaci byla všude k dostání mapka navigující do správných lokalit s časovým harmonogramem. Ten byl pro všechna stanoviště stejný, začínalo se každou půl hodinu. A přestože akce trvala od 18. hodiny do 23. hodiny, času nebylo nazbyt a zájemce si musel rozhodně vybrat, co navštíví a koho si poslechne. Někde lákalo více samotné dílo, jinde zase prostředí nebo osobnost, která četla. Smíchovem zkrátka proudili davy, skupinky i jednotlivci s nepsaným poznávacím znamením v ruce, jímž byla zmíněná mapka. Tak trochu bojová hra o nalezení pokladu pro duši stmelovala k sobě lidi, kteří možná nemají jinak nic společného. Ochotně si navzájem návštěvníci sdělovali dojmy, tipy na “dobrá čtení” a radili si jaká cesta je ta správná a bylo zcela jedno, že se střetli prvně.
Protože se opravdu nedalo stihnout vše, tak i já jsem si musela vybrat. Vsadila jsem na trojlístek místo/dílo/předčítající. Moje první cesta směřovala do literární kavárny Symbiosa, kam mě zlákalo dílo. Četla se ukázka z knihy Jeden den od britského herce, prozaika a scénáristy Davida Nichollse. Příběh slibuje “diagnózu” přátelství muže a ženy, ale dotýká se i změn britské společnosti. V podání Lenky Krobotové a Miloslava Königa byl přednes velmi živý. Možná místy až příliš živý, připomínající spíše divadelní zkoušku se scénáři v ruce. Nicméně to neubralo na lákavosti samotného děje knihy. Rozhodně bude na mém seznamu při nejbližší návštěvě knihkupectví.
O druhém poslechu rozhodlo místo. A rozhodně jsem nebyla jediná, koho zlákal pětatřicet let starý “motoráček” přistavený Na Knížecí. Doslova se stály fronty, protože šlo o silné spojení prostředí, předčítajícího a samotného díla. Tím byl mrazivý horor Jak zacházet s nemrtvými od v současnosti velmi populárního seveřana Johna Ajvideho Lindquista. Podmanivým hlasem předčítal Aleš Procházka. Přenesl napětí i čtenářovy otázky do atmosféry vagónu, kromě jeho slov nebylo slyšet ani pohnutí, rozhostilo se příznačné hrobové ticho. Ovšem jen do té doby, dokud skutečně nepřišli nemrtví…
Na třetí čtení mě zlákaly hlasy předčítajících. Málokdo je totiž obdarovaný takovou barvou hlasu jako Kryštof Hádek a jeho bratr Matěj. Evidentně to není jen můj dojem, jelikož se cesta k Francouzskému lyceu, kde četli, klikatila frontou nadšenců. Možná bratrského dua, ale možná i samotného díla. Tím byla Němcova vesnice aneb deníky bratrů Schillerů napsaná Alžířanem Baulem Sansalem. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi a válečným pozadím předčítajícím naprosto padnul. Intonačně mistrovsky interpretované řádky přesto, díky těžkému textu, vyžadovaly velké soustředění a maximální pozornost posluchačů.
Noc literatury je jedinečná. Samotná čtení jsou dobrá nebo i perfektní. Místa zajímavá či ojedinělá. Ale nejlepší je to pojítko. Ta neviditelná nitka spojující dav v ulicích hledajících zážitek. To malé napětí, zda se místo najde včas a očekávání, jaké to bude. Nevyslovená, kraťoulinká soudružnost a stydlivé sdílení intimity z prožitku literatury. A to je velmi vzácný pocit…
NOC LITERATURY
Datum a místo konání: 16. května 2012, patnáct míst v Praze 5
Pořadatel: Česká centra a partneři
Hodnocení: 92%
Zdroj foto: nocliteratury.cz, fotograf Isaac Sibecas a Michaela Danelová
| < Předchozí | Další > |
|---|
„Psaní je to něco, co mě baví. Pomáhá mi, když není úplně nejlíp. Uklidňuje mě, srovnává priority. Dneska by se tomu možná dalo říkat psychoterapie. Unikám do svých příběhů a beru si z nich sílu. ...
Renata Petříčková s Michalem Vaněčkem opustili báje a pověsti a vnořili se do pohádky. K dětem se vydala jejich další společná knížka S Blbounem do říše pohádek. O ilustrace se, stejně jako v případě permoníků a ...
Přibližně pět let vymýšlí a organizuje Robert Rohál v Domě kultury v Kroměříži výstavní činnost. Během roku proběhne v tomto zařízení dvanáct až patnáct výstav, kterou návštěvníci mohou vidět ponejvíce v rozsáhlém foyer v přízemí, komorně...
Užijte si divadlo z pohodlí domova, třeba ve společnosti přátel při letní grilovačce. Na Dramoxu najdete stovky inscenací, které jste během roku nestihli vidět nebo které už mají po derniéře. Dobrá zpráva pro všechny divadelní fanoušky – o zážitk...
S velmi originálním námětem přichází na plátna režisér a scénárista James DeMonaco. S poměrně nízkým rozpočtem představuje svět, o kterém si divák nejspíš nikdy předtím nemyslel, že může fungovat.