Soubor Zvěrolékař a psí historky představuje výběr z autorových proslulých veterinárních memoárů, soustředěný na psy a jejich majitele. Nejde o román s velkou zápletkou, ale o sled epizod. Někdy jsou vtipné, jindy dojemné či melancholické, ale všechny spojuje laskavý vypravěčský hlas a hluboký vztah ke zvířatům i jejich lidem.
Laskavá, literárně střídmá klasika
Herriot píše jednoduše a přirozeně. Nesnaží se oslňovat, jazyk je civilní, dialogy blízké mluvené řeči a humor vychází především ze situací. Vypravěč působí jako někdo, kdo si večer sedl ke stolu a s klidem a mírnou sebeironií vypráví, co během dne zažil. Tento tón je jednou z největších kvalit knihy: čtenář má pocit autenticity, důvěry a bezpečí.
Nejoblíbenější příběhy – především epizody s rozmazleným pekinézem Tricki Woo – těží z jemného, suchého humoru a z opakování známých situací. Herriot mistrně zachycuje lidskou tendenci promítat vlastní úzkosti a přání do zvířat, aniž by své postavy zesměšňoval. Vedle komických pasáží však kniha nabízí i tiché, melancholické momenty: příběhy pracovních psů, stárnutí, nemoci a ztráty, podané s velkou zdrženlivostí a bez citového nátlaku. Právě v těchto méně nápadných epizodách bývá Herriot literárně nejsilnější.
Proč je Herriot stále oblíbený
Literární kritika Herriotovi vytýká především podobnou stavbu příběhů (obtížný případ, drobný lidský konflikt, veterinární zásah, uklidňující závěr) a idealizaci venkovského prostředí. Některé situace a společenské role působí z dnešního pohledu starosvětsky. Kniha neobsahuje ani napětí ani překvapivé zvraty, moderní témata v ní čtenář nenajde. Lidé se k Herriotovi vracejí proto, že nabízí klid. Zvěrolékař a psí historky fungují jako pohlazení. Jako připomínka, že on světě se dá vyprávět bez cynismu a že vztah mezi člověkem a zvířetem je jedním z nejupřímnějších, jaké máme.
Zvěrolékař a psí historky nejsou vyprávěním, které přečtete jedním dechem kvůli ději. Jsou knihou, ke které se vracíte po jednotlivých kapitolách. Nejspíš večer, v klidu, možná se psem u nohou. A právě v tom spočívá jejich síla i důvod, proč mají své čtenáře i dnes.
Autor: James Herriot
Překladatel: Eva Marxová
Žánr: venkovská memoárová próza
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2025
Počet stran: 488 s, pevná vazba s přebalem
Hodnocení: 75 %
| < Předchozí | Další > |
|---|
Mít svůj záměr nebo vizi, kam chci směřovat svůj život. Ať již v pracovní nebo osobní rovině. Někdo jej stále hledá, anebo upravuje a třeba váhá, kde a jak vlastně začít. „Náš život je odrazem naší schopnosti snít, mít své vize, a...
Jak snadné je nalepit na kohokoliv neznámého nálepku jen proto, že jsme se rozhodli, že o něm vlastně víme všechno, to už asi poznal každý z nás na vlastní kůži. Aby Neil deGrasse Tyson ukázal absurditu stereotypizace, naplnil svo...
Muzeum Montanelli v Praze připravilo paralelní výstavy dvou protikladů spontánního, „původního“ uměleckého projevu ve dnech 9. srpna – 21. října 2012. 
Už je to více než sto dvacet let, co si svět může přečíst příběh o obrazu Doriana Graye. Mladíka, který si užívá života a díky záhadnému portrétu nestárne. Všechno špatné v jeho životě se odráží v obrazu a on zůstává krásný a neposkvrněný. Švandovo ...
V těchto dnech přichází do kin filmová adaptace povídky „Metoda doktora Téra a profesora Péra“ od slavného hororového klasika Edgara Allana Poea. Film dostal název Podivný experiment a vedle výborného obsazení nabízí napínavý příběh i hrůzostrašnou at...